Rote Zora č. 1

Recenze feministického zinu

Vedle Drzosti tu máme další feministický zin, jmenuje se Rote Zora a stojí si za svým. Prostě „zin, co má pořádný vaječníky“, jak zní parafráze „chlapáckého“ úsloví v jeho podtitulu. A jak jeho autorka správně píše, je třeba kašlat na kecy o tom, že feministky řeší kraviny a že mají řešit pravou podstatu problému, jíž je kapitalismus. Tady jde, jak je deklarováno v doslovu, pěkně „feminismus a antikapitalismus ruku v ruce“.

Pokud zin někomu připomene kdysi velmi oblíbenou Bloody Mary, pak vězte, že je to svým způsobem záměr. A trochu „opakování“ není na škodu, pokud si uvědomíme, že hnutím mezitím prosvištěla další generace, která chce řešit to, co ji pálí, a nepátrat po tom, co předtím napsal někdo jiný. A milé je i přihlášení se názvem k partě, která si nebrala servítky, jelikož „je bezzubé zřeknout se veškerého násilí“, i když je člověk a priori proti němu.

Zalistujme tedy stránkami, které popsali jak ženy, tak muži. Zin otvírá trefné zamyšlení nad sexismem v poezii, a to jak z pohledu objektivizace žen, tak postavením žen autorek. A následuje možná ještě žhavější zamyšlení nad tendencí zakazovat zpoceným mužům sundat si triko na HC koncertě: „Místo toho, abychom bránili jedněm ve svlékání, bychom se měli zasadit o to, abychom se (minimálně na našich akcích), cítili natolik bezpečně, abychom se tam mohli svléknout všichni.“ Na to tematicky navazuje text o safe space („místo, kde by se nějaká utlačovaná skupina/menšina lidí měla cítit bezpečně a mohla mluvit o tom, jak je utlačovaná a jak je z toho smutná“). Ale „neměl by celej svět být jeden velkej safe space“? Není lepší než „udělat na každém fesťáku safe space“ raději „bojovat proti projevům sexismu a sexuálního násilí jako jevům nepřijatelným ve společnosti“? Odtud spojitost k textu o konsentu („svolení k nějakému aktu – sexuálnímu či jinému –, které bylo vysloveno svobodně“) nebo k zamyšlení o „laskavém humoru“, který je častým argumentem sexistických „šikanátorů“. Dočtete se, jaké je to být žena, a ještě s černou barvou kůže, nebo o tom, že znásilnit vás může i váš partner. Ale nejde jen o ženy, nepříjemné obtěžování mohou pociťovat i muži, a to dokonce od žen, které se považují za feministky – jeden takový dává tři příhody k dobru.

Jak jsem poznamenal v jedné recenzi na Drzost, ani mužům neuškodí dozvědět se, jaké problémy ženy řeší. Minimálně to napomáhá zvedat míru empatie a nebýt takový ignorant. Tedy hurá za zkušenostmi s alternativami menstruačních pomůcek, s podprsenkami či s chlupatýma nohama. Vypovídající je úvaha nad smyslem cvičení pro ženy, které by správně „mělo sloužit k tomu, abychom se cítily dobře“. Výběr recenzovaných filmů se drží témat pomsty za znásilnění a ženské obřízky.

V čísle se ale dozvíte také o zajímavých ženách, například o anarchistické spisovatelce Ursule Kroeber Le Guin, která se věnovala žánru fantasy a sci-fi, o anarchistce Anně Campbell, která byla zabita, když působila po boku milic YPG v Rojavě, nebo o umělkyni Lydii Lunch. Mě osobně asi nejvíc zaujal článek o sufražetkách, jejich radikálních akcích a způsobech sebeobrany, a krátký text o svobodné ženské vesnici Jinwar v Rojavě.

Než si přečtete reportáž z loňského feministického a queer tábora z Tábora, můžete si vybarvit vaginální omalovánku. A co se bude vybarvovat v dalším čísle? Nechme se překvapit.

Rote Zora č. 1. 2019. 90 stan A5. K sehnání na rotezorazine@riseup.net.