Nekrolog francouzského anarchisty a protivězeňského aktivisty doplněný o jeho medailonek

Dne 29. listopadu 2022 nás opustil Serge Livrozet. Bylo mu 83 let. Když jsme se v roce 1971 seznámili, právě opustil věznici v Melunu. Já jsem strávil několik let ve vězení v Caen. Okamžitě nás sblížila naše společná historie. Bylo to v době GIP (Groupe dʼInformation sur les Prisons, Skupina pro informování o věznicích), kterou právě s pomocí mnoha intelektuálů, jako byli Pierre Vidal-Naquet či Jacques Donzelot, založil Michel Foucault. Serge se od ostatních aktivistů velmi rychle odlišil svým heslem: „O vězení mají právo mluvit jen vězni.“ Foucault s pomocí Daniela Deferta vytvořil Sdružení na obranu práv vězňů (Association de Défense des Droits des Détenus, ADDD), které vydrželo jeden rok. Serge Livrozet vyčníval z řad intelektuálů tím, že v roce 1972 založil Akční výbor vězňů (Comité dʼAction des Prisonniers, CAP), který byl rozpuštěn v roce 1980. Bez váhání jsem se k tomuto hnutí, jež mi připadalo značně radikální, připojil, zvláště když se k Sergovi od počátku přidali dva další bývalí vězni, Claude Vaudez a Michel Boraley.

V roce 1974 se Serge Livrozet podílel na vzniku Hnutí Marge a v roce 1978 na vzniku Hnutí za kolektivní a individuální emancipaci (Mouvement dʼEmancipation Collective et Individuelle, MECI). V roce 1990 se stal členem Berneriho skupiny v Anarchistické federaci. Několik let také moderoval pořad Temné nálady na Radio Libartaire.

Od roku 1972 jsme tedy společně bojovali proti vězení. Vězeňské noviny, které jsme pojmenovali CAP podle názvu skupiny, která je vydávala, obsahovaly články bývalých i současných vězňů. To nám často vyneslo zatčení a mnohé z nás poté policie odvezla a propustila daleko v opuštěné krajině. Vzpomínám si například na Fresnes a Fleury-Mérogis…

Co dávalo našemu Akčnímu výboru smysl, bylo vytváření skupin všude v různých krajích, v Belgii, dokonce i ve Švýcarsku. Krátce poté vypukly v mnoha věznicích vzpoury, které vedly k vytvoření kolektivů okolo vězení v Lille, Lyonu, Bordeaux, Rouenu, Le Havru, Rennes, a dokonce i v několika dalších evropských zemích.

Podpořili jsme boje mnoha uvězněných a mnoha skupin zadržených, které vznikly v Mende, Lille, Clairvaux, Moulins-Izeure a jinde. Nezapomeneme na Sergovy projevy během demonstrace, kdy křičel do megafonu: „Mende, hlavní město departementu Lozere a mučení.“ A během soudního procesu, kam přišel obhajovat vězně, při čtení rozsudku vykřikl: „Prohnilá francouzská justice!“

Poté, co si ve vězení udělal maturitu, se Livrozet naučil psát stejně dobře, jako mluvil. To mu umožnilo napsat několik znamenitých knih. Vzpomínám zejména na jeho nejlepší dílo, Od vězení ke vzpouře (De la prison à la révolte). Byla to první kniha z těch všech, které byly po něm ve Francii o vězeňství napsány. Jeho druhá knížka, Vztek zdí (La rage des murs), je román, který se stejným tématům věnuje osobnějším způsobem.

Pokud jde o jeho třetí knihu, Diégo, ta analogii ještě prohlubuje, protože jejím hrdinou je pes revolucionář…

O několik let později založil Serge nakladatelství Les Lettres libres, kde vydával svá díla a také díla mnoha dalších spisovatelů. Někteří z jeho hlavních spolupracovníků byli jako on bývalí vězni.

Možná proto je konec tohoto dobrodružství nejasný. Byla tu totiž ta aféra s padělanými penězi, sedm milionů franků v tehdejší měně… Nemohli jsme se ubránit dojmu, že to na Serge někdo hodil. Několik týdnů se kolem nakladatelství motala policie a byla ve střehu. Tři lidé byli zatčeni, včetně Serge.

Byl zřízen podpůrný výbor. A v den uvedení akcií firmy Paribus na burzu asi padesát lidí zamklo všechny vchody do budovy burzy. Ve 13 hodin jsme na zahájení, které se fakticky nekonalo, rozhodili falešné divadelní lístky, které burzovní obchodníci rychle posbírali. Serge byl pochopitelně nevinný a byl záhy propuštěn.

Stojí za to připomenout, že když jsem projížděl kolem autobusu s příslušníky CSR (Compagnies républicaines de sécurité, speciální jednotky francouzské policie), slyšel jsem jednoho z nich říkat: „Věřili byste tomu, chlapi, oni zavřeli burzu!“ A další odpověděl: „Udělali správnou věc.“

Jeden z hlavních směrů boje Berneriho skupiny, jejímž členem byl Serge, byl boj proti všem vězením, počínaje vězením našich jistot, našich předsudků a naší každodenní zbabělosti. Být pro zrušení vězení je vítězství života nad smrtí.

Jacques Lesage de la Haye
5. prosince 2022

Serge Raymond Livrozet se narodil 21. října 1939 v Toulonu, departement Var, zemřel 29. listopadu 2022 v Paříži. Byl účetní, „kasař“ a spisovatel, člen CNT a Anarchistické federace, zakládající člen Akčního výboru vězňů (CAP) a novin Libération.

Serge Livrozet se narodil neznámému otci (ve skutečnosti měl otce dva, biologického a toho matrikového, ale ani jednoho z nich neznal) a Suzanne Machiavelliové (1911–1995), která byla prostitutka, věřící a spíše pravicového zaměření. Pozdější angažovanost Serge Livrozeta měla částečně původ ve vlivu komunistického železničáře, milence jeho matky. Livrozet žil s Annie Houtovou (1943–2004), která se spolu s ním podílela na založení novin „ze starých dobrých časů“ Libération a byla také aktivní při vzniku Akčního výboru vězňů. Po její smrti žil s Agnès Ouinovou, bývalou aktivistkou CAP a spolupracovnicí Libération.

Serge Livrozet začal pracovat ve třinácti a půl letech. Vyučil se instalatérem. V 18 letech se dobrovolně přihlásil do armády, chtěl se dát k letectvu, ale nakonec se stal psovodem. Byl podveden svým společníkem a tak vykradl jejich vlastní firmu. Poté provedl několik loupeží v bohatých vilách na francouzské Riviéře. Byl zatčen, ale podařilo se mu uprchnout z policejní stanice v Nice. Po dalším zatčení byl odsouzen k pěti letům ve vězení. Ve 22 letech tak skončil ve věznici Loos-Lez-Lille, kde složil maturitu a vedení věznice jej následně jmenovalo vězeňským učitelem.

V říjnu 1965 byl propuštěn, seznámil se se svou budoucí ženou a pracoval jako demonstrátor na veletrzích, protože kvůli záznamu v trestním rejstříku nesměl v komerční sféře zastávat jinou pozici. Od té doby analyzoval kriminalitu z politického, ekonomického a sociologického hlediska.

V letech 1965 až 1968 se věnoval psaní a vrtání sejfů. V roce 1967 vstoupil do CNT a stal se anarchistou. V květnu 1968 jako jeden z prvních obsadil Sorbonnu a byl zraněn útočným granátem. Obrat událostí ho ale zklamal, i když se nadále hlásil k libertariánství. Od té chvíle se rozhodl „zpolitizovat svou kriminalitu“ tím, že jasně zaútočí na kapitál a jeho sejfy, aby shromáždil dost peněz a mohl založit nezávislé nakladatelství, které by mu umožnilo vyjadřovat myšlenky, jimž stále věřil.

V prosinci 1968 byl odsouzen za „zločiny proti majetku“, aniž by kdy někoho zranil nebo ohrozil. Byl odsouzen ke čtyřem letům vězení. Polovinu trestu si odpykal v La Santé, zbytek ve věznici v Melunu. Nového pobytu ve vězení využil k psaní a studiu. Získal diplom z pomaturitního studia účetnictví. Nijak mu to ovšem nebránilo v tom, aby se podílel na organizaci prvních politických požadavků vězňů, zejména v tiskárně věznice, kde spolu s dalšími vězni napsali a vytiskli leták, v němž vyzývali vězně k nenásilné stávce.

Když v roce 1972 vyšel z věznice, zanechal svých kasařských aktivit, aby se stal činorodým aktivistou. V červenci 1972 se seznámil s Michelem Foucaultem, s nímž si dopisoval již z vězení a který se stal jeho přítelem. V listopadu 1972 společně založili Akční výbor vězňů (CAP). Byl přesvědčeným odpůrcem trestu smrti, a proto ukončil spolupráci na filmu La Cause du peuple, který režírovali Sartre a Serge July a který požadoval trest smrti pro kolaboranta Touviera. Spolu s dalšími autory, s Michelem Foucaultem, Mauricem Clavelem, Jeanem-Paulem Sartrem, Marinem Karmitzem, Claudem Mauriacem či Philippem Gavim pravidelně přispívali do deníku Libération. Když o něco později přišel do redakce Libération maoista Serge July, Livrozet s novinami přestal spolupracovat.

Na počátku roku 1973 vydal Livrozet v nakladatelství Mercure de France svou první knihu Od vězení ke vzpouře s předmluvou Michela Foucaulta. Bylo to poprvé, kdy byly vězeňský systém ve Francii a zvláště příčiny kriminality analyzovány z politického, ekonomického a ideologického hlediska bývalým vězněm. V letech 1973–1974 byl ředitelem společensko-kulturního střediska v Bièvres a s plným souhlasem a aktivní podporou CAP a všech zaměstnanců přijal na několik měsíců více než padesát chilských rodin, které se po Pinochetově puči uchýlily do Francie. V roce 1976 spolu s CAP zorganizoval první velkou demonstraci proti trestu smrti. V Paříži se tehdy sešlo 10 000 lidí.

V roce 1983 byl rehabilitován a stále byl činorodým aktivistou, psal, vedl různé debaty a vystupoval v médiích se svými scénkami a skeči, vedl svůj pořad na Radio libertaire. Počátkem 90. let se připojil k Berneriho skupině Anarchistické federace.

V roce 1986 byl obviněn z toho, že byl „mozkem“ operace padělání bankovek v hodnotě 70 milionů franků a byl znovu postaven před soud, ale nakonec byl v roce 1989 osvobozen.

Od té doby vede Serge Livrozet semináře psaní pro lidi ze znevýhodněných oblastí. Umožnil tím například žákům střední školy v Saint-Ouen napsat knihu Chobotnice na střední škole (Le Poulpe au lycée), kterou v roce 1999 vydalo nakladatelství Baleine. V roce 2001 si zahrál ve filmu Laurenta Canteta L’Emploi du temps.

Zdroje:
https://monde-libertaire.net/?articlen=6915&article=Que_la_terre_te_soit_legere_!_Serge_Livrozet_lanarchiste
https://maitron.fr/spip.php?article154033

11.12.2022 -čp-

Ze světa Osobnosti