Report o solidárním shromáždění s protiautoritářskými protesty v Kazachstánu i vývoji tamější situace

Druhou lednovou neděli se v mrazivém podvečeru na pražském Palackého náměstí sešly vyšší desítky lidí, převážně expatů z Kazachstánu. Vyjádřili solidaritu s krvavě potlačovanou vzpourou proti kazachstánské vládě a tamějšímu bývalému i současnému prezidentovi. Protože nám není lhostejný odpor vůči zkorumpovaným autoritářům, ať už nás dělí sebevíc kilometrů, dorazilo i pár anarchistů.

Když naše skupinka na náměstí dorazila, většina demonstrujících už byla na místě. Šlo převážně o mladé expaty, kteří se seskupili přímo pod dominantou náměstí, památníkem Františka Palackého. Někteří měli pikety v angličtině, odsuzující brutalitu policie či tamější cenzuru a vypnutí internetu, jiní donesli modro-žluté vlajky Kazachstánu.

Spontánně jsme usoudili, že bychom měli spíše naslouchat než se cpát do popředí, a tak jsme dostali možnost vyslechnout řadu veskrze krátkých, ale spontánních a od srdce jdoucích projevů. Řečníci zdůraznili, že situace hlavně v největším městě, asi dvoumilionovém Almaty, byla v danou chvíli nesmírně dramatická a zmatečná. Expati nevěděli, co je s jejich rodinami a blízkými, bylo jim jen známo, že se na ulicích střílí a mnoho lidí bylo zabito.

Mluvili i o pohnutkách náhlé lidové vzpoury. Přestože se v českých médiích psalo hlavně o nespokojenosti s rostoucími cenami v Kazachstánu populárního zkapalněného zemního plynu (LNG), protesty šly především proti autoritářskému režimu, korupci a policejní brutalitě. Jeden z mluvčích připomněl, že roli sehrává i vztek na značnou ekonomickou nerovnost.

Další expati promluvili o zoufalství z toho, že vláda během bouří zablokovala internetové připojení. Zmínili, že je málo informací – zřejmě i kvůli pozatýkání k režimu kritických novinářů –, a vyzvali přítomné, aby byli kritičtí k tomu, co se kde dočtou. Naprosto odmítli konspirační teorie šířené režimem, podle nichž za protesty stojí teroristé či ze zahraničí organizované bojůvky.

Demonstrace nabyla podoby otevřeného mikrofonu, kdy lidé sdíleli své pocity, obavy a naděje, mezitím hrála hudba: od hymny Kazachstánu až po track slavného kazašského rappera Sakena Bitajeva, jehož během protestů šestého ledna zastřelili – slovy shromážděných – banditi. V gestu mezinárodní solidarity promluvil i Bělorus, který odsoudil plánované vyslání vojáků Alexandra Lukašenka na pomoc kazachstánské vládě. Za jednání diktátora se omluvil a zdůraznil, že obyčejní lidé v Bělorusku se státem nesouhlasí.

Co se v Kazachstánu děje?

Ve zhruba devatenáctimilionové středoasijské zemi se protestovalo od prvního lednového víkendu. Demonstrace se rozšířily z menšího města Žanaozen. Nešlo úplně o blesk z čistého nebe. Žanaozen je místem historického traumatu, roku 2011 tam represivní složky povraždily nejméně čtrnáct dělníků stávkujících za lepší pracovní podmínky a vyšší mzdy na ropných polích.

Nepokoje se rychle rozšířily po celé zemi, zdaleka nejintenzivněji propukly v Almaty. Protestující ovládli ulice, zapalovali budovy institucí, dobyli policejní stanice, v nastalém zmatku došlo i k vyrabování některých obchodů včetně těch se zbraněmi. Navzdory tomu, co tvrdí prezident Kasym-Žomart Tokajev a vládní propaganda, demonstrace zjevně neměly vůdce ani centrální řízení, probíhaly spontánně a za účasti různých sociálních skupin.

Protestující zpočátku vznášeli spíš konkrétní požadavky, kromě zastropování cen plynu hlavně na ukončení vlivu bývalého prezidenta (fakticky loutkovodiče vlády) Nursultana Nazarbajeva. Populárním heslem se stalo „Shal ket“ – „dědo, jdi pryč!“. S tím, jak bouře rostly, se požadavky rozrostly o úplný konec vlády a odchod stávajícího prezidenta Tokajeva. Ten musel na protesty reagovat i jinak než silou, Nazarbajeva tedy sesadil z vedení takzvané Bezpečnostní rady země a jeho synovce zbavil účasti na kontrole tajných služeb.

Jak přesně protesty přerostly v totální násilí, není jasné. Represivní složky zasahovaly tvrdě – jak je ostatně v Kazachstánu zvykem –, zhruba od pátého se na ulicích Almaty střílelo. Z videozáznamů kolujících po internetu je zřejmé, že protestující v některých případech zahnali policii na útěk a kladli jí i ozbrojený odpor. Kdo všechno střílel, ale není jasné – na protestech podle více zdrojů parazitovaly skupinky motivované zřejmě snahou něco pro sebe v nastalém znatku urvat.

Stát zareagoval „protiteroristickou operací“ a už šestého ledna hlásil „zneškodnění desítek útočníků“. Vzhledem k tomu, že v Kazachstánu téměř neexistují nezávislá média a vláda mezi pátým a šestým plošně shodila internetové připojení, zprávy byly nadále kusé. Záběry – pořízené trochu paradoxně ruskou agenturou TASS – ale ukazovaly, jak v Almaty za nepřetržitě se ozývající střelby postupují přinejmenším desítky plně ozbrojených vojáků. Tokajev povolil represivním složkám střílet bez varování ostrou municí.

Střety, respektive vojenská akce v Almaty v podstatě skončila o víkendu osmého a devátého. Tou dobou se evidovalo přes 160 mrtvých, zčásti patrně náhodných nešťastníků, kteří se protestů nijak neúčastnili. Oficiální bilance později stoupla na 225 obětí, z toho 19 příslušníků represivních složek. Zatčeno bylo na osm tisíc osob. Nadále nefungoval internet, začaly problémy s výběrem peněz a podle zpráv si lidé ani nemohli koupit jídlo. Majitelé obchodů proto začali základní potraviny rozdávat s tím, že jim je lidé zaplatí, až to půjde.

Proč se nás to týká?

Krvavé potlačení povstání stvrdily zhruba čtyři tisíce vojáků, které si Tokajev pozval ze zemí postsovětské Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti – to jest především Ruska následovaného Běloruskem, Arménií, Tádžikistánem a Kyrgyzstánem. Vojska se teď už podle oficiálních informací stahují nebo stáhla. Kazachstánci nebyli ze zahraničních „mírotvorců“ nijak nadšení, panovaly naopak velmi důvodné obavy, že Rusko ve svých imperiálních choutkách udělá víceméně cokoli, aby u sousedů udrželo takovou vládu, jaká bude Kremlu vyhovovat.

Nutno ale říci, že mezinárodní vztahy Kazachstánu se netýkají jen „rusosféry“ a postsovětského bloku. Vláda má rozkročené diplomatické vztahy i s dalšími autoritářskými státy, jako je Čína a Turecko. Obchoduje také se Západem, v rámci takzvaného boje proti terorismu udržuje kontakty se Spojenými státy.

Evropská unie včetně Česka do Kazachstánu dováží výzbroj. Podle výroční zprávy ministerstva průmyslu a obchodu o kontrole vývozu vojenského materiálu za rok 2020 byly aktivní licence umožňující export za necelých 17 milionů eur (410 milionů korun). Využil se údajně jen zlomek (asi 330 tisíc eur), o rok dříve ale šlo o více než desetinásobek. Vývoz byl povolený i pro „látky na potlačování nepokojů“. Do země, která byla autoritářská dávno před protesty. Nyní jsou licence pozastavené, dá se ale čekat, že jakmile opadne pozornost, vše se vrátí do kapitalistického normálu.

Najdou se i další stopy Západu. Američtí a britští vojáci se podíleli na mezinárodních cvičeních kazachstánské armády, kde se mimo jiné nacvičovaly zásahy s obušky proti davu. Za zmínku také stojí, že někdejšímu prezidentu Nazarbajevovi svého času pomáhal (tehdy už bývalý) britský premiér Tony Blair. Podle materiálů, jež roku 2014 publikoval deník The Daily Telegraph, Blair kazašskému autoritáři mimo jiné radil, jak se vypořádat s negativním veřejným obrazem po zmíněném masakru dělníků v Žanaozenu.

Při pohledu na komplex západního cynismu i ruských tanků vypadá krvavé potlačení vzpoury jako v podstatě jediný myslitelný scénář. Obyvatelé Kazachstánu se ale s výsledkem jistě jen tak nesmíří – Tokajevův režim se v posledních týdnech otřásl až moc zjevně, což muselo probudit jen těžko potlačitelnou imaginaci. A hlavně na poměry relativně stabilního Kazachstánu zemřelo až příliš mnoho protestujících, než aby lidé jen tak zapomněli.

Za zmínku stojí, že šlo o již třetí vlnu protestů od roku 2016. První se týkala zákona o vlastnictví půdy, který lidé chápali jako snahu o odprodej země Číně, druhá opět čínského vlivu, ale také autoritářství a korupce. Tehdy se demonstranti domohli některých částečných ústupků. Příběh kazachstánského boje za spravedlivější uspořádání má tedy kontinuitu a jistě nekončí. A stejně jako další zápasy, v nichž se lidé snaží o svobodnější a rovnostářštější svět, i tento si zaslouží naše sympatie a pozornost.

Tématu se v pondělí 24. 1. bude věnovat i diskusní večer kolektivu Kolektivně proti kapitálu/Mouvement Communiste v pražském klubu Zdena.
Více info zde.

Zdroje:
https://cs.crimethinc.com/2022/01/12/kazakhstan-after-the-uprising-analysis-from-from-russian-anarchists-eyewitness-accounts-from-anarchists-in-almaty
https://www.voxpot.cz/kazachstan-zachvatily-nejvetsi-protesty-od-konce-sssr-ukoncit-je-muze-zasah-zvenci/
https://www.mpo.cz/assets/cz/zahranicni-obchod/licencni-sprava/o-licencni-sprave/2021/7/Vyrocni-zprava-za-rok-2020.pdf
https://www.army.mil/article/223787/eight_days_in_steppe_eagle_19_participants_showing_progress_interoperability
https://denikreferendum.cz/clanek/33540-pri-bourich-vkazachstanu-nejde-zdaleka-jen-oplyn
https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/kazachstan-tokajev-rusko-nazarbajev-protesty-nepokoje-cina-analyza-almaty_2201120705_eku
https://en.wikipedia.org/wiki/Zhanaozen_massacre

Související odkaz:
Povstání v Kazachstánu

17.1.2022 -vc-

Z domova Ze světa Akce