Komuna ve sklepě

Reportáž z „Existenčního večírku“ na InfoPavlači

Ve středu 17. listopadu se po dlouhé odmlce konal další Existenční večírek. Naposledy jsme se takto sešli v březnu 2019 ještě v infoshopu Salé. Tentokrát to bylo o několik ulic dál, avšak stále na Žižkově – na InfoPavlači. Doufejme, že se tímto krokem podařilo tradici těchto setkání, která se konají vždy u příležitosti vydání nového čísla anarchistické revue Existence, obnovit.

Na Existenčním večírku jde především o diskusi, ale nejen slovy je člověk živ, a tak nechybí ani pohoštění a jeho společná konzumace. Kolektiv InfoPavlače se v tomto bodě opravdu vyznamenal bohatým veganským rautem, jenž se skládal hlavně z několika druhů chlebíčků – třeba „kaviárových“, nebo s „vaječnou“ pomazánkou, další s brynzovou či s pomazánkou z červené řepy s koprem. Na to jste si mohli přisypat naprosto úžasnou karamelizovanou cibulku. Milovníci zeleniny si mohli namáčet syrové mrkvové a okurkové hranolky do česnekového dipu, kdo chtěl něco ostřejšího, tak do dipu s uzeným chilli. Něco sladkého? Samozřejmě – brownies. A na zapití malinová či vanilková limonáda. A pro ty, co si nemůžou pomoci – pivo.

Kolem sedmé se začali do sklepního prostoru InfoPavlače trousit první návštěvníci a návštěvnice. Sešlo se nás celkem 15, což přesně odpovídalo formátu této akce. Takže rautová půlhodinka byla akorát, aby se mohlo začít s povídáním. Člen redakce Existence začal představením nového čísla a jeho ústředního tématu „Pařížská komuna“, jejíž 150. výročí si letos připomínáme. Cihlové klenuté stropy žižkovského sklepení, anarchistické prapory a elektrická kamínka, která prostor rychle proteplila, dávaly celému povídání příznačnou, podzemní atmosféru.

Pařížská komuna byla představena jako první významné socialistické povstání, jehož se účastnili také anarchistky a anarchisté a které mělo velký vliv na následující dekády vývoje dělnického a anarchistického hnutí. Vedle dění v Paříži roku 1871 byla diskutována dobová anarchistická reflexe této události nebo to, jaké dnes vyvolává vášně ve francouzské společnosti, přijímána pracujícími a odmítána buržoazií, která z pozic vítězů píše dějiny. Také bylo odkázáno na knihu Kristiny Rossové Komunální přepych, kterou čerstvě vydalo v českém překladu nakladatelství Neklid. Rossová totiž tvrdí, že „svět komunardů a komunardek je nám ve skutečnosti mnohem bližší než svět našich rodičů“. A právě na paralely vycházející z tohoto tvrzení jsme se zaměřili.

Po úvodním slovu byl dán prostor diskusi na jakékoli téma. Nebylo s podivem, že se začalo debatou k 17. listopadu doplněnou o postřehy přítomných pamětníků. Na několika aspektech jsme mohli srovnávat tehdejší události s Pařížskou komunou, například v otázce konfrontace vlastních vzpomínek, v nichž není nic o požadavku zavedení kapitalistického pořádku, s oficiálním vyprávěním vítězů (jimiž rozhodně nebyli studenti, nebo dokonce pracující z ČKD). Také jsme srovnávali, jak z dnešního pohledu vypadala směšně výstroj tehdejší policie oproti její dnešní podobně násilnické, avšak o to víc militaristické podoby. Dál se volně přecházelo mezi tématy. Přítomní zavzpomínali, zda se v hodinách dějepisu s Pařížskou komunou setkali či nikoli. Debatovalo se o postavení žen v různých subkulturách. Po dotazu na nějaký nápad ohledně dalších témat pro Existenci padlo jedno, jak se ukázalo, trochu kontroverzní – anarchismus a víra. Tady se rozvášnili zejména zapřísáhlí ateisté. Padl také odkaz na Kropotkinovu Anarchistickou etiku, která srozumitelně ukazuje, že nepotřebujeme pro své mravní jednání žádné nadpřirozeno.

Mluvilo se a mluvilo. Kdo už tím byl nasycen, šel se ještě trochu dosytit zbývajícími chlebíčky. S plnou pusou jsme pak mohli svorně konstatovat, že se Existenční večírek povedl a že už se těšíme na ten další. Takže, redakce, šup do práce na příštím čísle!