Organizovaní anarchisté jsou zpět

Před 33 lety vyšlo prohlášení první novodobé anarchistické organizace u nás – Československého anarchistického sdružení.

V roce 1989 bylo cítit permanentní napětí ve vzduchu. Počínaje tzv. Palachovým týdnem v lednu a konče pádem čtyřicetileté vlády jedné strany v listopadu. Změna byla neodvratná. Cítili to mnozí a někteří se to nebáli jít vyjádřit do ulic. V tomto roce se také prvně zformovali anarchisté, kterých se v Čechách začalo po mnohaleté odmlce objevovat stále více a více. Kořeny novodobého anarchistického hnutí v Čechách lze vysledovat v českém mírovém hnutí osmdesátých let, které vycházelo z nechuti k násilí, obav z následků možného jaderného konfliktu supervelmocí a odporu k ponižující povinné vojenské službě. Dalším, mnohem silnějším, hybatelem se stalo prostředí undergroundu, především pak jeho nejmladší části hlásící se k punkové subkultuře. První anarchistická organizace se ovšem vyprofilovala jen jako jedna z mnoha názorových frakcí neoficiálního a opozičního antimilitaristického uskupení, které neslo název Nezávislé mírové sdružení. Někteří jeho členové založili na podzim 1989 Československé anarchistické sdružení (ČAS) a 10. října vydali své první programové prohlášení. To se objevilo například v druhém čísle samizdatového „Informačního bulletinu Západočeského kraje“ Pevná hráz. Dnes bychom si rádi tuto událost připomněli jeho přepisem.

Československé anarchistické sdružení (ČAS)

My anarchisté žijící v Československu jsme se rozhodli dne 10. října 1989 prohlásit ČAS, které volně naváže na činnost ČAF (Česká anarchistická federace) vzniklé před 85 lety.

ČAS je veřejným a volným sdružením příslušníků anarchistického hnutí. Chce spojovat anarchistické přístupné kamarády všech profesí a společenských vrstev.

ČAS má položit úplný základ ke zdárnému hnutí a pojistit normálnější vývoj tohoto hnutí tak, aby jeho vliv v našem prostředí byl výraznější, než jak je tomu dnes.

ČAS je sdružení lidí, pro které je nová společnost fungující na principu volné dohody, společnost anarchistická, nejvyšším cílem, jakkoliv se tento může zdát nereálným.

Za své nejzákladnější úkoly zatím považujeme:

1. Pokusit se o organizaci volných skupin, umožnit styk a společnou práci jednotlivců, podporovat volnou iniciativu a propagovat volnou solidaritu, jako dva nejzákladnější prvky každého zdravého sociálního života.

2. Zahájit práci časopiseckou, informační a na podporu našeho hnutí shromáždit anarch. literaturu, teoretickou i agitační.

3. Podporovat všechna antimilitaristická a antinacionální hnutí.

4. Jako větev mezinárodního hnutí udržovat styk s anarchistickou cizinou.

5. Podporovat práci agitační a popřípadě i přednáškovou

6. Veřejně vystupovat proti terorismu.

Tímto ovšem nejsou naše úkoly zdaleka vyčerpány, a proto se individuální iniciativě v žádném případě meze nekladou.

ČAS doporučuje všem volným skupinám i jednotlivcům, aby dbali inteligence, a anarchistického uvědomění a píle svých kamarádů více než jejich počtu.

Vyhrazujeme si právo odepřít vstup do sdružení komukoliv, kdo nebude požívat důvěry našich aktivistů.

Kontakt:
Krysztov Malecki, ul. Marcelinska 5/139, 255 32 Poznaň, Polsko
Arkadiusz Kotnasz, ul. Zavadziego 3, Mikótóv, Polsko
Osobní kontakt:
Ladislav Novák, Na Příkopě 17, Praha 1
Miloš Cihelka, Vlkova 7, Praha 3

Co je anarchie

Anarchie – slovo, které mnohým nahání strach. Synonymum pro nepořádek, chaos, zájmy, které na sebe narážejí, které vedou boj, kterým se nemůže podařit docílit harmonii.

Rok 1793, Sans-Culotti, nepřátelé lidové revoluce vypustili toto jméno, které obsahovalo celou ideu, ideu vzpoury lidu, otrhaného a sytého bídy, proti všem těm opravdovým nepřátelům lidu – proti utlačovatelům. Kamarádi toto jméno – ANARCHISTÉ – přijali, a když se ho snažili zbavit, protože bylo příčinou mnohých nedorozumění, už to bylo nemožné. Tisk a ruská veřejnost nechtěla označovat ruské revolucionáře jinak, než tímto jménem.

Ostatně jméno není špatně voleno, protože obsahuje ideu, vyjadřuje negaci souhrnu zjevů dnešní civilizace, založené na utiskování jedné třídy druhou, negaci nynějších hospodářských systémů – negaci vlády a moci policejně-byrokratické a buržoazně-měšťácké politiky, zvykové vědy, měšťácké mravnosti ve službách vykořisťovatelů a utlačovatelů, groteskních mravů a zvyků, nebo ohavného pokrytectví, které minulá století a desetiletí dala dnešní společnosti – zkrátka negaci všeho, co dnešní civilizace zahrnuje úctou.

Nejstručnější definice anarchismu by zněla: Snaha naučit utlačované bránit se utlačovateli. Nevyžaduje totiž od utlačovaných podřízení se nijaké „naší idei“, ale pouze, aby přestali doufat v nějaké skutečné pozitivní změny, dokud se nechopí obrany svých práv, a tím i správy svých věcí sami. Jako anarchisté jsme přesvědčeni, že ani jiné cesty k opravdové svobodě není.

ANARCHIE – slovo řeckého původu – bezvlády, nikoliv nepořádek.