Článek Jamese Andersona z roku 2013 o projektu svobodné školy coby součásti úsilí o společenskou změnu

Rodiče i studenti v Chicagu (stát Illinois), konfrontovaní se zkostnatělými školami a ziskem motivovanými reformami, se poohlížejí po autonomních pedagogických alternativách. Svobodná škola Washington Park nabízí v části Chicaga zvané South Side volné, komunitně založené vzdělávání.

Marissa Brownová, nespokojená v tradičních třídách s nedostatkem kritického myšlení a po vyčerpání všech možností v rámci běžného systému, se rozhodla pro autonomní vzdělávání pro svého syna Omara. Usilovala o nezávislé vyučování nejen pro svou rodinu, ale pro celou okolní komunitu.

Až dosud měla Svobodná škola Washington Park jednoho studenta na úplné studium a zhruba dva tucty studentů v částečném studijním programu. Brownová předpokládá, že další tucet jich přibude na podzim. Brownová jako bývalá komunitní organizátorka, která se zúčastnila v rámci Occupy Chicago hnutí Occupy the Hood a Occupy the South Side, zde viděla příležitost znovu oživit výuku bez ohledu na pomoc institucionální hierarchie.

„Dalším naším úkolem, a to je věc, která je stále ještě na pořadu dne, je dovést hnutí Occupy do South Side v Chicagu a přivést South Side k hnutí Occupy,“ říká Brownová. „Snažila jsem se přesvědčit lidi z Occupy, aby nám pomohli odlepit se od země. A několik z nich zareagovalo a pomohli.“

Minulý rok schválilo hnutí Occupy návrh na otevření prvních tříd Svobodné školy v jeho ústředí na W. Cermac č. 501. Vyučování začalo na podzim roku 2012. V listopadu se škola přestěhovala, neboť někdo z Occupy Our Homes (Okupuj naše domovy) jí nabídl nevyužité prostory. Pokud jde o studijní plán, Brownová a ostatní aktivisté věděli, že není nutné začínat úplně od začátku, existuje-li tu bohatá historie Svobodné školy a autonomního vzdělávání v USA i jinde. „Trochu jsme se zabývali Svobodnou školou a zjistili jsme, že už existuje v rámci Occupy Los Angeles,“ vypráví Brownová. „Načerpali jsme odtud jistou inspiraci.“ Dalším zdrojem pro studijní plán byla rovněž výuka na Svobodné škole Mississippi počátkem 60. let.

Svobodná škola Washington Park se v pedagogickém přístupu a v komunitní orientaci do jisté míry podobá „bachillerato populares“, tedy „lidovým školám“, které vyrostly v Argentině po ekonomické krizi v roce 2001, jež zemi tvrdě zasáhla a představovala přelom, ale také otevřela nové možnosti pro vytvoření společenských vztahů, jak to popisuje aktivistka a socioložka Marina Sitrinová v knize Everyday Revolutions (Každodenní revoluce). „Bachilleratos“ působí prostřednictvím „schůzek tváří v tvář, užívají přímou demokracii, snaží se přitom o plnou participaci a to vše dělají bez hierarchie,“ píše Sitrinová. Studenti si v těchto autonomních vzdělávacích organizacích v Argentině „mohou zvolit svou cestu k diplomu a vybrat si předměty jako kooperativismus (studium, jak kooperativně pracovat), které jsou obzvlášť populární“.

Podobně se zhruba 10 studentů v Chicagu na Svobodné škole Washington Park momentálně účastní školní Freedom Summer Challenge, kde se osm týdnů od pondělí do pátku od 9 ráno do 14 odpoledne učí netradiční předměty. Každý týden je tu také jedno všeobecné téma, které je spojené s principy, jež škola zastává. Tématem druhého týdne Summer Challenge v Chicagu byly přátelství a solidarita, což souzní s pojetím politica afectiva, tedy „politika a společenské vztahy, založené na lásce a důvěře“, jak o tom píše Sitrinová v souvislosti s revolucemi probíhajícími v každodenním životě v Argentině.

Arianna Norris-Landryová z Belleville ve státě Illinois přicestovala do Chicaga, aby pomohla s druhým týdnem. Diskutovala se studenty o emocionálních vazbách v opozici ke komodifikovaným vztahům směny, které redukují lidi na spotřebitele. „Jste přítelem nějaké osoby, potom své komunity, potom svého města a dále jste přítelem celého světa,“ vysvětlovala Norris-Landryová s tím, že odkazy na národní stát byly z výčtu vyloučeny, protože není „nacionalistka“ kvůli neustálým hrozbám amerického imperialismu a problematickému šovinismu, jejž plodí.

Jako zkušená aktivistka se podílela na Occupy Saint Louis v roce 2011, ale měla možnost praktikovat rozhodování prostřednictvím konsenzu už mnohem dříve, v 80. letech, během přímé akce, plánované proti výstavbě nukleární elektrárny v Diablo Canyon. Norris-Landryová se silně angažovala v antinukleární kauze a v participativním budování konsenzu během protestů v Diablo Canoyn spolu se známým aktivistou Starhawkem, jehož medailon napsal znalec společenského hnutí James Jasper v knize The Art of Moral Protest. Norris-Landryová od té doby „vyznává tento model“ konsenzu a používá ho, kdykoli je to možné. Některé jeho stránky poznamenaly i její pomoc na Svobodné škole: „Byla jsem učitelkou v Montessoriho modelu, takže nejsem normální učitel. Vždy jde o to přistupovat k věci ze šedesáti různých úhlů a o to, že dítě může cokoli dělat a naučit se samo od sebe a se svými vrstevníky… Je to založeno na spolupráci… vzájemném učení, starší učí mladšího, mladší učí staršího – je to princip sítě.“

Kromě jiných týdenních témat, která zahrnují budování komunity a péči o zdraví, zde existuje výslovná snaha o interdisciplinární výuku. Studenti a pomocníci vedou dialog o aktivitách, jež se týkají často přehlížených předmětů, jako je obnovování spravedlnosti, a sami tyto aktivity provozují. Marginalizovaná hudba je součástí hodin téměř každý den. Diskutují o otázkách strukturálního rasismu a privilegování bílých. Konvenční předměty jako matematika, gramatika, čtení, psaní či přírodověda jsou rovněž vyučovány, ale praktickou formou. Norris-Landryová a účastníci Summer Challenge se v tomto druhém týdnu procházejí komunitní zahradou ve Washington Park a diskutují o lokálním zahradničení v centru města. V reakci na špatnou stravovací situaci před několika lety začala s městským zahradničením – „prostě taková malá zahrádka, která změnila lidské životy“, říká v souvislosti s projektem komunitního pěstování potravin v severním Saint Louis. „Začala jsem lidi učit jak pěstovat vlastní potraviny,“ říká o tom. „Jsem prostě praktická, protože vím, že nemůžeme jen sedět a nechat věci běžet, říkat, že banky stále více utahují šrouby. Dnes jsou lidé zasaženi na základní úrovni: jde o jídlo, bydlení, o holé přežití.“

Ve Washington Parku je k dispozici množství základních potřeb jako bezplatná snídaně (například ovoce či sušené potraviny). Podává se také oběd. Kolektivně se učí i během jídla a při vysvětlování receptů se studenti – někteří z nich jsou velice mladí – učí používat matematiku v každodenních situacích. Někdy poskytují potraviny rodiče studentů.

Ale Svobodná škola nabízí více než jen pokrytí základních potřeb. Myšlenkou je poskytovat bezpečné, svobodné a radikálně demokratické vzdělání, které je zodpovědné vůči komunitě a neodcizuje studenty. Praktikují zde jistý druh kriticko-konstruktivistické pedagogiky, jak říká A. J. Segneri, další pomocník Svobodné školy. „Nejsou tu rigidní,“ zdůrazňuje Segneri, jenž pomáhá škole se strategickým plánováním, přičemž současně také vede vlastní neziskovou organizaci Foundation for United Front, která se snaží upozorňovat na chyby politického systému budováním komunity a věnuje se otázkám společensko-ekonomické a ekologické spravedlnosti. Segneri dodává, že zde není použita žádná předem daná metodologie. Není tu ani dogmatismus, ani žádná doktrína, která by byla nekriticky spjata s touto školou.

Jistě, praxe Svobodné školy je zčásti formována předchozí emancipační teorií. Velký vliv tu má dílo brazilského pedagoga Paula Freireho. Na základě vhledů do Freireovy filozofie jsou studenti ve škole pojímáni nikoli jako škatulky k ukládání zlatých cihliček předem zabaleného vědění pomocí bezmyšlenkovitého memorování. Bankovní model vzdělání je přímo protichůdný jejich záměrům. Segneri uvádí, že studenti jsou naopak povzbuzováni, aby se účastnili výuky. Podobně se Hnutí pracujících bezzemků (MST) v Brazílii v současnosti snaží transformovat školství v souladu s cíli jejich společenského hnutí, přičemž zapojuje aspekty Freireovy filozofie a podněcuje studenty, aby se podíleli na výuce, jak dokládá práce Rebeccy Tarlanové, studentky UC Berkeley.

Freire, zastánce dialektického myšlení a dialogu, zdůrazňuje význam komunikace jako „života a ukazatele dalšího rozvíjení života“, a navrhuje, aby se role žáka a pedagoga v učebním procesu často střídaly. Brownová vyjadřuje podobné názory v souvislosti s iniciativou ve Washington Park: „Necháváme hodně prostoru dětem, aby vystoupily a odpovídaly na otázky, protože si přejeme dosáhnout tohoto obousměrného učení. Neučíme jen třídu dětí. Tak to vůbec není. Stejně tak se během dne učíme my od dětí.“

Drastický rozchod se starým způsobem učení je částečně tím, co činí Svobodnou školu tak zvláštní, zatímco dominantní způsoby pedagogiky jsou daleko přesvědčivější v jiných oblastech. Brownová dodává, že v převládajícím, hierarchií infiltrovaném systému masového vzdělávání v USA se reprodukuje sociální stratifikace a upevňuje internalizovaná represe.

Většina obecně dostupného vzdělání se také omezuje na vytváření korporátních zisků. „Není žádný důvod pro existenci CEO ve vzdělávání,“ říká a poukazuje na pozici, v Chicagu dříve zastávanou současným americkým hlavním tajemníkem pro vzdělání Arnie Duncanem. Duncanova agenda usilovala o zavedení drahých plošných testů – kritizovaných učiteli jako sporná metoda hodnocení – a o alokování veřejných peněz do výběrových škol provozovaných soukromými společnostmi. Podle Brownové ohrožují v dlouhodobém výhledu na zisk zaměřenou pedagogiku vnitřní rozpory. „V jistém smyslu je mi líto lidí, kteří se rozhodli hledat štěstí ve vzdělávání a proměnili jej v obchodní model, protože směřují ke krachu. My jsme obchodování ze vzdělání vyloučili a poskytujeme kontrolu nad školami komunitě. Myslím si, že tak by to mělo být.“

Shodou okolností začala Svobodná škola fungovat ve stejnou dobu, kdy Chicagská unie učitelů (Chicago Teachers Union, CTU) vstoupila do stávky proti přístupu ke vzdělání vedenému obchodním modelem, který si vynucovala administrativa, a proti státem prosazované reformě, o níž aktivisté tvrdí, že privileguje soukromé podniky před lidmi, kteří učí a studují na školách.

Eric (Rico) Gutstein, profesor na Illinoiské univerzitě v Chicagu (University of Illinois, Chicago, UIC), který se zabývá studijními plány a vyučováním, spolu s další profesorkou UIC Pauline Lipmanovou vyzdvihli vystoupení CTU jako sociálního hnutí a konstatovali, že „Chicago, místo zrodu neoliberální restrukturalizace veřejného vzdělání v USA, je nyní centrem odporu proti němu“. Ostře kritizují „nexus neoliberální urbánní a ekonomické politiky zaměřený na nemovitosti a rozvoj centra města, na subvence korporacím a na privatizaci, která restrukturalizovala město pro akumulaci kapitálu a vytlačila z něj nízkopříjmové komunity barevných“. Oba dva vidí nově založené sociální a odborové hnutí CTU jako dobrodiní pro veřejnost.

Brownová, její patnáctiletý syn Omar, Norris-Landryová a Segneri podporují boj za práva učitelů a rovné veřejné vzdělání pro všechny. Všichni však také věří, že Svobodná škola Washington Park je zásadním příspěvkem k veřejnému školství v Chicagu, jestliže rozklíží převládající systém a neustále standardizované testování. Pro některé je podle Brownové komunitně orientované vzdělávání ve skutečnosti nezbytnou alternativou na této křižovatce. A jako protagonisté sousedské pedagogiky v Argentině, které popisuje Sitrinová, nechtějí mít mnozí aktivisté v Chicagu nic společného s nerozuzlitelným spletencem spojujícím stát a korporace.

„Svobodná škola Washington Park je autonomní,“ tvrdí Brownová. „Stát nám neposkytuje žádné zázemí a my o žádné zázemí od státu nestojíme.“ Byla by ráda, aby svobodné a kriticky orientované, decentralizované vzdělávání bylo dostupné každému, bez jakýchkoli doplatků. Brownová trvá na tom, že takový druh vzdělání je lidským právem. „Jsme pro to, aby systém veřejného vzdělání kontrolovala komunita,“ vysvětluje. „To, co děláme ve Svobodné škole, by mělo být kopírováno ve veřejném systému školství, protože jsou to koneckonců naše daně, jimiž jsou placeny tyto instituce – a měli by je tedy řídit obyčejní lidé.“

Mezitím pokračuje v rozšiřování konceptu Svobodné školy skrze veřejnou pedagogiku a používá sítě osobních vazeb a sociální média k šíření svého poselství. Svobodná škola Washington Park bude mít brzy literaturu a prostředky, které jí umožní asistovat při jiných autonomních vzdělávacích projektech. Také Segneri vidí, s pohledem zaměřeným do budoucnosti, jak autonomie proniká do velké dálky. „Je to více než projekt,“ říká, „je to skutečný úděl.“

Letní čtvrtletí školního roku bude končit „Festivalem svobody“, kde budou mít studenti příležitost předvést dovednosti, jež získali, a poznatky, které se naučili během Summer Challenge. Bude to také doba padesátého výročí „Pochodu na Washington za práci a svobodu“, při němž Martin Luther King Jr. přednesl svou řeč „Mám sen“. Tématem posledního týdne Freedom Summer Challenge je občanská neposlušnost. Je to zcela na místě, uvědomíme-li si, že program vyvrcholí 28. srpna masovým pochodem k městské radnici za mír a spravedlnost, aby byl Kingův sen stále živý. Při organizaci této masové akce spolupracuje Occupy South Side s Chicagskou aliancí proti rasismu a politické represi. „Chceme, aby naše komunita vyšla spolu s tisíci dalších do ulic a pochodovala k radnici,“ říká Brownová a připomíná tak úhelný kámen autonomního vzdělávání Svobodné školy – praktické angažování za společenskou změnu.

Přeložil -čp-, redakčně kráceno.
Zdroj: https://towardfreedom.com/archives/youth/autonomous-education-in-chicago-freedom-school-for-social-change/
Vyšlo v Existenci č. 4/2013.

31.7.2017

Ze světa Samospráva