A2: Kropotkin

Sto let od smrti Petra Kropotkina není připomínáno jen v čistě anarchistických médiích. Svědčí o tom kropotkinužel jen jeden jediný příklad (žádnou jinou zmínku mimo naše kruhy jsem o výročí opravdu nenalezl), a to třetí letošní číslo (z 3. února 2021) kulturního čtrnáctideníku A2. Ten bral vždy anarchismus jako inspirativní směr na rozdíl od většiny médií, jimž je v této otázce společná buď naprostá ignorace, nebo bulvární tendence senzacechtivosti a démonizace.

Na obálce se Kropotkin vznáší ve hvězdách a mírumilovně objímá celý svět. I to je jeden z pohledů na anarchistického myslitele. Podle názvu eseje Ondřeje Slačálka uvádějící kropotkinovské téma se ale na něj dá pohlížet i jako na problém („Problém Kropotkin“). Je on ten problém? Nebo s ním má někdo problém? To se sice nedozvíme, ale zato si dáme stručný exkurz do světa jeho myšlenek s tím, že je třeba „znovu pochopit jeho dílo a najít v něm zdroj vlastního tázání“. Ondřej zmiňuje Leninovo opovržení starým anarchistou či Malatestovu kritiku Kropotkinova optimismu, jejž projektoval do svých vědeckých prací. Větší ránu podle autora ale Kropotkinovým teoriím přinesl intelektuální vývoj 20. století, na jedné straně Sigmund Freud s determinismem psychiky a na straně druhé Michel Foucault sebestředností „moderního“. Zmínka o úvodu Davida Graebera ke knize Pospolitost nic věcného neříká, je zde jen odrazovým můstkem k přemítání o nadčasovosti myšlenek nacisty Carla Schmitta. Prokropotkina proč? Stejně jako jsem nepobral můstek k vyzdvižení Bruna Latoura, „autora nejsilnějších diagnóz současnosti“. Četl jsem od něj jen Zpátky na zem a moc objevné a silné mi to nepřišlo. Závěry eseje jinak mohu podepsat: „potřebujeme hledat různé zdroje solidarity, vzájemnosti a sounáležitosti… znovu promyslet povahu státu… a… iniciativy zdola v rámci státu, mimo stát i proti státu… zpochybňovat tyranii dělby práce… promýšlet morálku svobody… porozumět naší společnosti a kultuře jako součásti a pokračování přírody…“

Pod názvem „Revolucionář přirozenosti“ se skrývá recenze (celá k přečtení ZDE) Lukáše Rychetského na knihu Grahama Purchase o Kropotkinově životě a díle. V závěru přichází s kritikou, kterou již v minulosti formuloval Malatesta a která Kropotkinovi vyčítá fatalismus smyslu dějin, které „uhánějí předem načrtnutým směrem, tedy přímo k anarchokomunismu a projevují se ve formě přírodních zákonů“. Zatím jsem ale nenarazil na místo, kde by se Kropotkin takto explicitně vyjádřil. Tedy důvod k pečlivějšímu studiu. V recenzi jsem ale narazil na sousloví, které mě málem vystřelilo z bot, a podruhé, když se opakovalo v dalším článku: „černorudý [potažmo anarchistický] kníže“. Před více než sto lety (to se ještě černo-rudá diagonální vlajka neužívala) o Kropotkinovi jako anarchistickém knížeti psali posměšně měšťácké deníky. Žel i dnes to použije některý ruský anarchista. Proč?! Vždyť Kropotkin by sám sebe aristokratickým titulem neoznačil. Není lepší přenechat senzační paradoxy bulváru?

Takto jsme si nakročili do dalšího článku „Vědec, nebo revolucionář?“ od Olgy Pavlovy, která se obrací za dobou, kdy sovětský režim využil Kropotkinova jména jednou jako vědce, podruhé jako revolucionáře, avšak s důkladným ideovým vyprázdněním. A tak bylo podle Kropotkina pojmenováno třeba město v Krasnodarském kraji nebo stanice moskevského metra. Ano, je to přesně ta stanice, kde byli 19. ledna 2009 zavražděni Stanislav Markelov a Anastázie Baburová neonacistou Nikitou Tichonovem.

Předposledním textem k „problému“ je „Vzájemná pomoc státu navzdory“, komentář Arnošta Nováka k chystanému vydání Kropotkinova slavného díla. Odpusťme mu, že výročí jeho úmrtí posouvá o den, a kvitujme, že zamyšlení nad ideou vzájemné pomoci promítá do dnešních dnů a hezky ho uzavírá: „… být solidární znamená často jednat proti státu.“

Posledního příspěvku se ujal Max Ščur, kterého můžete znát jako autora nedávno vydané publikace o dění v Bělorusku Statě o revoluci nebo čítanky Radikální buddhismus. A právě buddhistickou etiku na příkladu Kropotkinova učení srovnává s tou anarchistickou v textu „Bódhisattva se zakalenou myslí“. A jak rozvádí: „Oběma je vlastní spatřovat smysl existence v obětavém žití pro druhé, ale zatímco buddhismus usiluje o zkrocení a překonání lidských vášní, Kropotkinův anarchismus oslavuje jejich bezvýhradné následování.“

Zbývá už jen bez krocení vášní poděkovat redakci A2, že důstojně vzpomenula na Kropotkina. Díky!

 

V celoroční sérii „Kropotkin 2021“ zatím vyšlo:
Kropotkin 2021
Smrt a pohřeb Petra Kropotkina
Kropotkin, jako