Duhová Plzeň

První zářijová sobota v Plzni patřila novému lokálnímu průvodu hrdosti Pilsen Pride.

Podle organizátorů akce je Plzeň spíše konzervativním městem, kde LGBTQ+ komunita nemá skoro žádné zázemí. I proto byla myšlenka uspořádat zde první duhový průvod odvážná a od začátku přitáhla pozornost nejrůznějších spolků i jednotlivců. Na podporu nového „pridu“ vystoupila řada queer i antifašistických organizací – od kolektivu kolem tradičně masového Prague Pride až po novou Queer anarchistickou skupinu či Anarchistickou federaci. A brzy bylo vidět, že tato podpora bude důležitá. Organizační tým nepůsobil totiž zrovna zkušeně, čemuž se nelze divit, když šlo o jeho první větší veřejnou akci.

Že nepůjde o nudný pochod, bylo zřejmé, když se na sociálních sítích začali proti Pilsen Pride mobilizovat různí náckové a národovci a dělat ramena typu „dostanete cestou přes tlamu“. Spoléhání organizátorů na policii zněla těm, co s ní mají bohatší zkušenosti, jako čirá znouzectnost.

V sobotu 2. září se u Mlýnské strouhy začali kolem druhé hodiny scházet účastníci Pilsen Pride. Mnozí nesli duhové vlajky a objevilo se i několik vlajek transgender lidí. S jednoznačně největším transparentem „Nepřizpůsobujme se, měňme společnost“ přišla nedávno zformovaná Queer anarchistická skupina (QAS). Ta nabídla ostatním i připravené pikety. Svou podporu přišla vyjádřit i místní skupina Anarchistické federace.

Paralelně se začátkem duhové akce se nedaleko – U zvonu – sešlo asi čtyřicet neonácků a „slušných Čechů“, kteří zpravidla naplňovali představu o white trash. Nenávistné projevy o „multikulti fašismu“, záchraně „bílé rodiny“ a dalších nesmyslech si obohatili reprodukovanou hudbou Karla Kryla, aniž by tušili, co je ve skutečnosti poselstvím Krylovy tvorby.

Duhový dav se mezitím rozrostl asi na tři sta hlav. Kromě organizátorů samotné Pilsen Pride promluvili i zástupci a zástupkyně kolektivů Prague Pride, Jsme fér, Transparent a S barvou ven. Nejrozhodněji mluvila Marie Feryna ze spolku Transparent. Ve svém projevu zdůraznila nutnost solidarity napříč utlačovanými skupinami a to, že boj proti útlaku queer lidí je stále bolestně aktuální. Zazněla i připomínka prvního „Pridu“ – Stonewallských riotů, v nichž se lidé šikanovaní kvůli své menšinové identitě tvrdě postavili proti homofobnímu a transfobnímu státu. Poté co Marie veřejně zpražila lidoveckého politika, rasistu a šovinistu Čunka, vystoupil nečekaně i zástupce KDU. Omluvil se za homofobní a autoritářské projevy své strany, což dav ocenil potleskem.

To už byl ale pomalu čas vyrazit. Náckové se rozhodli vyjít průvodu naproti. Asi třicet jich Pride následně zablokovalo v ulici 5. května. Nastala podivná situace, kdy houf neonacistů a „tak normálně homofobních občanů“ stanul jen pár metrů před čelem průvodu. Na místě byla prakticky nulová policejní přítomnost, a tak se do první řady alespoň přesunulo několik antifašistů v černém, co velikým transparentem vytvořili čelní linii dělící nácky od návštěvníků Pridu. Homofobové od začátku neuspořádaně hulákali, zatímco queers se nějakou dobu drželi prosby organizátorů Pilsen Pride, kteří si nepřáli, aby se na útoky bigotů jakkoli reagovalo. Atmosféře ticho ale nijak nepomáhalo, takže radikální queers brzy rozskandovali čelo průvodu hesly „Nedej náckům žádnou šanci“ a „Vaše děti budou jako my“. Společně s tím, že první řady pevně stály a před nácky neustoupily už ani o krok a lidé sebrali odvahu a do nácků se individuálně slovně pustili, odhodlání a zdravý vztek rychle převládl nad obavami a bigoti, kteří zřejmě doufali ve snadné zastrašení queer lidí, začali být poněkud zmatení a bezradní. Navíc jejich nenávistné projevy budily namísto strachu spíše smích. Patovou situaci v tu chvíli přiklusali „vyřešit“ lehce odění těžkooděnci, kteří pravičáky velmi pozvolna vytlačovali. Pokus místních nazi chuligánů, kteří byli v danou chvíli zcela mimo policejní pozornost, o krádež vlajky Mladých zelených nepůsobil zrovna odhodlaně. Velice rychle o ni opět přišli.

Zbytek cesty až do kulturního centra Papírna na Slovanech, kde průvod končil, proběhl poměrně v klidu. Škoda, že koncepce Pridu si úplně nerozuměla se skandováním a že na akci nebyla ani žádná hudba, která by ji více oživila. V industriálních prostorách Papírny už čekaly stánky nejrůznějších organizací a samozřejmě občerstvení, díky kterému už tady začínala menší afterparty, jež potom pokračovala v Míša Klubu. Stejně jako celý den bylo sice velmi pošmourno a kolem areálu neustále hlídkovala policie v civilu i uniformě, náladu to nicméně už nijak zvlášť nekazilo.

Sečteno a podtrženo: je skvělé, že Plzeň v sobotu zažila první vlastní Pride. Je ale ještě lepší, že lidé v průvodu neustoupili před nácky a že na akci dorazili radikální queers i nequeers podpořit a nabídnout svou sociálně kritickou alternativu k dnešnímu převládajícímu vnímání průvodů hrdosti jako oslavy prorostlé konzumem a korporátním PR.