Barvy života fašistická šeď nezastaví

Druhá vzpomínka na letošní léto a pochod Pilsen Pride

Ač žijeme v jednadvacátém století, nelze popřít, že napříč společností se stále objevují středověce zpátečnické snahy o omezování svobod, jichž jsme za dlouhá staletí urputných bojů horko těžko dosáhli. Pochody za práva LGBT komunity mají dlouholetou tradici, kořenící mimo jiné i v protestech a nepokojích v americkém Stonewallu. Ty se odehrály na konci června roku 1969. Ovšem i dnes se na mnoha místech setkáte v lepším případě s nepochopením, v tom horším s nenávistí, odporem a násilím. Podobně tomu bylo i v případě letošního Pilsen Pride, který připadl na sobotu 24. srpna. Spousta zvědavců, lidí solidárních, ale i zmatených nebo přímo nenávistných. Cesta průvodu městem byla lemována rozličnými reakcemi.

Pilsen Pride odstartoval v takzvané plzeňské strouze, v parku u Pražské ulice. Po DJském setu a několika proslovech spřízněných osobností se průvod vydal podél strouhy směrem k Dřevěné ulici. První komplikace na sebe nenechaly dlouho čekat. Vzhledem k nedočkavosti a agresivitě zúčastněných jedinců na blokující protistraně jsme se dočkali problémů v Dřevěné. Tu zablokovali členové a členky několika slušno-čecháčkovských organizací, politických stran a podivných uskupení. V prvních řadách byli bok po boku lidé z České Plzně a nacističtí ultras plzeňské Viktorky v čele s Pitralonem, nechyběla samozřejmě ani bývalá členka Národního odporu a kreatura kandidující za Dělnickou stranu (dnes DSSS), na každé pořádné hajlovačce se objevující Romana Frieselová. Pokřiky, výhrůžky, klasika. Trapné transparenty o „úchylácích a deviantech“.

Vzhledem k tomu, že průvod Pride byl řádně nahlášen a povolen, museli policejní těžkooděnci chtě nechtě konat povinnost a prorazit cestu místními nácky. Největší zájem na fyzické konfrontaci se samozřejmě projevil u fotbalových nazi-hooligans. Po několika ústních výzvách přikročili policisté k lehčí strkanici (netřeba užívat korektní označení „použití donucovacích prostředků“ nebo „omezení na osobní svobodě“) a bylo zapotřebí něco pepřového spreje. „Zachránci před sodomou a gomorou“ a zastánci „tradičních hodnot a rodiny“ nám alespoň vytvořili něco, co měla snad být „ulička hanby“. Při svém snažení, pořvávání a vyplazování jazyků však působili hlavně uboze a trapně. Barevný průvod si z nástrah naštěstí nic nedělal – vysmáli jsme se jim. Co jiného můžete udělat – nevíte, jestli se smát nebo brečet.

Na náměstí byl klid, kolem Bartoloměje se šlo dále Riegrovou ulicí na sady Pětatřicátníků, Smetanovými a Kopeckého sady kolem Besedy, Martinskou ulicí (kupodivu se neozvaly žádné provokace z hospody Wagon – známého to místa scházení smetánky nácků, fašistů a dalších nenávistníků), přes Americkou a Resslovou směr Myší Díra. Celá cesta od Dřevní ulice se obešla bez nenávistných projevů a průvod si užíval pozornost lidí, parádní náladu i reprodukovanou hudbu, osamělý projev omezenosti a ubohosti se objevil až po projití Radobyčickou a přes Štefánikovo náměstí. Když průvod přecházel Doudleveckou ulici a policie zastavila dopravu, notně rozhořčený taxikář vystoupil z auta a jal se Pride častovat mnoha zdviženými pěstmi a prostředníky, plivat a pořvávat. Škoda, že ho nebylo moc slyšet – asi mu vadilo párminutové zdržení v kšeftech. Navíc to vypadalo, že si bere dost osobně, od koho se takové situace dočkal – netvářil se příliš jako příznivec subkultur nebo LGBT komunity.

Finální trasa přes lávku do Papírny byla slunnou procházkou, na místě panovala pohodová atmosféra a zúčastnění si konečně mohli odpočinout, občerstvit se a v klidu podiskutovat. Obecně mě v rámci pochodu bavil nízký věkový průměr – přišli sice lidé všech věkových kategorií, ale převládala omladina. Je vidět, že se stále najdou mladí, kterým není lhostejná situace kolem nich, nemají strach vyjádřit svůj názor a dokážou se připojit ke svobodně smýšlející části společnosti. Večer party a setkávání pokračovaly v ulicích a několika podnicích. Obavy, že někteří místní náckové vyrazí po setmění do ulic a budou vyhledávat konflikty, se nepotvrdily. Dle všeho zalezli do svých knajp, dali ubrusy na okna, zahajlovali si a s večerníčkem šli spát.