Několik poznámek z webu „ideozločinců“ k dění ve střední Asii.

Kvůli rostoucím životním nákladům a násilí autoritářské vlády vypuklo v Kazachstánu plnohodnotné povstání. Demonstranti a demonstrantky v několika částech země obsadili vládní budovy, hlavně v Almaty, nejlidnatější metropoli, kde došlo i k obsazení letiště. Tucty povstalců byly během nepokojů zastřeleny a kazašskému režimu přispěchaly na pomoc ruské a běloruské jednotky. V solidaritě s padlými, zraněnými a mučenými v policejních celách se snažíme procesu porozumět.

„To, co se nyní děje v Kazachstánu, nemá obdoby.“

„Po celou noc se ozývaly výbuchy, policejní násilí proti lidem, lidé zapalují policejní i civilní auta. Teď lidé pochodují hlavní třídou a rušno je kolem parlamentu (Akimat).“

To jsou poslední zprávy, které jsme obdrželi od naší kazašské kamarádky, anarchofeministky z Almaty, 5. ledna krátce před čtvrtou odpolední hodinou (východokazašského času), než jsme nadobro ztratili kontakt.

Na povstání v Kazachstánu bychom měli nahlížet v globálním kontextu. Není to jednoduše reakce na autoritářský systém. Protestující v Kazachstánu odpovídají na rostoucí životní náklady jako lidé po celém světě v uplynulých letech. Kazachstán není prvním místem, kde prudký nárůst cen pohonných hmot (v tomto případě konkrétně hojně užívaného LPG) zažehl vlnu protestů. To samé se odehrálo ve Francii, v Ekvádoru a v dalších zemích s různými druhy režimů.

Na tomto konkrétním povstání tedy není ani tak důležité, že je bezprecedentní, ale že se na něm podílejí lidé, kteří čelí stejným výzvám, jakým čelíme i my, ať žijeme kdekoliv.

Významná je také naléhavost, s jakou přispěchalo Rusko pomoci nepokoje potlačit. Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (OSKB), vojenská aliance zahrnující Rusko, Arménii, Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán a Tádžikistán – díky iniciativě Ruska souhlasila s vysláním vojsk do Kazachstánu. Je to poprvé, kdy OSKB nasadila vojska na pomoc členské zemi. Pomoc Arménii během konfliktu s Ázerbájdžánem v roce 2021 byla zamítnuta.

Je zajímavé, že válka mezi Arménií a Ázerbájdžánem zásah OSKB nevyprovokovala, zato silné protestní hnutí ano. Stejně jako pro jiné imperiální projekty, úhlavní hrozbou pro ruskou sféru vlivu (rusosféru) není válka, ale revoluce. Rusko značně profitovalo z konfliktu v Sýrii a turecké invaze do Rojavy. Poštváváním tureckého režimu proti syrskému získalo v regionu vliv. Jedna z věcí, které drží Vladimíra Putina u moci tak dlouho, je mobilizace ruských patriotů, které využil v Čečensku i na Ukrajině. Válka – věčná válka – je nedílnou součástí ruského impéria, stejně jako válka v Iráku a Afghánistánu je nedílnou součástí toho amerického. Jak by řekl Randolph Bourne, válka je živnou půdou státu.

Povstání musí být na druhou stranu potlačeno všemi možnými prostředky. Pokud miliony lidí v rusosféře, strádající pod nadvládou, která je kombinací kleptokracie a neoliberalismu, uvidí úspěšné povstání v kterékoliv z těchto zemí, budou ho následovat. Podíváme-li se zpět na vlny odporu v Bělorusku v roce 2020 a o rok později v Rusku, vidíme, že se do nich mnoho lidí zapojuje, i když necítí žádnou naději na úspěch.

V kapitalistických demokraciích jako v USA, kde volby mohou prohodit jeden gang prospěchářských politiků za druhý, samotná iluze volby slouží k tomu, aby odradila lidi od toho, aby se chopili akce za reálnou změnu. V autoritářských režimech jako v Rusku, Bělorusku a Kazachstánu taková iluze není a stávající řád je vynucován pouze hrubou silou a zoufalstvím. V těchto podmínkách každému dojde, že revoluce je jedinou možností, jak se posunout vpřed. Vždyť vládci všech těchto tří zemí vděčí za svou moc revolučním vlnám, které po osmdesátém devátém vedly k pádu východního bloku. Takže těžko můžeme vinit jejich poddané za to, že jsou přesvědčeni, že pouze revoluce může přinést změnu jejich poměrů.

Revoluce? Ale za jakým účelem? Nesdílíme optimismus liberálů, kteří si představují, že sociální změna v rusosféře bude snadná a postačí vyhnat autokraty a uspořádat volby. Bez komplexních ekonomických a sociálních změn jakákoliv politická změna nechá většinu lidí napospas tomu samému neoliberálnímu kapitalismu, který je sužuje dnes.

Putin se v žádném případě nevzdá tak snadno. Skutečná sociální změna si žádá vleklý boj. A to se samozřejmě týká i západu. Svržení vlády je nezbytné, ale nedostatečné. V zájmu sebeobrany proti dalším politickým a ekonomickým jhům si obyčejní lidé musí vypěstovat kolektivní moc na horizontální decentralizované bázi. To není práce na týden, ani na rok, ale na celou generaci.

Anarchisté k tomuto procesu musí přispět svými strukturami a praktikami, které vyvíjíme v průběhu boje proti našim utlačovatelům. Ty samé struktury nám totiž pomohou vytvořit lepší svět. Anarchisté už sehráli důležitou roli během povstání v Bělorusku, když ukázali hodnotu horizontálních sítí a přímé akce. Sen liberalismu přetvořit svět k obrazu USA a západní Evropy se už ukázal jako prázdný. Západní mocnosti jsou samy příčinou jeho selhání v Egyptě, Súdánu a kdekoliv jinde. Sen o anarchismu je potřeba teprve vyzkoušet.

Obyčejní lidé v Kazachstánu, kteří nyní povstali, nám ukázali, jak daleko můžeme zajít a jak mnohem dál ještě zajít musíme. V globalizované kapitalistické ekonomice, v níž jsme všichni podrobeni stejné šmelině a nejistotě, nesmíme dovolit globálním rivalům na východě a západě, aby nás štvali proti sobě. Sdílejme taktiku, inspiraci a solidaritu napříč kontinenty, abychom našim životům znovu dali smysl.

Zdroj:
https://crimethinc.com/2022/01/06/the-uprising-in-kazakhstan-an-interview-and-appraisal

15.1.2022 Zahraniční sekretariát AF

Ze světa Protesty