Anarchistická federace

Slovo kulku nezastaví

Do kulturního čtrnáctideníku A2 jsme přispěli textem o radikálních protiválečných akcích v Rusku

A2

Útoky na vojenské kanceláře a odvodní úřady, na budovy Federální služby bezpečnosti (FSB), ministerstva vnitra a Národní gardy, na kanceláře vládní strany Jednotné Rusko, sabotáže na železnici, ničení válečné propagandy, dezerce rekrutů… Od zahájení Putinovy vojenské invaze na Ukrajinu se protestní přímé akce v Rusku počítají na stovky.

Slovo kulku nezastaví

Druhého března 2022 ve Voroněži neznámá osoba rozbila skleněnou nádobu s hořlavou kapalinou o dveře vojenského registračního a náborového úřadu ve dvou městských obvodech, poté ji zapálila a utekla. V noci na 18. května 2022 se stalo terčem útoku vojenské náborové středisko ve městě Ščolkovo poblíž Moskvy. Dvě kanceláře byly vážně poškozeny, včetně archivu s údaji branců. Na konci června 2022 neznámí útočníci demontovali kolejnice na železniční trati vedoucí k vojenskému skladu zbraní a munice u města Kiržach ve Vladimirské oblasti… Tak vypadají zprávy, které čteme průběžně na nezávislých, zpravidla anarchistických webech a kanálech sociálních sítí už celý rok. Ať tyto akce provádějí jednotlivci nebo se k nim hlásí například Bojová organizace anarchokomunistů (BOAK), mají jedno společné – snaží se poškodit struktury spojené se státní represí a válkou a neohrozit žádné civilisty.

V Rusku protesty proti válce začaly hned po napadení Ukrajiny a nezávislý mediální projekt OVD-Info takových akcí do této chvíle eviduje více než devatenáct tisíc. Protestní shromáždění, individuální piketové akce, používání barev ukrajinské vlajky, petice, protiválečné aktivity na sítích… Někteří anarchisté navíc přišli s heslem „Slovo kulku nezastaví“ a vyzvali k radikalizaci odporu. První vlna radikálních přímých akcí se zvedla bezprostředně po invazi, druhá na podzim, když Putin vyhlásil mobilizaci. Muži a ženy různého věku a profesí, studující, školáci, důchodci a důchodkyně, inženýr, učitel, umělec, blogger, bývalý městský zastupitel, ti všichni si vyrobili a hodili molotovův kotejl. Je třeba dodat, že pokud jsou přímé akce namířeny proti vojenským kancelářím a odvodním střediskům, nejde jen o manifestační útoky, protože v Rusku nefunguje elektronická databáze branců. Spálit papíry tak znamená ochromit odvody. „Cílem bylo zničit archiv s osobními spisy branců. Doufám, že neuvidím své spolužáky v zajetí nebo na seznamu mrtvých,“ uvedl jednadvacetiletý Kirill Butylin, který zapálil vojenskou kancelář v Luchovicích. Ovšem spálit tu správnou místnost v budovách vojenských středisek se zdaleka ne vždy podaří.

Zvláštní kapitolou odboje jsou diverzní akce na železnici. Hlásí se k nim partyzánské skupiny jako Zastavme vagony, BOAK nebo Svoboda Ruska. Skupiny jsou přísně zakonspirované a svou činnost pečlivě plánují. Jejich cílem je co nejvíc paralyzovat vojenskou přepravu zbraní a vybavení pro ruskou armádu na ukrajinské frontě. Vybírají si výhradně jednokolejné tratě vedoucí k vojenským zařízením (tzv. neveřejné železnice), po kterých nejezdí žádné osobní vlaky. Přerušují koleje, odklánějí výhybky, vypalují reléové skříně na trati, zapalují cisternové vagony s palivem. Takových sabotáží provedli železniční partyzáni během válečného roku zřejmě na tři stovky, na sociálních sítích jich s fotografiemi a prohlášeními zveřejnili pětinu.

Represe

Od 29. prosince 2022 podle nových zákonů za diverze a jejich přípravu, pomáhání a učení se dovednostem pro uskutečnění sabotáží, například na železnici, ale také za „organizování diverzních skupin“ hrozí doživotí. Od úspěšně vykonstruované kauzy s údajnou teroristickou organizací „Síť“, kterou před pěti lety stvořila FSB z několika anarchistů a dosáhla pro ně mnohaletých trestů, teď navíc není pro ruské represivní orgány žádný problém udělat teroristu prakticky z kohokoli. V srpnu 2022 tak například FSB vyslýchala kvůli podezření z účasti na železničních sabotážích 78letou Světlanu Orlovovou, babičku anarchisty, kterého mají už léta na černé listině.

Za loňský rok bylo v souvislosti s protiválečnými akcemi zatčeno více než 21 000 osob, obžalováno přes 400 lidí, z toho 22 přímo z terorismu. Ostatní čelí obvinění z šíření falešných zpráv (pokud například označí „speciální operaci“ na Ukrajině za válku), z vandalismu a poškozování majetku (tj. například malování protiválečných hesel nebo ničení oficiální i soukromé propagandistické válečné reklamy), z telefonického terorismu atd. atd. Bylo zablokováno na 200 000 internetových zdrojů, naplno běží preventivní zadržování osob i na základě dat ze systému rozpoznávání obličejů v bezpečnostních kamerách v moskevském metru a jinde.

Všechny akce jsou důležité

Skutečná míra společenské (ne)podpory Putina a jeho kurzu je nejasná. Výše zmíněná statistika odporu je působivá. Stejně tak je působivá jistá míra apatie a lhostejnosti, se kterou se postavila společnost v Rusku proti mobilizaci nebo samotné válce, v porovnání s rozsahem odporu, který by měl existovat. I k tomu jsou důvody. Během posledních více než 20 let ruský stát udělal vše pro to, aby uvnitř země nezbylo žádné hnutí, organizace nebo potenciál, které by zajistily úspěšný vzdor vůči dění minulých let, jako byla anexe Krymu a invaze na Donbas v roce 2014 a loňská invaze na Ukrajinu.

V Rusku stejně jako všude jinde musíme koncepčně oddělovat lid a jeho kulturu od státu a hledat stopy boje za svobodu během celé jeho historie. Protože tváří v tvář všem autoritářským režimům a útlaku vždy stojí proud odporu, třebaže velmi malý. Úkolem každé společnosti je hledání tohoto proudu a jeho oživování a posílení. I proto si mnozí Rusové uvědomují vlastní politickou sounáležitost a stejně jako více než 190 národností žijících v zemi si představují jinou budoucnost než Putin a jeho vláda. Rusové si kladou otázky o vlastním koloniálním a imperiálním dědictví a potomci národů kolonizovaných ruským státem během stovek let objevují nové horizonty sebeurčení a přehodnocení vlastního postavení. Všichni promýšlejí novou budoucnost a tento proces se už nedá zastavit.

Lhostejnost, pasivita či volba „menšího zla“ se v různé míře vyskytují v každé společnosti. Proto bychom výše uvedená čísla měli brát jako absolutní, nikoli relativní údaje. Aktivní protiválečný postoj obyvatel Ruské federace pro ně může mít fatální následky, i kdyby měl tu nejmírnější podobu, o radikálních aktivitách ani nemluvě. Odboj má ovšem jasné argumenty, tak jak zformulovala například BOAK:

„Pokud jde o Rusko, věříme, že všechny akce, ať už mírové, bojové, symbolické či informační, jsou velmi důležité. Cokoli, co může oslovit mysli a duše našich krajanů. Zároveň jsme příznivci partyzánských metod: sabotáže, přímé akce, partyzánský boj proti fašistickému režimu podle našeho názoru mají v současných podmínkách největší ohlas a největší politický a revoluční potenciál… Porážka Ukrajiny způsobí triumf nejtemnějších reakčních sil v Rusku, jeho konečnou přeměnu v neostalinský koncentrační tábor s neomezenou mocí FSB a totalitní ortodoxní imperiální ideologií. Na dobyté Ukrajině budou zničeny všechny zárodky občanské společnosti a politických svobod a bude zpochybněna samotná existence ukrajinské kultury. Pokud však bude poraženo Rusko, nevyhnutelně nastane krize Putinovy moci a zlepší se revoluční perspektiva. Volba mezi těmito alternativami se anarchistům zdá být jasná… Pro nás ve východní Evropě je to každopádně mnohem naléhavější než nezávazné argumenty o geopolitických hrách USA a NATO, které raději přenecháme Putinovým propagandistům.“



Redakčně krácená verze textu vyšla ve čtvrtém letošním čísle kulturního čtrnáctideníku A2, které je věnováno tématu ekofeminismu.


Verze pro tisk 27.2.2023 -iš- a -dm-

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Odkazy