Anarchistická federace

Za Kliniku, za město

Report z demonstrace za zachování jedinečného svobodného prostoru v Praze – autonomního sociálního centra Klinika.

Žižkovská Klinika už od svého vzniku čelí likvidačnímu tlaku ze strany různých pravičáckých politiků, neoliberalismem indoktrinovaných úředníků, policie, xenofobů a neonacistů. Nic nového pod sluncem, že si svobodomyslné a zdola organizované projekty musí tvrdě vybojovávat prostor přes nepřízeň vládnoucí ideologie, represivního aparátu, byrokracie a omezené (a o to víc omezující) reakce. Bylo tedy na čase vyrazit do ulic a dát najevo, co pro nás Klinika symbolizuje a že se jí jen tak nevzdáme. A tak jsme se sešli za slunného odpoledne v neděli 9. dubna na demonstraci nazvané Neničte Kliniku, neničte město!

Akce byla svolána od půl třetí na pražské náměstí Míru. Že se bude na místě plném velikonočních stánků něco dít, dávaly už víc než půlhodiny předem vědět nápadně nenápadné skupinky tajných fízlů. V avizovaný čas se prostranství před kostelem svaté Ludmily už slušně zaplňovalo a na místo za hlasitého skandování dorazil i klimatický blok aktivistů platformy Limity jsme my s transparentem „Klinika na Žižkov. Uhlí pod zem“.

Kliniku přišla podpořit asi tisícovka lidí. Bylo pozitivní, že velkou část tvořili velmi mladí lidé, nikoli však dominantní. Zastoupeny byly takřka všechny věkové skupiny. Za zmínku rozhodně stojí rovné genderové zastoupení, a to jak mezi účastníky, tak mezi řečníky. Můžeme hádat, že je to odrazem rovnostářského prostředí antiautoritářského hnutí, které se snaží (a není to vždy snadné) nereprodukovat zavedená genderová schémata.

Každý si krátil chvíli do zahájení, jak uměl, takže desítky policejních kamer jely naplno, včetně monitorovacího vozu, aby zaznamenaly každou „závadovou osobu“ – a že jich byl plný LEX. Velmi výmluvný byl v (nejen) tomto smyslu transparent „Já nemůžu pochopit, že uděláš cokoli pro prachy. Ty nemůžeš pochopit, že udělám cokoli pro svobodu“. A kdo by pochyboval o smyslu policejní existence, měl možnost si na místě pořídit nové číslo anarchistické Existence věnované právě „ochráncům pořádku“.

Jakmile odbila třetí hodina, začalo se s proslovy. Jana Bednářová z kolektivu Kliniky shrnula činnost a principy centra a končila vzkazem všem subjektům, které se snaží pohřbít tento projekt: „Ničíte Kliniku podobně jako celé město.“ Následovalo skandování „Klinika žije, boj pokračuje“, které doprovázelo velkou část pozdějšího pochodu. Petr Uhl začal anarchistickým heslem „Naší zbraní je solidarita“ a zdůraznil, že záleží jen na nás, zda se ubráníme, abychom mohli žít své životy aspoň trochu podle svých představ, jelikož úředníci nevědí, co to solidarita je. Vzpomenout na vlastní mladá léta mu dalo skandování: „Revoluční mládež zdraví Petra Uhla.“ Pak promluvili za doprovodu svých ratolestí dvě členky rodičovského klubu MamaTata a vysvětlily, proč je pro ně prostor na Klinice tak důležitý. Historik Michal Pulman vzpomenul na dojmy ze své první přednášky na Klinice a překvapení z rozsahu jejích aktivit. Varoval před dvěma hrozbami, které nejsou nijak oddělené – před vše zasahující ekonomizací a před skutečností, že autokrati přijímají kulturu a vzdělání jen ve služebné roli.

Chvilku nato se vyrazilo na pochod. Tomu mimo jiného dominovaly makety bývalých squatů Ladronky, Milady a Cibulky. Čelu vévodil transparent „Braňme rozmanitost, Klinika zůstane!“, po stranách byly k vidění transparenty s nápisy „Make Klinika a threat again! Proti státu. Proti kapitálu. Proti patriarchátu“, „Bořte stereotypy, ne Kliniku“, „Klinika musí dýchat. Autonomie, solidarita, samospráva“, „Feminismus do každého baráku“ nebo „Město pro lidi, ne pro zisk“. Nad hlavami se tyčily nápisy mnoha piketů, na nichž stálo např. „Klinika patří lidem, ne státu“, „Kliniky namiesto väzení“, „Oživený dům není problém“, „Míň kanclů, víc Kliniky“ či „Klinika mi dává naději“. Dynamice pochodu napomáhaly rytmy parádního, skoro dvacetičlenného růžového samba bandu. O další hudební doprovod se staraly mobilní sound systémy. Ale asi nejvíce se neslo mezi domy skandování hesel, na čele např. „Hop, hop, hop, squaty patří na Žižkov“, v klimatickém bloku pak: „Otevřete domy, zavřete lomy!“

V Žitné ulici došlo na drobný konflikt s Konvičkovým příznivcem s českou vlaječkou na klopě, který nerespektoval přání lidí nefotit je zblízka. Teď už sice nemá čím fotit, ale způsobilo to zajištění jednoho demonstranta policií. Několik lidí z průvodu ho tedy šlo podpořit a k demonstraci se opět v závěru připojili. Následně se Krakovskou došlo na Václavské náměstí. Někteří z demonstrantů se snažili novodobým estébákům znepříjemňovat práci, když jim vlajkami a cedulemi bránili v natáčení lidí. Z Václaváku se pokračovalo Washingtonovou ulicí, kde bylo ve čtvrt na pět jedno z plánovaných zastavení, a to před domem, který je ve vlastnictví státu a dlouhá léta bez jakéhokoliv využití. Během proslovů, v nichž zazněl dotaz, proč stát neposkytne SŽDC třeba tuto budovu, která se navíc nachází hned v blízkosti Hlavního nádraží, byl na jeho vstupní bránu vyvěšen velký kruhový transparent „I mě nechává stát ladem“.

Na místě promluvili zástupci ostravské iniciativy Probuďte domy, kteří se hrdě přihlásili ke Klinice jako ke zdroji své inspirace a končili heslem „Myšlenku nevyklidíš“. Proslov zástupce Anarchistického černého kříže byl nekompromisní obžalobou státní autority a jejích represivních nástrojů. Věřit, že nám úřady a policie, i když se sebevíc zlepší, přinesou něco dobrého, je naivní. Represe má společného jmenovatele, kterým je kapitál. Svobodu nám dát nechtějí a ani nemůžou. Zdůraznil, že Klinika je projevem přímé akce, která se neptá mocných na svolení. Připomněl policejní operaci Fénix, případ Igora Ševcova a ve vazbě se nacházejícího Lukáše Borla i to, jakým postihům, jakkoli absurdním, čelí. Systému nejde ale o těch pár lidí, které potenciálně stihnou vysoké tresty, jde o paralyzaci odporu a výstrahu ostatním. Následoval telefonický přenos, v němž zazněl hlas Igora, který byl v té době přinucen trávit svůj čas na policejní stanici, aby se nemohl účastnit probíhající demonstrace a svobodně vyjadřovat své postoje. Paradoxně ale právě díky snaze státu perzekvovat tohoto anarchistu se stal jeho hlas mnohem silnějším a jeho autentický pozdrav vzbudil největší ohlas a nadšení. Řekl, že ho mrzí takto zbytečně marnit čas na fízlárně a že je debilní, že nemůže být s ostatními v ulicích. Zdůraznil, že musíme stát za Klinikou a bránit ji a vzpomenul i na vězněného Lukáše. Po mohutném potlesku promluvil jeden ze squaterů vyhnaných při monstrózní policejní akci ze statku Cibulka. Připomněl řadu bývalých pražských squatů, které byly násilně vyklizeny pod záminkou jejich smysluplného úředně schváleného využití, a přitom tyto objekty dál a dál chátrají. Svou řeč zakončil řečnickou otázkou směrem k uniformovaným i neuniformovaným strážcům kapitalistického pořádku: „Stálo vám to, drazí policisté, opravdu za to?“ Ostatní přítomné vyzval k rozšiřování svobodných prostorů na všech úrovních společnosti.

Pochod pokračoval Opletalovou a zamířil do ulice Dlážděná, kde se nachází sídlo SŽDC. Tady krátce před pátou bylo slyšet Arnošta Nováka z kolektivu Kliniky, jak mluví o podivných skutečnostech provázejících převod budovy Kliniky na SŽDC, kdy předpisy, tolik proklamované úřady, najednou pro někoho neplatí, o účelovém vymýšlení důvodu využití budovy a zbytečném plýtvání prostředky státu. Svou řeč shrnul tím, že nakonec nejde o nějaké předpisy, ale o ryze politický spor, jak má město fungovat. Spor, kde na jedné straně jsou potřeby lidí a na straně druhé zájmy developerů, spekulantů a ideologicky zaslepená byrokracie. Poté dostala slovo zástupkyně organizace Jako doma, která se zaměřuje na společností ignorované ženy bez domova. Zdůraznila, že právě Klinika je výjimkou, která tyto ženy vidí a neopomíjí je. Odpovědí jí bylo skandování „Naší zbraní je solidarita“. Po dalším proslovu, jenž byl zakončen slovy „Jiný svět je možný. Ať žije Klinika!“ se pokračovalo v pochodu ulicí Na Florenci na Těšnov.

K řízení dopravy tam policisté zrovna nějak chyběli, protože od Vltavské se vyřítila tramvaj málem do průvodu, zatímco ochránci pořádku řešili to, že se jim zasekl pod mostem monitorovací vůz. Na Těšnově proběhla poslední dávka proslovů, kdy promluvili zástupci iniciativy Limity jsme my a historička umění Milena Bartlová. Pak už následoval zasloužený odpočinek, živá hudba a všelijaká další zábava.

Demonstrace za Kliniku se opravdu vydařila, a to jak díky účasti a rozmanitosti přítomných, tak i díky skoro letnímu počasí. Akce nic neskrývala, takže měla otevřený antikapitalistický náboj, stejně jako akcentovala myšlenky feminismu či ekologie. Byl zde cítit tolik důležitý důraz na spojení jednotlivých bojů a jejich vzájemnou podporu. Navíc lidé prokázali své sebevědomí, když (spíše z principu) ztěžovali natáčení tajným fízlům, které to samozřejmě velmi štvalo a jednou se i marně pokusili o zadržení jednoho z demonstrantů. Vedle toho zcela zaniká těch pár výtek, které by mohly zaznít. Jako že mohlo být lepší ozvučení proslovů nebo lepší volba místa závěrečného koncertu, který byl odříznutý od zbytku civilizace, takže tam ani nemohli zavítat případní náhodní kolemjdoucí.

Každé město potřebuje svoji Kliniku!

 

Související odkazy:
Otevřete domy, zavřete lomy! Demonstrace nejen za Kliniku
Fotogalerie: Neničte Kliniku, neničte město!

12.4.2017 -kl-

Aktuální číslo měsíčníku A3

V nejbližších dnech:

Se samopalem u obličeje - přednáška, dopisovačka, promítání 3. dílu série Trouble

28. 6. 2017, Praha

Buřičská dvojice z 7500 kilometrů dalekého sibiřského Irkutsku přijede až sem, aby pověděla, čemu je naučily nedávné brutální represe. Představí politickou realitu sibiřské periferie, vysvětlí, proč anarchisté a anarchistky v současném Rusku nesdílí naděje liberální opozice po největších protestech od moskevských nepokojů v roce 2012 a poví, jakou mají odpověď na dědictví totalitní mentality všudypřítomného strachu. …(více)

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací

web Nakladatelstvi Anarchisticke federace

Podporujeme