Recenze nebo nekrolog? Co by si asi první letošní číslo Nového prostoru zasloužilo víc?

Před Vánoci se začaly šířit zvěsti o velkém třesku v asi posledním oficiálním obrázkovém časopise, který se u nás dal číst, v Nové prostoru (NP). Do čela nové redakce měl podle předběžných informací zasednout bývalý šéfredaktor Maximu Jan Štěpánek, zatímco redakce stará byla jako celek zatracena a vypuzena vydavatelkou NP Dagmar Kocmánkovu, která si, jak se ukázalo, z časopisu prodávaného lidmi bez domova udělala rodinný podnik se vším všudy. Kam až sahají Kocmánkové? Ptá se člověk při pohledu na sestavu správní rady NP.

Rozhodl jsem se, že nebudu naslouchat slovům škarohlídů, jako je třeba skupina KRISA, která se zaměřuje na kritickou sociální práci a vyjádřila své obavy ohledně redakčních čachrů. Počkal jsem si tedy na nové číslo, s nímž ke mně přichvátal ve vestibulu nádraží „můj“ prodejce.

Mám ten špatný zvyk, že začínám číst časopisy od konce. Otočil jsem tedy na rubriku „listárna“ a začetl se do ohlasu čtenářky „Dany“ nazvaného „Děkuji za číslo bez laciné levičáckosti“. Paní Dana v něm píše, že je moc ráda, že si po dlouhé době zakoupila konečně číslo, které má zajímavý, nosný a víceméně profesionálně napsaný obsah, a doufá, že se tuto nastavenou laťku profesionality podaří udržet. Jelikož jsem si za posledních pár let koupil všechna čísla NP, je mi jasné, že paní Dana nemůže psát o žádném z (neprofesionálních a levičáckých) čísel vytvořených předchozí redakcí. Vzniká nám tu tedy až spirituální záhada, jak paní Jana stihla tak rychle zareagovat na nové číslo, jehož součástí je její vlastní reakce. To by možná mohla vysvětlit křesťansky zanícená paní Markéta, které se nelíbilo, že v předešlém čísle zmínila Toy_Box ve svém komiksu několik odkazů na minulost katolické církve. Nejenže tím paní Markétě zkazila celé Vánoce, ale navíc jí připomněla praktiky Rudého práva. Aby byl prototyp nového čtenáře nového Nového prostoru celistvý, chválí pan Zbyněk jednoho z prodejců: „Ač se jedná o příslušníka národnostní menšiny, na kterou i já shlížím s despektem, tento člověk (…) si zaslouží, abych minimálně u něho změnil svůj pohled.“ Je jasno – již žádní otrhaní intelektuálové, ale nadřazení bílí pravičáckovičtí věštci lpící na křesťanských hodnotách, ať už je za nimi skryto cokoliv.

Ale nenechte se zmýlit, laťka profesionality před vámi otevře časopis pro moderní frikulíny, kteří si zakládají na svém životním stylu, k němuž prostě už patří trochu té charity. Třídím odpad a kupuji si Nový prostor. – Kdo by si mě nechtěl na Facebooku olajkovat? Už se nemusíte bát vícestránkových článků, reportáží a rozhovorů. Profíci z Maximu ví jak na to. Místo hloubky plochost. Místo nudného textu více prostoru a obrázků. Jen místo kozatejch bab na obálce pár bezdomovců uvnitř čísla, které doprovodí nějaká celebrita. A některé texty, které svou jednoduchou připitomělostí (hledal jsem nějaké jiné slovo, ale nenašel) bezpochyby odradí každého levičáka a potěší paní Danu. Uvedu aspoň jeden úryvek z půlstránkového (!) článku o „odpadech, které v koši nekončí“. Řeč je o krabicích od banánů: „Chytrý český člověk totiž přišel na to, že pro stěhování čehokoli těžšího nebo křehkého jsou právě tyto krabice ideální. Unesou hodně velkou váhu, protože banány nejsou nejlehčí. Jsou uzavíratelné shora, takže je můžete vršit na sebe. Mají pevný karton, tudíž se vašim uloženým skvostům nic nestane. Dá se na ně dobře psát. Dobře se přenášejí. A hlavně – bývají zadarmo.“ Kdo nemá dost, ať si NP zakoupí a dočte se o dalších „důkazech české vynalézavosti“.

Mezi novinkami v NP najdete i „Poradnu první pomoci“, v níž Jan Kalous řeší se zástupkyní Policie ČR, kde končí sprosté pokřikování na ženy a začíná trestný čin. Traumatizované ženy by si ale neměly vyhledávat jiné jeho texty, které dříve psal pro Maxim a které doprovázejí fotografie vnadných (polo)nahých dívek. Ne nadarmo o něm v Maximu píší: „asi největší redakční úchyl Jan Kalous“.

A tak na to koukám jak ten zevl z fejetonu Jana Sterna, který to, stejně jako třeba rozhovor s Danem Sosnou, už nezachrání. Příště se budu muset „svému“ prodejci omluvit. Raději ho pozvu občas na pivo a budu jak ten zevl čekat, jestli nezačne v oficiálním českém mediálním prostoru vycházet časopis, který by se dal číst aspoň z poloviny tak, jako to bylo ještě u minulého čísla NP.

3.1.2017 -kl-

Recenze