Anarchistická federace

MDŽ: Hlas kamarádek z ukrajinské fronty

Kolektivy solidarity zveřejnily vzkazy od žen a queers bojujících v první linii proti Z-fašismu.

Vlaštovka

Osmý březen – den, který symbolizuje svobodu, den, který motivuje k boji, den, kdy feministické hlasy mohou slyšet miliony protestujících, kteří jdou společnou cestou rovnosti.

Cesta ukrajinských žen se však 24. února 2022 dramaticky změnila. Začátek války na Ukrajině se stal existenčním zlomem v životě milionů lidí, mírumilovná a bezpečná realita shořela v plamenech ruských raket, byla rozdrcena tanky označenými písmenem „Z“, byla rozstřílena spolu s civilisty v v Buči…

Tisíce žen se rozhodly postavit na odpor agresorům z východu. Vstoupily do ozbrojených sil Ukrajiny, aby bránily své domovy, rodiny, přátele, ty, které milují, svobodu a nezávislost národa. Naše iniciativa podporuje osm žen a nebinárních bojovnic, které právě před dvěma lety pochodovaly za rovnoprávnost na Ukrajině i ve světě a dnes za cenu neuvěřitelného úsilí brání Ukrajinu.

Každá z nich je hrdinkou, každá zosobňuje neuvěřitelný příběh, až se člověk diví, kolik odvahy, síly a inspirace se skrývá v jednom člověku, každá z nich něco obětovala, každá z nich někoho ztratila.

Zde jsou slova některých našich kamarádek:

* * *

Den boje… už více než rok je na Ukrajině každý den dnem boje. Den boje proti nepříteli a okupantům, proti strachu a pocitu beznaděje, den boje za naději. Pro mě 8. březen ztratil něco ze svého někdejšího významu. Každý boj je především o lidech. Když píšu tento text, představuji si, že by se 8. březen organizoval nyní. Kdo by ho pořádal? Prázdné ulice, zničené domy, vítr, zvuk sirén, létající rakety. 24. února 2022. Většina odešla, menší část bojuje nebo se hlásí jako dobrovolníci, každý se svým traumatickým příběhem. Válka je strašná… válka není romantická, je to smrt, jsou to zničené životy milionů lidí, válka je posttraumatická stresová porucha, je to něco, co poznamená na celý život a mnozí ji nepřežijí. Na tomto místě prosím o minutu ticha na památku padlých kamarádů.

Ti, kteří jsou právě ve válce, potřebují podporu mnohem více, než říkají. Dokonce víc, než se říká v médiích nebo kdekoli jinde. Jsou potřeba zbraně, je potřeba vybavení, drony, termovize, léky a mnoho dalšího. Vyzývám k upřímnému a střízlivému zhodnocení reality, ještě jsme nedošli až na konec a zdá se, že je to dlouhá a zatraceně trnitá cesta. Vyzývám vás, abyste podpořili bojující ženy na Ukrajině (samozřejmě nejen ženy, ale teď mluvíme o 8. březnu), které se chopily zbraní a bojují proti okupantům, abyste je podpořili, jak jen můžete. Protože je to šíleně děsivé a těžké a vše se dá překonat jen společnými silami, společně a neztrácením odvahy. A po vítězství se oslavy 8. března vrátí.

Určitě se vrátí – slibuji.

Vlaštovka

* * *

Ženy by v tento den měly ve svých srdcích věřit, že v boji nepostupujeme jako jednotlivci, nýbrž jako celek, který tvoří všechny ženy a LGBTQ+ lidé na celém světě, v každé zemi, v každém domě, na každé ulici a v každém zákopu. Stojíme před stejným útlakem, který může mít všemožné podoby a velikosti – od násilí přes hlasy nebo činy, které se nám snaží vzít důstojnost či nás učinit malými. Ale my nejsme malé! Jsme silné! V průběhu dějin jsme jako ženy dokázaly, že samy za sebe nebudeme zapomenuty a naše životy nebudou umlčeny ani ignorovány.

Proto si v tento den připomínáme všechny ty, které tu byly před námi, které bojovaly a umíraly za to, aby náš hlas byl slyšet. A které tak nadále činí v bitvách na slunečných zmrzlých polích Ukrajiny nebo v horku mezi tvrdými skalami Kurdistánu.

Všechny ty i jejich vzpomínky slouží jako příklad pro nás ostatní! Stateční padlí a padlé! Na jejich životech bude vždy záležet, protože my, živí, na ně odmítáme zapomenout!

Protože ženy se tváří v tvář krutosti tohoto světa nevzdávají! Postupujme společně vpřed! Společně křičme! Milujme a zuřme SPOLEČNĚ!

Nechť v tento den jdeme SPOLEČNĚ.

S láskou i hněvem od bojové zdravotnice na Ukrajině

Lev

* * *

Tento den pro mě loni nabyl na významu. Stalo se, že jsem náhodou přijela na Ukrajinu bojovat právě 8. března.

Neplánovala jsem to. Všechno bylo příliš chaotické, všechno bylo příliš nejisté a svět se zdál být příliš šílený na to, abych nějakému dni přikládala zvláštní význam. Ale líbí se mi jeho symbolika. A je snadné spočítat dny, které jsem tu už strávila.

Válka je velmi zvláštní věc. Dějí se tu ty nejhorší i nejlepší věci. Nebo bych možná měla říct nejlepší a nejhorší lidé. Mnoho z těch nejlepších lidí zde jsou ženy. Silné ženy, které si zaslouží veškerý obdiv, ale většinou jsou velmi skromné a obyčejné. Velmi často jsou mnohem odvážnější než průměrný muž.

Možná je to proto, že ženy sem obvykle nepřicházejí zabíjet, ale bojovat o život. To je hlavní důvod, proč je tolik zdravotnic – jako jsem i já –, což neznamená, že se schovávají a neriskují. Zdravotníci jdou tam, kde už byl někdo zraněn nebo zabit – přicházejí po ostatních a zapomínají na sebe. Pracovala jsem s mnoha zdravotnicemi. Nebojí se, že by je někdo zabil. Bojí se jen toho, že udělají chybu a nebudou dostatečně profesionální, aby zachránily ostatní. Bojí se, že přijdou pozdě.

Často jsme napadány. Často jsme zabíjeny. Zrovna včera jsem přišla o dalšího přítele a společnici. Byla to ještě mladá dívka, hodně se smála, milovala život, byla krásná a bystrá v každém ohledu. A byla zabita, když se snažila evakuovat raněné. Na této cestě jsme ztratili mnoho dalších lidí. Doufám, že až se všichni vrátíme domů, až válka skončí, historie se nezmění v oslavu vrahů. Doufám, že budeme vzpomínat na všechny krásné záchranářky. Doufám, že si lidé vzpomenou na všechny ženy, které tolik obětovaly, aby tuto válku ukončily. Dobrovolnice, zdravotnice, bojovnice…

A dnes, 8. března, doufám, že si vzpomenete na ty nejsilnější ženy, které tady právě teď bojují vedle mě.

Běloruská zdravotnice na Ukrajině

Ceň

* * *

Vzpomínám si, jak jsem ve druhé třídě lepila pro maminku přáníčko k 8. březnu. Číslo 8 tvořily sušené fazole přilepené lepidlem na karton… Nelze vymyslet nic kýčovitějšího, něco takového, co by tento den znehodnotilo a zkreslilo, než do něj vložit význam „dne jara a krásy“, a to vše jednou za rok provázené nekonečně hloupými přáníčky, tulipány, šamponovými sadami a opilci na počest „barev týmu“.

Proto lze pochopit tu část naší společnosti, která prosazuje zrušení tohoto svátku jako jednoho z posledních zasraných odkazů minulosti. Jenže teď není na světě jen 8. březen coby den jara a krásy, ale den boje za ženská práva. A je stále aktuální vzhledem k problémům, s nimiž se potýká mnoho žen ve světě, a zejména na Ukrajině.

Platí to především v době války, protože tehdy se míra chudoby, nezaměstnanosti, násilí a diskriminace vymyká normálu a ženy jsou tím postiženy v první řadě. Otázky boje za práva žen jsou stále aktuální, a proto je i tento den stále aktuální. Nyní jsem ve válce. Stejně jako více než 5000 dalších žen, které bojují, a 60 000 žen, které pomáhají. I já bojuji proti ruskému agresorovi. Chci, abychom tuto říši zla rychle porazili, a po vítězství zůstane patriarchát naším jediným nepřítelem. A i ten bude poražen.

Smrt impériím! Smrt patriarchátu!

Chimera

* * *

Jeden rok války.

Ačkoli, 9 let od chvíle, kdy to všechno začalo masakrem na Majdanu a útěkem našeho bývalého proruského prezidenta Janukovyče.

Samozřejmě jsem v těchto dnech cítila (a stále cítím), jak ve mně i v naší společnosti narůstá úzkost. O Rusech je známo, že jsou posedlí čísly, takže jsme přesně rok po vojenské invazi očekávali eskalaci teroru.

Navíc naše mysli a těla jsou v ohrožení kvůli opětovné traumatizaci.

Abych si v těchto těžkých časech zachovala zdravý rozum, snažila jsem se osobně soustředit na to, že většina mých blízkých tento rok přežila.

Také se nyní cítím mnohem silnější než v roce 2022, protože jsem součástí organizovaného a odhodlaného odporu ozbrojených sil Ukrajiny.

Takže… Vím, že to ještě neskončilo, ani zdaleka, a je to určitě frustrující, protože jsem doufala, že tyhle sračky zůstanou v učebnicích dějepisu a už se nikdy nebudou opakovat. A pokud se to stane, mělo by to být okamžitě zastaveno.

Ale geopolitika takhle nefunguje.

Takže prostě musím pokračovat ve svém odporu a snažit se být ne tvrdá, ale odolná.

Naštěstí o tom jako aktivistka za lidská práva něco vím.

Navíc díky osobní zkušenosti a podpoře mých sester a bratrů se nikdy necítím sama a dostávám ty nejlepší vojenské zásoby a potěšující suvenýry.

Kromě toho jsem ráda, že se ukrajinskému odporu proti teroristickému „ruskému státu“ ve světě stále věnuje velká pozornost a že je o naše uprchlíky dobře postaráno.

Děkuji, že podporujete Ukrajinu v našem protiimperialistickém boji!

Zemlynika


Zdroj:
https://federacja-anarchistyczna.pl/2023/03/08/glos-towarzyszek-z-linii-frontu-w-ukrainie-na-dzien-8-marca/


Verze pro tisk 9.3.2023 Zahraniční sekretariát AF

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Odkazy