Ženy za pultem

Oslava Mezinárodního dne žen i benefice na Ukrajinu v plzeňské Družbě

Ve výstižném a až dojemném proslovu ten večer zaznělo mimo jiné i to, že boj za práva žen ani v jednadvacátém století neskončil a jsou věci, které je potřeba si stále připomínat. Vzhledem k zoufalé situaci na Ukrajině jsme se tentokrát rozhodli spojit plzeňské oslavy MDŽ i s beneficí.

Ve středu 9. března se v plzeňské kavárně Družba odehrála benefiční akce, spojující oslavu Mezinárodního dne žen se solidární sbírkou zaměřenou jak na pomoc organizaci Feminist Workshop, pomáhající ženám na válkou zasažené Ukrajině, tak i české neziskové organizaci Jako doma, věnující se ženskému bezdomovectví. Od počátku bylo plánem i cílem benefice nejen podpořit vybranou organizaci na Ukrajině, ale i poukázat na to, že lidé, kteří utíkají před válkou, musí každodenně bojovat o život i jinde na světě a že ani lokální české problémy nejsou organizátorkám a organizátorům lhostejné a nesmíme zavírat oči před jakýmkoli utrpením.

Zároveň jsme mysleli na anarchistický a internacionální přesah akce – je hezké podporovat Ukrajinu napadenou Ruskem, ovšem není prostor pro jakýkoli nacionalismus. Putinův argument o „denacifikaci“ Ukrajiny je samozřejmě scestný a jedná se o agresi ze strany Ruska, avšak nezapomínejme, že i v Rusku je spousta lidí, kteří válku nechtějí, otevřeně se proti ní staví a jsou za protesty dennodenně zavíráni a perzekvováni. Tudíž jsme se nechtěli „stavět za jeden národ proti jinému“, ale spíše podpořit utlačované lidi na všech stranách – anarchistky a anarchisty jak ukrajinské, tak ruské, všechny, kdo mají protiválečné postoje a nechtějí bojovat za svět národů, států a hranic, ale za svět svobodný, bez hloupé národní hrdosti, bez hranic a omezení, bez tříd a kastování. Protože válka je neospravedlnitelné svinstvo bez ohledu na zúčastněné strany.

Večer v Družbě probíhal přesně podle plánu a za velmi příjemné a solidární atmosféry. Na místě byl již od počátku stánek plzeňských Food Not Bombs s dobrotami slanými i sladkými – veganským borščem, bramborovým salátem, jednohubkami nebo cupcaky. Po jídle za dobrovolný příspěvek se jen zaprášilo, podobně tak po výtečném horkém punči. Vedle probíhal benefiční prodej nášivek, bylo možno nabrat si limitovanou edici samolepek, z nichž jeden design hlásal i slogan v duchu toho, co už bylo napsáno výše: „Nebuďme rusofobní, buďme solidární s Ukrajinou, buďme internacionální!“

Po zmíněném proslovu, sklidivším velký potlesk, následoval krátký průvod se světly a transparenty kolem náměstí Republiky, inspirovaný brněnským „Pochodem nocí beze strachu“, který pořádají SdruŽeny. Ve zkratce šlo o to, že i ženy by měly mít možnost pohybovat se kdekoli ve veřejném prostoru bezpečně, ať už ve dne nebo v noci. Nikdo z nás by se neměl v noci bát a neměl by být ohrožován. Riziko nebezpečných situací samozřejmě roste v dobách konfliktů a válek. Po průvodu jsme se vrátily/i do Družby a rezidentní DJs instalovali gramofony. Večerní pouštěčka však nebyla v jejich režii, noc patřila „ženám za pultem“. Krom dvou zkušenějších DJek se za gramofony vystřídalo nejméně šest dalších dívek a žen, které si přinesly vlastní desky; pokud se zprvu zdráhaly, byly instruovány a vzápětí se samy vesele vrhly na pouštění vinylových skvostů. Mejdan probíhal dlouho do noci, a když ženám došly desky, rezidentní DJs zakončili večer posledním „goodbye – setem“.

Jídlo zmizelo, benefiční nášivky se prodaly do poslední, vybraná částka byla dle plánu rozdělena mezi organizace Jako doma v rámci ČR a Feminist Workshop na Ukrajině. Beneficí a užitečných akcí nikdy není dost a ta v Družbě patřila nejen k úspěšným, ale také velmi příjemným.

Znění celého proslovu, jenž ten večer zazněl:

Dnešní večer patří ženám, které tu byly před námi, těm, které jsou tu nyní, i těm, které se teprve narodí. Ženám, jež se zasadily o rovnější podmínky v minulosti, těm, co za ně tvrdě bojují dnes a starají se o spravedlivou společnost pro ty, které teprve přijdou. Během dnešního večera budeme myslet na osudy žen bojujících ve všech válkách, jež jim jakýmkoli způsobem narušují jejich bezpečí. Na osudy žen sbírajících odvahu odejít, ačkoli jim bylo celý život předurčeno, že jejich životním posláním je zůstat a starat se. Nezapomínejme také na ženy, které jsou nuceny kvůli nerovným podmínkám dnešní elitářské společnosti, založené na zisku, vychovávat své děti na ubytovnách. O to horší postavení mají queer lidi a migrantky, které se musí vypořádávat s neustálým nerespektováním a rasismem od majority. Opravdová rovnost musí překonat logiku nacionalismu i kapitálu. Faktem zůstává, že situace žen je stejně zoufalá jak na českých ubytovnách, tak i kdekoli na světě – chudoba není ostudou, chudoba je zločinem bohatých.

Společně vzpomeňme na ženy, jež jsou oběťmi jakékoli formy násilí. Ač jsme se ocitli v jednadvacátém století, násilí na ženách je stále všudypřítomné a žádná jeho forma nesmí být zlehčována. Od nemístných narážek na vzhled, přes obtěžování na pracovišti, sexuálně podmíněné násilí až po vykořisťování v práci. Každá jeho forma je zásadním narušením svobody a brání vývoji společnosti v takovou, ve které by se bezpečně žilo všem.

Dle dostupných statistik se každá třetí žena ve svém životě setká s fyzickým či sexuálně podmíněným násilím. V souvislosti s aktuální válečnou situací považujeme za důležité akcentovat, že riziko brutálního sexuálního násilí během válečného stavu a s ním spojených vyhrocených situací prudce stoupá. Rozhodly jsme se vyjít dnes do ulic za ženy, kterých se toto riziko bezprostředně týká. Za ty, které se staly oběťmi. Například až čtvrt milionu ve Rwandě, šedesát tisíc v Sieře Leone, šest set tisíc v bývalé Jugoslávii, dvě stě tisíc v Kongu, ženy na polsko-běloruských hranicích a v neposlední řadě ruské ženy, burcující k okamžitému ukončení války. A mnoho dalších po celém světě bez ohledu na gender. Za každou obětí byla jednou naděje na život v bezpečí. Jak dlouho by nám trvalo vyslovit jejich jména? A kolik jich bude během války na Ukrajině?

Solidarita nemá gender ani národnost!