Pussy Riot v Akropoli

Reportáž z vystoupení známého uměleckého uskupení, které proběhlo 16. ledna v Praze

„Nejsme hudební skupina, ale politický umělecký kolektiv, jsou mezi námi hudebníci, ale není to naše hlavní zaměření,“ říká Marija Aljochinová o projektu Pussy Riot Theatre a plně tak vystihuje anarchistickou povahu jejich tvorby. Nejde tu o konkrétní umělecký útvar, ale o sdělení, které pak po vzoru situacionistů může nabýt jakoukoli podobu. Tím je vyburcování lidí k aktivnímu zájmu o věci veřejné a nepřenechání moci autoritářskému režimu a oligarchickým zájmům. Hnutí Pussy Riot tak pokračuje v anarchofeministickém aktivismu, podobně jako třeba ukrajinské sdružení Femen nebo ruský akcionalista Pavlenskij, který se přibil za varlata k Rudému náměstí na protest proti putinovskému režimu.

Promo slibovalo koncertní show s avantgardním divadlem, čekal jsem tedy něco v duchu Residents. Nakonec proběhlo hudební vystoupení s deklamací (v ruštině) osvědčených antiputinovských a anticírkevních hesel namířených proti porušování svobody slova a shromažďování v Rusku, s čímž mají Pussy Riot hojné zkušenosti. Za zády pak genderově vyrovnané čtveřici běžela textová agitka (v angličtině) vyzývající k aktivismu a útržky videí z jejich nejznámějších vstoupení, jako bylo to v chrámu Krista Spasitele, po kterém byly tři členky Pussy Riot odsouzeny na dva roky do vězení. O tom dvě z nich vydaly i svědectví. Aljochinové letos u nás vyšla kniha Riot Day, podle které se jmenuje i celé tour. Mediálně nejznámější tvář Pussy Riot kolektivu Naděžda Tolokonnikovová, která se soustředí primárně na klipovou tvorbu, pak vydala knihu pod názvem Jak udělat Revoluci. Obě knihy hýří radikální levicovou rétorikou, ale především popisem nelidským podmínek v ruském vězení a tamní šikany od dozorců, připomínající sovětské gulagy v době stalinistické éry. Obě pak po propuštění pořádaly demonstrace na podporu zlepšení podmínek v ruských vězeních, což se jim prý nakonec částečně podařilo. I o tom bylo pražské vystoupení.

Avizovaný psycho-punk byl skloubením punkové energie a elektroniky, občas taneční, občas industriální, i špetky folkloru. Zazněla i trumpeta, avšak značně deformovaná a v závěru i bicí ostré jako šrapnely. Hudbu jinak obstarával laptop, mixážní pult a pady, kde se během vystoupení prostřídali dva protagonisté z dua AWOTT. Ke konci došlo na rozlévání vody do publika. Že by upomínka na pravoslavný křest? Právě pravoslavná církev v čele s moskevským patriarchou Kyrillem byla první, která při soudním řízení v roce 2012 chtěla vidět Pussy Riot nekompromisně za mřížemi. K té pak v závěrečné soudní obhajobě mířily členky Pusy Riot svou výtku: „Copak křesťané už neznají slovo odpuštění?“ V minulém roce jim dal mezinárodní soud za pravdu, že byly uvězněny neprávem. Na samotný závěr koncertu Aljochinová nezapomněla zmínit našeho Jana Palacha a jeho radikální čin, namířený proti sovětské okupaci před padesáti lety. Načasování jejich vystoupení v Den Palacha asi nebylo čistě náhodné. Revolucionářů není nikdy dost. We are the Power.

U nás jsou Pussy Riot u širší veřejnosti známé především kvůli legendárnímu komentáři českého prezidenta Zemana, který se pokusil před lety o překlad jejich jména, ale nějak se netrefil, protože „pussy“ není v angličtině „kunda“, jak tvrdí, ale zdrobnělina tohoto slova. Navíc to nejsou „kurvy“, jak pak dále analyzoval jejich činnost v rozhovoru z Lán, ale mezinárodně respektované politicko-umělecké aktivistky. Na to ale zřejmě jeho chlípná představivost nestačí.

Klip Police State: https://www.youtube.com/watch?v=oaZl12Z5P7g