Osobní report z pražské demonstrace za klima

Na pátek 20. září svolali středoškolští studenti z organizace Fridays for Future (FFF) další ze svých mezinárodních stávek za klima. Tentokrát se neobraceli jen na své vrstevníky, ale ke stávce přizvali také všechny ostatní, kterým leží budoucnost planety a příštích generací na srdci. Tím, že se obrátili na pracující, dali svému protestu nový rozměr, nebo alespoň potenciální rozměr. Již na jaře sice slovně podpořil studentskou stávku jménem ČMKOS její předseda Josef Středula, ze strany odborů se ale žádná klimatická mobilizace nekoná. A tak mi nezbylo (stejně jako několika dalším pracujícím, kteří se akce účastnili) než „stávkovat“ tak, že jsem si na to vybral v práci dovolenou. A jiné to nebude, dokud se na straně pracujících, nebo alespoň těch organizovaných v odborech, neobjeví vůle přenést se přes své dílčí požadavky a vyrazit společně se studenty do stávky, jaká by ukázala kapitálu, který stále cynicky těží z vykořisťování lidí a přírody, že už toho bylo dost.

Ale zpět k zářijovému protestu. Ten obletěl doslova celý svět a do ulic přivedl miliony zejména mladých lidí, čímž ukázal, že FFF se velmi rychle stalo globálním hnutím, jaké patrně nemá v současnosti obdoby. Navíc je sympatické, že nemá žádnou hierarchickou strukturu, i když se média snaží FFF personifikovat skrze Gretu Thunberg. V Česku se vedle Prahy konaly protestní akce také v mnoha dalších městech. Moje volba pro Prahu byla prozaická. Večer před akcí narychlo vyšlo za přispění mých kamarádů a kamarádek z Anarchistické federace (AF) nové číslo anarchistického zpravodaje Zdola, zabývající se otázkou boje za záchranu klimatu z anarchistické perspektivy. Bylo tedy potřeba pomoci s rozdáváním a vyzvednout pár stovek kusů pro distribuci na dalších místech.

Na Staroměstské náměstí jsem dorazil dopoledne kolem půl desáté. To už tady byly stovky lidí, především středoškoláků, mezi nimiž jsem objevil také několik známých a seznámil se jejich prostřednictvím s několika mladými sympatizanty anarchistických myšlenek. Mou pozornost upoutal zejména mobilní sound systém, tvořený nákupním vozíkem, který byl „opancéřovaný“ černorudými kartony a vedle reproduktoru skrýval nová čísla Zdola a později také basu piv. Jal sem se tedy společně s dalšími kolportéry rozdávat náš zpravodaj. Zanedlouho bylo několik stovek kusů pryč a k našemu překvapení někteří věnovali sami od sebe dobrovolný příspěvek. Během rozdávání jsem si všiml, že se svými letáky jsou zde také poněkud nerdsky vypadající členové socialistických skupinek. Poté co jsem si vzal leták od člověka z organizace Extiction Rebelion (ER), jenž zval na „velkou rebelii za život“, a ostatní z téhle party vypadali, že si k němu chodí pro rady, nabídl jsem mu Zdola. Když zjistil, že jde o anarchistickou tiskovinu, rozhodně ji odmítl. Jelikož jsem se s nikým z ER ještě nesetkal, zajímalo mě samozřejmě, proč je tak rezolutní (zatím lidé přijímali Zdola celkem s nadšením, a někteří jen slušně odmítli, že nic nechtějí), když ani neví, o čem se tam píše. S mírným zdráháním (a výrazem, jako kdyby šlo o čerty) mi sdělil, že se s několika anarchisty potkal a tomu nebudete věřit, oni (zjevně ve své zhovadilosti) se vyjadřovali nepřátelsky vůči státu. Protočil jsem oči v sloup, vzpomenul na vyprázdněnost slova rebelie a pokračoval svou cestou. Přitom pár anarchistů jsem tam viděl s vlaječkou ER.

Čeho jsem si ale po chvíli nemohl nevšimnout, byla podivná partička protidemonstrantů, z nichž se vyklubali členové strany Svobodní, onoho pilíře ničím neomezovaných kapitalistických pořádků. Kontrastovali už tím, že zatímco všichni měli s sebou (často vtipné) ručně vyrobené transparenty a cedule, oni je měli zjevně udělané na objednávku. Studenty s fotrovskou nadřazeností posílali zpátky do lavic, jelikož každý by měl znát své místo v systému, a požadovali svobodu vykořisťovat planetu a ničit klima namísto „klimatického socialismu“. Dalším rozdílem bylo, že ač na demonstraci za klima měly převahu ženy, mezi těmi několika protidemonstranty jsem nezahlédnul ani jednu. Bylo ale fajn, že tam byli, jelikož když se na pódiu mluvilo o popíračích vědeckých faktů či bezohledné ziskuchtivosti, bylo aspoň na koho ukázat a člověk se neubránil, aby se nezasmál.

Bylo milé, že jasně antikapitalistický postoj hravě přečíslil ten kapitalistický, i když nutno přiznat, že většina vyjádření se nesla chtě nechtě v rovině, jako kdyby šlo klima zachránit bez radikální společenské proměny. Byla by ale chyba středoškolákům vnucovat, že mají přicházet s jasnými řešeními, jako to dělají komentátoři v mainstreamových médiích. Zatím apelují převážně na to, aby ti, kteří podle nich mohou klima zachránit, tzn. politici, v tomto směru konali. Je otázka, jak dlouho potrvá, než si uvědomí, že politici v tomto směru nic podstatného vlastně dělat nechtějí a že jdou na ruku především těm, kteří je na jejich posty dostali, což nejsou ani tak voliči, jako spíš jejich sponzoři a lobbisté s dobrým finančním krytím.

Desátá hodina odstartovala sérii proslovů. Nejvíc asi zaujal blok slam poetry. Mě pak mile překvapilo, že byl jedním z řečníků představen internacionální rozměr protestu a připomenuta snaha o společenskou změnu v severosyrské Rojavě, kde je vedle rovnoprávnosti jedním z pilířů také důraz na ekologii. Zástupci Greenpeace zase zůstávali nohama v české kotlině, když nabádali, aby přítomní apelovali na politiky v otázce výjimek pro uhelné elektrárny či rozšiřování limitů těžby na Bílině. Členky organizace Limity jsme my seznámili s praxí klimakempů u nás i v zahraničí. Správně také zaznělo, aby se zejména mladí nenechali znechutit moralizováním těch, kteří jim vyčítají individuální prohřešky, protože nikdo nikdy nebude 100% a rovina individuálního přístupu je jen malou částí řešení. Nikdo ale po mně nemůže chtít, abych si pamatoval každého, kdo tam promluvil, takže ostatní ať prominou.

Když už bylo řečeno dost, vyrazilo se do ulic. Průvod byl opravdu barevný a hlasitý… a dlouhý. Účastnilo se ho podle mého odhadu víc než tisíc lidí všech věkových kategorií, s 90% převahou mladých, což akci bezesporu osvěžovalo. Spousta anglických nápisů a skandování bylo dobrou volbou pro pražské centrum plné zahraničních turistů. Někteří z nich vyjádřili podporu, někteří se i na chvíli k pochodu přidali. Skončilo se tam, kde se začalo, tedy na Staroměstském náměstí. Odpoledne ještě následoval kulturní program na Střeleckém ostrově. To už jsem ale seděl s uchozenýma nohama ve vlaku a cpal do sebe svačinu.

25.9.2019 -kl-

Ekologie Z domova Akce