Recenze na radikálně levicový list pro mládež.

Na letošním Anarchistickém festivalu knihy byla prvně představena česká mutace německého radikálně levicového časopisu Ulice z cukru. V Německu vychází tento titul od roku 2009 a hlavní podíl na něm má TOP B3rlin*, v časopise označená jako „nedogmatická komunistická skupina“. List je cílen zejména na mládež a snaží se pokud možno srozumitelně podat základní body své agendy. Česká verze je jakýmsi výběrem textů z dřívějších čísel německého originálu. Jedním z cílů uvedených v editorialu je „přinést do prostředí české radikální levice témata a perspektivy, které jsou součástí této debaty v Německu“.

Ale už zde vyvstává několik zádrhelů. Přestože se čeští vydavatelé snaží semtam do textů vložit místní reálie, stále je příliš cítit, že jsou původně psány zejména pro německé prostředí. Přínosné je, že za každým článkem je odkaz na literaturu, která se daným tématem nějakým způsobem zabývá. V českém prostředí však bude velmi těžko srozumitelná skutečnost, že jako alternativa ke všemu je předkládán komunismus, a vůbec se to slovo až příliš často opakuje. Ať to autoři myslí sebelépe a vysvětlují rozdíl mezi svou představou a „reálným socialismem“, bojkotují tak trochu svou snahu po srozumitelnosti pro lidi nedotčené podobnými myšlenkami v prostředí, kde má pojem komunismus obecně zcela jiné konotace a je chápán naprosto odlišně. I onen článek vysvětlující rozdíl mezi komunismy vyznívá jako objevování chybné cesty a selhání, i když už v I. Internacionále bylo mnohým jasné, k čemu autoritářský komunismus povede.

Časopis se zabývá tématy práce, kultury, sebeorganizace, revoluce, státu a národa, Marxovy teorie, genderu či nerovnosti ve vzdělávání. Pokud pozorný čtenář přijme kritiku státu a národa, které jsou „exemplárním vyjádřením sraček tohoto světa“, a vezme za svůj apel na kritické myšlení a potřebu učit se z politických zkušeností, bude velmi zmatený z posledního textu. Ten totiž jednou ranou zabíjí vše dříve řečené. Z pohrdaných států a národů se nám tu najednou jeden vyjevuje jako nedotknutelný a formou naprosto zcestné argumentace je jeho kritika takřka tabuizována. Pokud se vyslovujete proti okupaci Palestiny Izraelem, ocitáte se touto logikou na úrovni obhájců Hizballáhu a sebevražedných atentátníků. A i když bychom měli na konstrukt národa zvysoka kašlat, pokud jste Němci, musíte s sebou bez odmlouvání vláčet hříchy svých prarodičů. Bezmyšlenkovité odmítnutí myšlenky „průmyslu holokaustu“ a odsouzení části levice za kritiku bezohledné rasistické politiky Izraele je žel důkazem vědomé dílčí absence kritického myšlení a zapojení se do zmíněného „průmyslu“.

I přes výše uvedené výtky Ulice z cukru vřele doporučujeme. A závěrečný text můžete brát jako jakýsi test toho, zda jste ty předchozí četli pozorně.

32 stran. Ke stažení na https://nerasismu.noblogs.org/files/2018/05/ulice_z_cukrufinweb.pdf

4.8.2018 -jk-

Recenze