Anarchistická federace

Report z odvolacího soudu Igora Ševcova

Není důvod se radovat. Vrchní soud v Praze dnes rozhodl o odvolání Igora Ševcova.

Podle rozsudku Igor nesmí navštívit sportoviště, kulturní akce, manifestace (demonstrace, pochody) a ostatní akce pořádané anarchistickým hnutím po dobu tří let. Většině lidí se takový rozsudek jeví jako mírnější než vyhoštění na dva roky, ale není čemu tleskat. Připravili jsme pro vás report ze včerejšího procesu.

Menší místnost nemáte?

Dlouho se hovořilo o tom, jak bude probíhat odvolací soud a najednou je to tady. Už od rána pobíhá po sítích screenshot Ovčáčkova facebookového profilu, kde mluvčí prezidenta Miloše Zemana vypočítává seznam osobností a institucí, které podporují levicový extremismus. Vypsal tam všechny, kdo si dovolili polemizovat o Igorově vině, včetně kateder českých univerzit nebo bývalého kandidáta na prezidenta, filozofa Jana Sokola. Je vidět, že používáním našeho hesla „Všichni jsme teroristé“, kterým se snažíme vzít tak vážný význam tomuto nesmyslnému termínu používanému k zastrašování společnosti, jsme blíže k pravdě, než bychom si sami mysleli.

 

 

S blížící se čtrnáctou hodinou přibývalo před soudní síní lidí, a proto přišla žena, která to měla organizačně na starosti, aby nám oznámila, že v místnosti je pouze 25 míst, a proto se bude chodit po jednom za koordinace justiční stráže. Opravdová kapacita lavic byla 16 zadků. Na to se nedá říct nic jiného než: „To si děláte prdel, né?!“ Copak se tak bojíte, že by větší množství lidí vidělo na vlastní oči, jak vypadá česká justice? Nebo by snad přišly ty „sociální vazby“, které tady Igor přeci nemá (a několik desítek jich tak muselo čekat za dveřmi)?! Aby si „Igorovy vazby“ zkrátily chvíli, vyrazily za roh, kde je ve vazbě pro změnu další anarchista Martin Ignačák, aby ho hlasitě pozdravily. Tam na ně nečekal nikdo jiný než starý dobrý kapitán Kavka. Nejtajnější ze všech tajnejch.

Kronštadt v soudní síni

Soudní líčení tedy mohlo začít. Policista, který se šklebil, jako kdyby snědl čtyři citróny, napomenul lidi na chodbě, že přes ně není nic slyšet. Už ale zapomněl vyhubovat předsedovi odvolacímu soudu, soudci Petru Píšovi, aby přestal šeptat a začal mluvit tak, aby ho slyšet bylo. Celý proces probíhal celkem rychle. Soudce zrekapituloval obžalobu a rozsudek nižší instance. Přečetl Igorovu výpověď a citoval soudkyni Bedřichovou, že vyhoštění na dva roky je nejnižší možný trest, a znovu nezapomněl zdůraznit Igorovu anarchistickou příslušnost a snad i členství ve „Společnosti Alerta“. Při odůvodnění odvolání Igorův advokát Kožoušek upozornil hned na několik základních aspektů, ve kterých podle něj městský soud pochybil nebo rozhodl nesprávně.

Zaprvé uvedl, že soud stále jedná, jako by Igor mohl útočit na ministra obrany, jen soud „bohužel“ nezískal dost důkazů na to, aby to prokázal. Vcelku odhodlaně poukázal na to, že vyšlo najevo, že obžalovaný neměl žádný vztah s ministrem ani jeho rodinou, dokonce ani nevěděl, kdo ministrem obrany ČR je. Obžaloba neměla žádné přímé ani nepřímé důkazy kromě podivně (bez účasti obhájce) prokázané shody pachové stopy. Zato Igor měl záznam kamery z koleje, záznam z logů na internetových profilech apod. Kožoušek řekl, že celý případ mohl klidně být zinscenovaný nebo ho mohl provést třeba někdo z rodiny. Dále poukázal na to, že obžaloba z podílení se na ničení cizí věci přišla až pět měsíců po samotné akci, na které se sprejovalo. Policie pravděpodobně od začátku věděla, že to natáčel Igor, ale až když se jim začal rozpadat případ terorismu, spojili to s natáčením sprejování.

Dále uvedl, že soud hovoří o tom, že celou akci zinscenoval Lukáš Borl, jako by už za to byl odsouzený a jako by to na celé věci mělo něco měnit. Soud také špatně vyhodnotil výlety, když psal, že Igor jezdí po Evropě, aby zakládal bojůvky. Vysvětlil, že šlo o studijní výlety, na kterých Igor byl s rodiči. V rozsudku se píše, že jednou v Barceloně nastoupil do letadla a tam jeho stopy končí. Na to Igor vtipně reagoval, když řekl, že to zní, jako kdyby se vypařilo celé letadlo i s cestujícími, ale že by se stačilo podívat do jeho pasu, aby se zjistilo, kde a kdy vystoupil a jak dlouho se tam zdržoval. Ale to už by holt nepůsobilo tak konspiračně. Obhájce Kožoušek pak poukázal na to, že použitím rozšířeného hesla „Odpor žije, boj pokračuje“ se těžko dá tvrdit, že obžalovaný je člen Asociace Alerta. Navíc argumentoval, že tetování je těžko důkaz toho, že někdo připravuje ostatní radikály na střety s policií, a chtít po někom, aby se v soudní síni vysvlékal a ukazoval další tetování, je víc než ponižující.

V dalším bodě advokát zdůraznil, že skutek není vůbec trestným činem a těžko může někdo natáčet, zároveň hlídat a ještě navíc vyjadřovat psychickou podporu. Video navíc bylo sestříhané a v době natáčení už Igor nic neskandoval. Jak správně podotkl: „Kdo natáčí, nemůže hlídat.“ Navíc to nebyl Igor, kdo video dal dohromady a zveřejnil. V posledním bodě obhajoba řekla, že soud by neměl být tolik zpolitizován a neměl by používat příslušnost k anarchistickému hnutí jako argument společenské škodlivosti. K samotnému trestu ještě Kožoušek uvedl, že pro Igora není nejnižším možným trestem, ale naopak velice přísným za tak marginální čin. „Dva roky tu žije, naučil se perfektně česky, výborně studuje, postavila se za něj univerzita v Plzni i pražská UK a hodlá tu zůstat a nadále studovat. Jeho matka sem často pracovně jezdí a vzhledem k jeho věku si tu vytvořil mnoho dobrých známých a přátel.“

V případě trestu navrhl podmínku nebo veřejně prospěšné práce. Igor měl tentokrát dva obhájce a jeho druhý advokát, Pavel Čižinský, ještě dodal, že takový trest pro politického aktivistu z Ruské federace je nepřípustný, a dokonce samotný skutek je na hraně trestného činu a za trestný čin se považovat nedá. Dodal, že „pro Igora by bylo vyhoštění konec společenského a studijního života i politického aktivismu“. Igor ještě řekl, že nesouhlasí se soudkyní Bedřichovou, která mu připomenula, že po dvou letech se může vrátit a pokračovat ve studiu. Podle Igora je jasné, že po dvou letech mu už vízum nikdo nedá, studium mu uteče a podotkl, že soudkyně si neuvědomuje, jak je pro cizince těžké se do ČR legálně dostat a začít zde studovat.

Státní zástupkyně se nechala slyšet, že rozsudek nižší instance je v souladu s jejich návrhem a že musíme brát zřetel na to, že Igor je příslušníkem anarchistické scény a trestný čin se navíc odehrál na „nepovolené demonstraci“. Odvolání proto shledala jako nedůvodné. Soudce zamítl předvolání svědkyně, která měla mluvit o osudu politických aktivistů a vyhoštění do Ruska. Jediný předvolaný svědek byl docent Marek Jakoubek, který na otázku, jestli s Igorem byly někdy problémy, řekl, že Igor je opak násilného studenta. Kožoušek nakonec navrhl naprosté zrušení trestu a zproštění obžaloby. Státní zástupkyně naopak trvala na ponechání rozsudku i trestu. Soudce i přísedící byli převlečení kabáti, bývalí členové KSČ, a tak proces proti anarchistovi trochu připomínal Kronštadt v soudní síni.

Jseš v Čechách, tak si moc nevyskakuj!

Na půl čtvrtou byl nahlášený rozsudek. V místnosti to vypadalo, jako když paní učitelka přestala hrát na klavír a kdo nemá židličku, musí z kola ven. Tady ale bylo bez židličky více lidí než těch, na které se dostalo. A rozsudek? Igor Ševcov nesmí tři roky navštívit nebo se zúčastnit žádné sportovní nebo kulturní akce nebo manifestace a další akce pořádané anarchistickým hnutím, jako jsou demonstrace, pochody, benefity apod. Co to přesně znamená, ještě nevíme. Ani advokáti si nebyli jisti. Je potřeba počkat na písemné vyjádření a nastudovat paragraf.

Ale v praxi to znamená, že kdykoli tajnej nebo netajnej policajt uvidí Igora na akci, kterou zhodnotí jako jednu ze zakázaných, Igor se dopustí maření úředního výkonu a může jít sedět na tři roky. Navíc zřejmě dostane prokurátora, u kterého se bude muset hlásit ve dny velkých akcí, mobilizací a demonstrací. Soudce řekl, že ničení cizího majetku přesahuje svobodu projevu, Igor je stále stoupenec anarchistického hnutí (ten největší zločin a to jediné, co může spojit údajný útok s natáčením sprejerství) a navíc to byla nenahlášená manifestace. Co tam má teda co natáčet, holomek jeden.

Jak „správně“ soudce poznamenal, přijel z cizí země a ještě se tady dopouští trestných činů. Na to má ale stát nástroje! „Hodnotili jsme okolnosti obžalovaného, řádně studuje vysokou školu a je velice dobrý student, což je podstatná okolnost. Pokud by byl vyhoštěn, představovalo by to velký zásah do jeho života a vznikla by velká otázka, jestli by ve studiu mohl pokračovat.“ Tím obhájil soudce Petr Píša změnu trestu. Nezměnil rozsudek, pouze trest. Jinými slovy řekl, že chápe Igorovy vazby na ČR, ale: dobře studuj, pracuj, konzumuj a sekej latinu, jinak uvidíš! Prostě onu spoustu vazeb Igor nemůže nadále mít, protože by ho nějaký špicl mohl vidět a říct, že hraní fotbalu nebo procházka s kamarádem je jedna z mnoha aktivit, na které se nesmí podílet.

Není důvod se radovat

Rozsudek je rozhodně příjemnější než vyhoštění, ale je to stále vězení. Nemožnost podílet se na politicko-sociálních aktivitách, organizovat se, hrozba trestu číhající za každým rohem, to je pro každého člověka, který se nemíní spokojit s všudypřítomnou hierarchií, naprostou degradací. Trest, který doslova uždíbne štipec a drží odsouzeného pod totální sebekontrolou. Navíc ve světě, který stále více připomíná vězení. Tresty jako tento nebo domácí vězení napomáhají vytvářet dojem, že je všechno tak nějak v pořádku a více lidí takové vězení akceptuje nebo dokonce takový rozsudek vidí jako úspěch, se kterým by se měl odsouzený smířit.

Rozšíření vězení za zdi věznic ale akorát pomáhá tyto zdi přetřít na barvu, která je pro okolí neviditelná nebo přijatelná. To, co v diktatuře lidi vidí jako nepřijatelnou represi a obecně se proti ní staví s odporem, to v demokracii vnímáme jako něco pokrokového a považujeme to za spravedlivé. Tato neviditelná penetrace sebefízlování, všudypřítomné kontroly a neviditelných vězení do našich životů vytváří tolik úspěšný a lidmi přijímaný systém. Uvidíme, jestli se Igor bude snažit s rozsudkem něco dělat, přijme ho nebo se na něj prostě vykašle, bude následovat své srdce a uvidí, co bude dál. Těžko říct, každopádně má naši plnou podporu a solidaritu.

Pokud Igora chcete podpořit, negratulujte mu k „úspěchu“ a spíš se ho zeptejte, jak mu můžete pomoct tuto nelehkou situaci zvládnout. Ale hlavně měňte své okolí ve svět, ve kterém nebude místo pro hranice a věznice, ať už ty viditelné nebo neviditelné. Prostředí, ve kterém akt vyloučení bude nahrazen solidaritou.

 

Převzato z:

https://antifenix.noblogs.org/post/2016/07/21/report-z-odvolaciho-soudu-igora-sevcova/


Verze pro tisk 21.7.2016 25.7.2016
Aktuální číslo měsíčníku A3

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Podporujeme