Neuvolnilo se nic a nic se neuvolní

Recenze na brožuru o jednom zápase za právo na bydlení

Uprostřed léta jsem si na Fluff festu zakoupil brožuru Neuvolnilo se nic a nic se neuvolní s podtitulem Příběh boje za právo na bydlení ve Varnsdorfu. Byla ještě teplá, jak se říká. Publikaci věnovanou ženám z Varnsdorfu vydala skupina RFK. Za touto zkratkou se skrývá křesťansko-feministické ekumenické uskupení, které se vymezuje vůči propojování církevní hierarchie, patriarchálních pořádků a kapitalismu a feminismus chápe jako solidaritu se sociálně slabšími, utlačovanými a skupinami, jejichž hlas není slyšet.

Na jednu stranu musím přiznat, že náboženství ve mně vzbuzuje značnou nedůvěru, jelikož víra často zatemňuje rozum, bohové bývají zvnitřněním společenských hierarchií a nezřídka se stávají nástrojem mocenské manipulace. Na druhou stranu přiznávám, že život v anarchistické společnosti si umím představit spíš s otevřenou, sociálně zaměřenou křesťankou, než s dogmatikem, který se bude tisíckrát bít do prsou, že je anarchista. K mé smůle se ale v mém okolí nikdo z RFK nenachází, takže jsem neměl zatím příležitost v nějakém osobním rozhovoru blíže zjistit, jak to s tím křesťanským feminismem vlastně je.

Trochu nápomocná mi byla ale zmíněná brožura. Díky ní jsem mohl poznat RFK v akci. A hned na začátek musím vyzdvihnout to, co považuji za inspiraci pro anarchistické hnutí, u kterého mi takový přístup dlouhodobě chybí. Nejde totiž jen o to, udělat nějakou akci, někde se angažovat, vykřiknout pár hesel a jít dál. Abychom se někam pohnuli, dostali zpětnou vazbu a v případě potřeby měli možnost se kdykoli vrátit ke zkušenostem a poznatkům, které jsme my nebo aktivistky a aktivisté před námi získali, je třeba dělat dílčí závěry, přijít s novými otázkami, zkušenosti nějakou formou uchovat…

Brožura popisuje zapojení skupiny RFK do boje o právo na bydlení pro rodiny z varnsdorfského sídliště na ulici Kovářská, které se v lednu 2020 ocitly de facto na ulici za nečinného přihlížení radnice (v čele s křesťanským starostou). Aktivistky zůstaly v kontaktu s postiženými rodinami delší dobu, ty si nakonec musely pomoci samy či za přispění solidárních lidí, kteří sami neměli zrovna na rozdávání.

Na stránkách publikace tak mimo jiné naleznete seznámení s bytovou politikou v ČR a v samotném Varnsdorfu; popis zapojení RFK v případu vystěhovaných rodin; příspěvek evangelického faráře Šimonovského, který se v pomoci rodinám také angažoval; text o právních rozměrech diskriminace s přihlédnutím k dění ve Varnsdorfu; rozhovory s jednou z vystěhovaných a s lidmi, kteří nechali některé vystěhované bydlet u sebe.

Aktivistky RFK konstatují, že „nejsilnějším dojmem, který si z našich setkání odnášíme, je obrovská míra odvahy a snahy si vzájemně pomoci, především mezi místními ženami. (…) V našich silách bylo pokusit se apelovat na místní orgány, aby se staraly o životní podmínky svých obyvatel, a zajistit alespoň omezenou materiální pomoc. I když jsme často frustrované z toho, že nemůžeme udělat víc, pevně věříme, že měla naše činnost přínos, alespoň na rovině emocionální podpory.“

Vedle reflexe své konkrétní aktivity formou brožury uspořádaly RFK několik měsíců po jejím vydání besedu nad jejím obsahem. Nestálo by za to podobné reflexe vlastních aktivit dělat častěji?