Anarchistická federace

Hlasy z Notara 26 (V.)

„Máme jenom jednu možnost – pokračovat v boji“ – 5. díl ze série rozhovorů s lidmi, kteří jsou součástí athénského uprchlického squatu Notara 26.

CheNo

5. CheNo

Když jsme se dostali do Řecka, já a moji dva kamarádi, zavřeli nás do tábora ve Filakio. Po deseti dnech nás propustili a my se vydali do Soluně. Dorazili jsme do tábora Diavata, ale tam nám řekli, že pro nás nemají místo, tak jsme se rozhodli zkusit Athény.

Byli jsme na náměstí Victoria, dva dny jsme byli na ulici. Hledali jsme si ubytování, ale nic jsme si nemohli dovolit, všechno stálo okolo 300 až 400 eur. Potom nám ale kamarád, anarchista z Íránu, co teď žije v Německu, řekl o squatech a Exarchii. Vydali jsme se tedy do Exarchie a náhodou narazili na Notaru.

Když jsme přišli ke dveřím, nejdřív nám řekli, že mají místo jenom pro jednoho člověka, ne pro všechny tři. Ale pozvali nás dovnitř na jídlo. Potom, když jsme odcházeli, nám řekli: „Kluci, posaďte se, najdeme pro vás pokoj.“

Když jsem byl student na univerzitě v Tabrízu na severozápadě Íránu, zapojil jsem se do politických aktivit víc než předtím. Dělal jsem bakaláře, potom jsem studoval na magistra v oboru udržitelný management a rozvoj. Angažoval jsem se v různých studentských sdruženích a psal do studentských časopisů. A i když jsem nebyl členem, podporoval jsem jednu ze stran napojených na kurdské hnutí, což bylo nelegální.

Jednoho dne si mě a moje kamarády zavolali z bezpečnostního oddělení univerzity. Obvinili nás z organizování stávky na univerzitě a z rekrutování studentů na boj proti ISIS v Kobani, v Rojavě. Řekli, že pokud dojde k jakékoliv stávce nebo protestu, i když u toho nebudeme, budou nás z toho vinit. Sebrali mi přístup ke studentským službám a sebrali mi pokoj na univerzitním kampusu.

Potom mi jednoho dne zavolal kamarád. Řekl, že mě na univerzitě hledají bezpečnostní složky. Ve stejnou chvíli ve městě Sanandadž zatkli dva moje kamarády, se kterými jsem pracoval. Rozhodl jsem se toho dne opustit Írán a odjel jsem to Turecka.

Turecko bylo nejhorším zážitkem v mém životě. Utekl jsem z Íránu, protože jsem tam neměl svobodu, a zjistil jsem, že situace v Turecku je ještě horší.

Ve svých politických aktivitách jsem v Turecku pokračoval, koordinoval jsem dvě kampaně a psal jsem články na webové stránky. Registroval jsem se u UNHCR jako žadatel o azyl, ale turecký stát mi zabránil dokumenty získat.

Když v roce 2018 došlo k převedení zodpovědnosti za registrování uprchlíků z UNHCR na Turecko, znamenalo to, že Turecko dostalo všechny moje osobní údaje. Jako pro Kurda angažujícího se v hnutí to pro mě bylo velice nebezpečné. Ve stejnou dobu došlo k zatčení dalších mých kamarádů, které uvěznili a obžalovali z podpory teroristických skupin. Tak jako spousta dalších lidí v podobných situacích jsem se rozhodl Turecko opustit.

Chtěl bych to říct takhle. První den, co jsem sem dorazil, po mých zážitcích z Íránu a Turecka, jsem byl velice opatrný. Držel jsem se stranou, všechno jsem opatrně zpovzdálí okukoval.

Potom, když jsem se dozvěděl víc o hnutí a myšlenkách, podle kterých squat funguje, a viděl jsem, jak to tu funguje, jsem se začal angažovat víc. Potkal jsem lidi, kteří na squatu ze solidarity pomáhali, a zjistil jsem, že jejich politické názory jsou velmi blízké těm mým. Zjistil jsem, že jsem na místě se silným komunitním životem. Jsem opravdu šťastný, že jsem součástí téhle velké rodiny.

Po dvou měsících, co jsem tu byl, začal stát a policie svůj fašistický útok na squaty. Chci být součástí hnutí, které proti tomu bojuje. Vždycky se snažím účastnit demonstrací, setkání, jakýchkoliv druhů aktivit, které se proti těmhle státním operacím konají.

Co pro tebe Notara znamená?

Ve zkratce: znamená boj a odpor. Znamená, že se se všemi věcmi a problémy popereme společně. Bez hierarchie a nerovnosti mezi lidmi můžeme poznat skutečný význam humanity, to, jací lidé doopravdy jsou. Notara je tahle myšlenka, a ta myšlenka nikdy neumře.

A budoucnost? Budoucnost je jasná. Máme jenom jednu možnost – pokračovat v boji.

 

Zdroj:
https://stateless.noblogs.org/post/2019/12/01/voices-of-notara-part-5-we-have-only-one-choice-to-keep-fighting/

Předchozí díly:
https://www.afed.cz/text/7096/hlasy-z-notara-26-i
https://www.afed.cz/text/7097/hlasy-z-notara-26-ii
https://www.afed.cz/text/7099/hlasy-z-notara-26-iii
https://www.afed.cz/text/7115/hlasy-z-notara-26-iv


Aktuální číslo měsíčníku A3

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Podporujeme