Obrázek z hornického života

Recenze na nové vydání povídky Aloise Šefla „Zničené štěstí“.

Historický spolek Zádruha jako součást své práce na odhalování historie českého anarchistického hnutí mimo jiné zprostředkovává také literární díla anarchistů a anarchistek přelomu 19. a 20. století. Nedávno jsme upozornili formou recenze na sborník básní Zapomenuté verše, dnes chceme upozornit na publikaci Zničené štěstí, kterou vydala Zádruha v roce 2019.

I když je v předmluvě uvedeno, že Zničené štěstí je román, ve skutečnosti jde spíš o povídku, která je inspirována skutečnými událostmi, k nimž došlo v roce 1883, rok po potlačení první generální hornické stávky na českém severu.

Autorem povídky, která byla napsána a zároveň poprvé vyšla v roce 1922, je anarchistický novinář A lois Šefl (1874–1938), jenž byl do hloubky obeznámen s životem a prací horníků. Sám pak od 14 let pracoval v dolech na Nýřansku. Brzy zakotvil v Oseku u Duchcova. V tamních dolech přežil jen taktak dva závaly. V 90. letech 19. století se zapojil do anarchistického hnutí, byl vyhozen z práce a odešel pracovat na různá místa v zahraničí. Na počátku 20. století je zpět a zapojuje se do anarchistických organizací a věnuje se odborářským aktivitám. Šefl přispíval do Hornických listů a překládal anarchosyndikalistické publikace. V meziválečném období vydal několik románů a povídek převážně z hornického prostředí.

Dostat se k Šeflovým dílům není zrovna snadné, proto je také tento publikační počin Zádruhy záslužný. Nečekejte ale dílo ostříleného literáta. Šeflův zápal, s nímž seznamuje s životem horníků a jejich rodin ovšem částečně dokáže vynahradit literární nedostatky povídky, jako jsou krkolomné a prvoplánové dialogy. Ty jsou především úvodem do situace angažovaných socialistických horníků a vysvětlením potřeby vytvářet tajné organizace. To celé je svázáno s jednou rodinnou tragédií, v jejímž kontextu lze vysledovat druhořadé postavení ženy i mezi tehdy svobodomyslnými pracujícími. A věta z úvodu povídky „A když se může chudý člověk rozdělit o tuto skromnou radost s hezkou a usměvavou žínkou…“ vypadá, jako kdyby žínka nebyla člověk. Žel na podobné výroky, kdy člověkem je míněn jen muž, se dá narazit i dnes (dokonce jsem to před čtyřmi lety zažil na přednášce anarchofeministek).

Alois Šefl: Zničené štěstí. Obrázek z hornického života. Historický spolek Zádruha, 2019. 40 stran A5, cena 35 Kč. Lze objednat na adrese spolekzadruha[a]riseup.net.