Anarchistická federace

Zúčtujme nejen s Putinem, ale i Bushem a Erdoğanem!

Glosa nad otevřeným dopisem ukrajinských akademiků Noamu Chomskému

Chomsky

Noam Chomsky je znám jako lingvista a intelektuál, jenž se neskrýval svými sympatiemi k anarchismu. Jeho nedávné výroky a komentáře, kterými relativizuje konflikt na Ukrajině, nenechaly chladnou skupinu ukrajinských akademiků, kteří se mu pokusili ve společném otevřeném dopise některé věci ozdřejmit. Český překlad tohoto dopisu přinesly Britské listy. Posunul ale jejich otevřený dopis debatu dál?

V prvé řadě je třeba si uvědomit, že Chomského názory nejsou nijak překvapující. Už v publikaci Hegemonie nebo přežití (2003) autor nazírá na mezinárodní vztahy prizmatem absolutního zla v podobě imperialistické Ameriky, zatímco neméně imperiální ambice Ruska a Číny nejsou v knize téměř vůbec zmíněny. Toto černobílé vidění ovšem nahrává laciné antikomunistické kritice. Chomsky tak jednak působí jako autor, který není schopen psát s intelektuální poctivostí ani pracovat se zdroji, ač má velmi dobrý přehled, jednak působí jako někdo, kdo záměrně vykresluje Rusko a Čínu v pozitivním světle tím, že se jejich politice tolik nevěnuje. Chomsky tak moc celý život poukazoval na to, že odpovědností intelektuála je cílit na nespravedlnosti, které páchá jeho vlastní země, že prostě už nadobro přehlíží to, co páchají ti ostatní. Po téměř dvaceti letech od původního vydání Hegemonie nebo přežití se na Chomského názorech mnoho nezměnilo. Argumentace „no a co, v USA pro změnu bijou černochy“ blokuje debatu v tom smyslu, že se pak spíše řeší, k jakému vládci se přiklonit. Přitom otázka stojí jinak – jak odstranit vlády jako takové? Autoři – ač se nehlásí k anarchismu – paradoxně takové východisko v odstavci č. 4. svého dopisu v podstatě nabízejí. Uvádějí, že „stíhání Putina za válečné zločiny, které jsou na Ukrajině úmyslně páchány, by vytvořilo mezinárodní precedens pro světové politiky, kteří se v budoucnu pokusí o totéž.“

Tady bych hned doplnil, že nemusí jít o události v budoucnosti, ale i o ty minulé. Dostane-li totiž Putin před mezinárodním tribunálem tvrdý trest, proč by podobný trest nemohl dostat George Bush, který se během invaze do Iráku v podstatě dopustil téhož – pod lživou záminkou napadl suverénní zemi, v níž se dopouštěl válečných zločinů na civilistech. A nebýt hrdinů jako Julian Assange či Chelsea Manningová a serveru Wikileaks, dost možná bychom se o rozsahu porušování lidských práv vůbec nedozvěděli. Proč by podobný trest nemohl dostat Recep Tayyip Erdoğan, který vede válku proti celému jednomu národu, a to i mimo hranice Turecka, a neštítí se ani spolupráce s Islámským státem, proti němuž se aktivně postavili kurdští bojovníci a bojovnice. A další by se jistě našli, bezproblémové přece nebylo ani bombardování Srbska ze strany NATO.

Soud s Putinem zkrátka může vytvořit precedens. A západní váleční zločinci díky němu budou pod mnohem větším tlakem než v minulosti, kdy se zabíjení civilistů omlouvalo „vedlejšími škodami při zavádění demokracie“ a demonstranti požadující spravedlnost byli označováni coby „levicoví extremisté“. Noam Chomsky by měl připustit, že pokud dostaneme k mezinárodnímu soudu východní válečné zločince, dostat tam i ty západní už nebude nemožné.


Verze pro tisk 14.6.2022 -sp-
Jak pomoct anarchistkám a anarchistům v Rusku a Ukrajině
Aktuální číslo měsíčníku A3

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Odkazy