Filtry:
Akce
Ze světa
Z domova
Protesty
(další)
- Kultura
- Represe
- Publikace
- Válka
- Antifašismus
- Squatting
- Teorie
- Historie
- Osobnosti
- Práce
- AF/IFA
- Samospráva
- Ekologie
- Rasismus
- Recenze
- Gender
- DIY
- Ekonomika
- Volby

Martín Arnal Mur (1921–2021)

V nedožitých 100 letech zemřel aragonský anarchista a antifašistický partyzán.

Martín Arnal Mur se narodil se v Angües (oblast La Hoya de Huesca na severu Aragonie) 12. listopadu 1921 v chudé rolnické rodině zapojené do anarchistického svazu CNT. Byl šestým z deseti sourozenců. Ve 12 letech začal pracovat jako sluha u rodiny v Bespénu. V 15 letech se aktivně účastnil rolnické komunity v Angües, bylo nutné nahradit úrodu ztracenou po převratu generála Franca. Jeho dva bratři, José a Román, kteří bojovali ve skupině „Bakunin“, jež patřila k anarchistické federaci FAI, byli na začátku občanské války zastřeleni v Huesce. V březnu 1938, tedy ve věku 16 let, byl mobilizován republikánskou vládou na aragonskou frontu, aby se podílel na výstavbě opevnění a zákopů v Monflorite.

Po vítězství frankistických vojsk uprchl do Francie pěšky z Angües přes Barbastro, Graus a Benasque. Francouzská vláda ho spolu s dalšími aragonskými a španělskými antifašisty odvezla vlakem do uprchlického tábora Angoulème. Odtamtud se mu podařilo dostat, zatímco ti, kteří zůstali, byli později deportováni do Mauthausenu. Do Španělska se vrátil přes Cerbère v únoru 1939. Po „ústupu“ se však musel zas stáhnout do Francie.

Byl v Perpignanu, v táboře hlídaném francouzskou jízdou, a odtud byl přesunut do koncentračního tábora Argelès-sur-Mer, kde byl naverbován francouzskou armádou. Pracoval na střelnici v Burge, kde se prováděly nebezpečné testy zbraní. Tam strávil sedm měsíců. Ve Francii se podílel na odboji, na tajné reorganizaci CNT a na operacích, při nichž bylo třeba proniknout na území Španělska. Začátkem roku 1944 měl na starosti sledování hranic a vyhodnocování terénu pro přechod partyzánů oblastí Sobrarbe. V listopadu téhož roku musel během jedné noci uprchnout z obklíčení civilní gardou v aragonském Saravillu.

Na konci druhé světové války, v březnu 1945, byl demobilizován z francouzské armády a zůstal již ve Francii. Pracoval při řezání palivového dřeva, na železnici či ve stavebnictví jako zedník. V Rabastens se setkal s Ángelou Salas Gonzálezovou. Pocházela z rodiny, která po první světové válce emigrovala z ekonomických důvodů z Almeríe do Francie, kde pracovala na polích. V roce 1949 se vzali a zůstali v tomto francouzském městě, kde se Martín živil jako zedník až do svého odchodu do důchodu ve věku 63 let. Měli syna a dvě dcery. Po smrti diktátora Franca v roce 1975 se s Ángelou usadili v jeho rodném Angües, zatímco jejich děti zůstali bydlet ve Francii.

V říjnu 2018 prožil Martín další z emotivních a neočekávaných okamžiků svého života, a to během exhumačních prací v hromadném hrobě na hřbitově Las Mártires de Uesca. Tyto práce umožnily objev ostatků pěti lidí zabitých fašisty, několika Martínových soudruhů. Byl mezi nimi i jeho bratr Román, zavražděný 4. ledna 1937. Román byl popraven kvůli obvinění z účasti na rolnických kolektivech propagovaných CNT v Angües. Více než po osmi desetiletích mohl Martín v květnu 2019 získat ostatky svého bratra. Zajistil mu důstojný pohřeb na stejném obecním hřbitově. Jakmile byl tento jeho osobní cíl splněn, dál bojoval za stejné právo na odškodnění a památku pro zbytek obětí Frankova režimu v Angüas a dalších španělských obcích.

V létě 2020 se Martín se svou obvyklou vervou a radostí zúčastnil na festivalu Espiello v Boltañi premiéry filmu En la misma tierra (Ve stejné zemi). Film režiséra Marca Potyomkina vypráví o Martínově působivém a mimořádném životě. (Martín mluví také v Potyomkinově starším dokumentu Sueños colectivos.)

V červnu 2021 představil svou knihu Sin romper el hilo de nuestra historia (Bez přetržení nitě našich dějin), kterou vydalo nezávislé nakladatelství Zoila Ascasíbar.

Až do svých posledních dnů se Martín Arnal bez ustání podílel na šíření anarchistických myšlenek a byl jedním z mála žijících pamětníků španělské sociální revoluce roku 1936. Zemřel ve Francii ve čtvrtek 21. října 2021.

„Ať už jeho tělo skončí v zemi nebo v ohni, jeho paměť, jeho lidskost a jeho boj zůstanou nedotčeny v naší paměti a jeho příklad v nás přetrvá,“ uvedla ve svém prohlášení skupina CNT Huesca.