Lidé zase až na posledním místě

Další přehled toho, o čem anarchisté a anarchistky píšou v souvislosti s koronavirovou krizí.

Nedávno jsme přinesli výtahy z několika textů, v nichž se anarchisté a anarchistky po celém světě vyjadřují k různým aspektům pandemie. Jelikož jde o téma velmi aktuální, rozhodli jsme se podobné texty nadále sledovat a ve zkratce je přetlumočit našim čtenářům a čtenářkám. Tentokrát se točí kolem policejního násilí, ignorace duševního zdraví, korupce, protlačování zákonů dávajících větší pravomoci policii a potlačujících právo na protest nebo zavádění nového slovníku sloužícího disciplinaci společnosti.

Patnáctého března proběhl Mezinárodní den proti policejní brutalitě. Quebecký Kolektiv Emma Goldman při té příležitosti informoval o akci neformálního seskupení lidí v quebeckém městě Rimouski. Ti před policejní stanicí instalovali kříže připomínající 38 lidí zavražděných kanadskými policejními silami v roce 2020. Uvedli, že skoro polovina byla příslušníky původních národů a že téměř ve všech případech byla oběť v krizi. Policisté zasahující proti lidem v nouzi nemají odpovídající výcvik a jejich zásahy často vedou spíše ke konfrontaci než k deeskalaci. Celkem 70 % ze 460 lidí zabitých represivními složkami v takzvané Kanadě v letech 2001 až 2017 mělo problémy duševního zdraví, byli uživateli drog nebo obojí. Jeden z aktivistů si stěžuje, že současná zdravotní krize hodila „duševní zdraví“ na bedra všech, ale ne do rozpočtů. Poukazuje na to, že zatímco v posledních měsících policie získala finanční podporu na zvýšení své přítomnosti v komunitách, komunitní centra duševního zdraví nedostala téměř nic. „Policie, která byla vytvořena, aby sloužila kapitalistickým zájmům a udržovala společenský řád ve prospěch osadníků, je rasistickou a koloniální institucí, která by neměla být reformována, ale spíše zrušena.“

Po policejním řádění na athénském předměstí Nea Smyrni se konala řada shromáždění a demonstrací po celém Řecku. Report na webu Agência de Notícias Anarquistas (A. N. A.) informuje o masové demonstraci proti státním represím a barbarství, proti kriminálnímu řízení pandemie státem, ale také proti zákazům a úplnému omezení svobod, která se konala 13. března v Patrasu. Na akci se spojilo vícero levicových skupin, dva anarchistické bloky čítaly dohromady asi tisíc lidí. Dne 17. března se konala velká demonstrace v centru Athén, na níž byla nastolena otázka zdraví a bylo jasně dáno najevo, že nejde nechat sestry a lékaře bojovat samotné. V první linii pochodoval početný antiautoritářský blok. Za připomínku stojí, že členové anarchistických skupin založených ve čtvrtích Exarchia a Kessariani jsou velmi aktivní v samosprávných lékařských klinikách, iniciativách pro sběr a přerozdělování potravin, v bezplatných sociálních kuchyních a dalších konkrétních solidárních aktivitách. V dalším reportu z toho dne se píše, že Řecká federace nemocničních asociací (OENGE), jedna z hlavních organizací zapojených do protestu, kritizovala řeckou konzervativní vládu za to, že místo otevření nových zařízení uzavřela operační sály a přeměnila je na léčebné prostory pro pacienty s covidem. K situaci v Řecku ještě doplňme, že tamní pravicová vláda se v době pandemie snaží na stálo uzákonit další represivní kroky, například zrušení doteď zapovězeného vstupu policie na půdu univerzit.

Na řeckém webu ipposd.org je stručný report z demonstrace za ochranu veřejného zdraví, která se konala 23. března ve městě Patras, účastnilo se jí na výzvu zdravotníků, učitelů, odborů, studentských sdružení, levicových organizací a anarchistických kolektivů asi 500 lidí včetně stohlavého anarchistického bloku. Zaznívala hesla jako „Žádné zdraví, žádná svoboda, stát zasévá smrt a terorismus“, „Zdraví zdarma pro všechny, pro každého migranta i nepojištěného“, „Bez svobody není zdraví“, „Fízlové ve školách, na náměstích, ve čtvrtích... a lidé umírají na JIPce“ či „Covid je řízen třídně – bohatí bohatnou, chudí umírají“.

Na webu britských Anarchist Communist Group (ACG) se tepe do korupce spojené s údajným bojem proti epidemii. V úvodu článku „Rozpočet: vládnoucí třída se zase stará jen o sebe“ se obecně konstatuje: „Během pandemie jsme svědky toho, jak pracující třída platí svými životy, fyzickým a duševním strádáním a finančními těžkostmi. Ano, některé podniky mohou vykazovat ztráty, ale velké korporace a finanční instituce přečkávají bouři velmi pěkně a letošní rozpočet je nastaven tak, aby udržel jejich zisky.“ ACG upozorňuje, že jedním z největších profitérů je Serco, společnost, která získala zakázku na systém trasování a testování. Systém je však zcela neúčinný a nikdy neměl být svěřen do rukou soukromé společnosti. Již bylo vynaloženo 22 miliard liber, což společnosti Serco poskytuje velké zisky a daňovým poplatníkům nepřináší nic cenného. A nyní rozpočet předá dalších 15 miliard společnosti Serco na další rok, bez sebemenšího náznaku, že to bude dělat lépe. Mezitím bylo zdravotním sestrám nabídnuto urážlivě nízké zvýšení platů pouze o 1 procento. Dalším velkým vítězem pandemie je farmaceutický průmysl. Pfizer očekává v roce 2021 tržby ve výši 15 miliard dolarů.

V článku z 10. března se pak ACG zaměřují na Jamese Bethella, jenž se coby ministr v Johnsonově vládě má zaměřovat na testování a trasování. Tento baron, co nemusel nikdy sáhnout na práci, se nechal opakovaně slyšet, jak se mají zdravotní sestry dobře a jaké mají krásné platy. Bethell je zastáncem různých pravicových think-tanků propagujících volný trh. Jako svého poradce jmenoval lobbistu George Pascoe-Watsona, mezi jehož klienty patří Boston Consulting Group, která během pandemie získala několik velkých státních zakázek. „Tento privilegovaný a arogantní snob je jen jedním z mnoha takových v Johnsonově vládě. Je čas s nimi všemi zamést“.

V jiném článku z 15. března nenechávají ACG nit suchou na Johnsonově ministryni vnitra Priti Patel, která podpořila policii po brutálním zásahu 13. března (více v článku časopisu Organise“) proti ženám, které přišly uctít jednu z nich, jež byla unesena a zavražděna fízlem. Zároveň poukazují na snahy vlády využít krize k uzákonění de facto zákazu demonstrací v Británii, proti čemuž se zvedá vlna nevole.

Vedle poklidných demonstrací v britských městech provázených sem tam policejní buzerací, které se konaly víkend na to, došlo v Bristolu k nepokojům a srážkám s policií. V komentáři z 22. března, jenž vyšel na webu časopisu Freedom, stojí: „Po náročném zimním lockdownu a stresu z covidu považují mnozí krok konzervativců směrem k zavedení zákona za naprosto cynický, za pokus proměnit dočasná koronavirová omezení v něco trvalejšího, zatímco lidé zůstávají omezeni lockdownem. V posledních několika týdnech jsme viděli spoustu hněvu na vládu a policii. Nyní to prasklo v Bristolu, ale mohlo to být kdekoliv jinde.“

Čeští antifašisté přinesli zprávu, jak se díky pandemii podařilo Jaroslavu Kalinovi zcela bezostyšně podojit daňové poplatníky. Jde o mladíka, jenž je zapojen do sdružení složeného z neonacistů a fotbalových chuligánů, které paradoxně vystupuje pod označením Slušní lidé. Jde o stejnou skupinu, která dělala pořadatelskou službu na demonstraci, na níž se pod záštitou Dana Landy, jenž začínal jako zpěvák rasistické kapely Orlík a dodnes mu nevadí stýkat se s nácky, a exprezidenta Václava Klause, který brojí proti migrantské hrozbě, sešlo mj. množství popíračů a zlehčovačů pandemie, lidí věřících různým konspiračním teoriím a odmítačů roušek a očkování. Kalina získal od státu zakázku na dodávku 400 tisíc respirátorů za cenu 72,6 milionu korun. Ty nakoupil v Číně a vládě je prodal s 300% marží. Slušní lidé jsou známí svým napojením na podnikatelsko-mafiánské kruhy, které velmi pravděpodobně tento kšeft zorganizovaly.

Web A. N. A. přebral příspěvek „Pandemií je kapitalismus“ bolivijské anarchofeministky Maríi Galind z 13. února. „Nepíšu z Bolívie, ale z území zvaného nejistota. Píšu z posledního místa v řadě pro získání koloniálního očkování, které bude v mnoha zemích aplikováno jako dávka vládní spásy a jako nová smlouva o zdraví poskytovaná kapitalismem prostřednictvím států, aby přežily. (…) Píšu z pochodu sexuálních pracovnic, které v době pandemie potvrzují, že policejní represe jsou horší než riziko onemocnění a strach ze smrti.“ Deklaruje, že pandemie je politickým faktem ne proto, že by byla vymyšlena, neexistovala nebo byla uměle vytvořena v laboratoři. „Pandemie je politickou skutečností, protože mění všechny sociální vztahy v celosvětovém měřítku, a proto je legitimní a naléhavé o ní přemýšlet a diskutovat o ní politicky. Pandemie je politickou skutečností, protože představuje důsledek globálního kapitalistického modelu, který od své ekocidní verze pokračuje k té sebevražedné.“ Galind uvádí, že pandemie zavedla na planetární úrovni standardizovaný lexikon, jenž slouží k přeměně sociálního života na disciplinární společnost. Slovo od slova rámuje život na legitimizování státního dohledu nad celými našimi životy, na rozpuštění nestátních forem spolupráce a organizace. Aniž by nějak shazovala význam očkování, zamýšlí se nad mocenskými vztahy, které s ním jsou spojeny. „Vakcíny jsou materializací nadnárodních mocností, které vládnou světu.“ Vždyť distribuci vakcín spravedlivě neorganizuje Světová zdravotnická organizace, nýbrž soukromý sektor, tedy producenti. Očkování je pak od jednotlivých vlád gestem, za které požadují naši vděčnost. Až se ale bouře přežene, zdravotnictví zůstane stejně „otlučené“ jako předtím. Vlády těží ze správy států, ale nic neřídí: jsou jen sekundárními správci kolonialisticky-patriarchálně-vykořisťovatelského řádu. Nacházíme se v přechodu od neoliberálního k fašisticko-neoliberálnímu režimu a levice nedokáže nabídnout nic jiného, než co stanoví neoliberalismus.

Na následky covid-19 zemřel 20. března Wojciech „Wojti“ Krawczyk, jeden ze zpěváků známé anarchopunkové kapely Homomilitia, která v 90. letech působila v polské Lodži. Později byl k vidění jako DJ pod pseudonymem HC DJ. Organizoval koncerty, byl spoluzakladatelem a členem soundsystému AutonomA a v 90. letech byl také členem lodžského kolektivu Food not Bombs. Wojciech prohrál boj s nemocí poté, co byl dva týdny připojen na plicní ventilátor. Bylo mu 50 let.

V únoru diagnostikovali covid-19 sedmašedesátiletému Mumiovi Abu-Jamalovi, známému politickému aktivistovi a novináři, který byl ve Spojených státech v roce 1982 odsouzen ve zmanipulovaném procesu k trestu smrti, jenž mu byl po mnohaletých protestech po celém světě v roce 2011 změněn na doživotí. Mumia má zároveň srdeční potíže. Hnutí solidarity s Mumiou požadovalo jeho okamžité propuštění, jelikož je kvůli svému věku a zdravotnímu stavu velmi zranitelný. Dosáhlo se alespoň toho, že byl ze samovazby bez řádné péče převezen do nemocnice.