Existenční posezení

Zpráva o pravidelné debatě u příležitosti vydání nového čísla Existence.

I tentokrát jsme při vydání nového čísla anarchistické revue Existence uspořádali v pražském infocentru Salé diskusní setkání „Existenční večírek“. Tomu stejně jako každý předešlý čtvrtrok předcházela příprava kolektivní večeře a následné společné stolování, při němž vedle polévky a salátu hrál hlavní roli vynikající hlívový guláš.

Než jsme však ve středu 13. dubna zalistovali v nové Existenci, dostali prostor k prezentaci svého projektu zástupci asi dvacetičlenné skupiny mladých lidí ve věkovém rozpětí 12 až 19 let. Ti se zaujetím představili aktivitu, kterou rozjeli na samosprávných a antiautoritářských principech bez paternalistického zasahování „dospělých“. O co šlo konkrétně, dost možná veřejně představí někdy později, nebudeme tedy předbíhat. Řekněme jen, že si účastníky Existenčního večírku svým nadšením, odhodláním, způsobem organizace a projevem naprosto získali a po zodpovězení mnoha otázek a diskusi o možných dalších postupech si vyslechli zasloužený potlesk.

Nutno říci, že tím byla laťka nastavena vysoko a šlo o velmi neočekávané a možná o to příjemnější osvěžení večírku. Po krátké přestávce jsme se vrátili k původnímu tématu. Z nové Existence byl především vyzdvižen a stručně představen text Umberta Eca z roku 1995 o „věčném fašismu“ projevujícím se 14 charakteristikami. Pokud můžeme ve společnosti pozorovat zhruba polovinu z nich, máme blízko k nástupu nového fašismu. Mohli jsme tedy společně srovnat, které skupiny podle tohoto „návodu“ do takové kategorie spadají, a vězte, že z novodobých bojovníků proti islámu a uprchlíkům se tam vejdou takřka všichni.

Také bylo představeno téma dalšího čísla, které se bude věnovat Transatlantickému obchodnímu a investičnímu partnerství (TTIP). Bylo řečeno, jak tato v tajnosti připravovaná dohoda zapadá do politiky globálních korporací a horního promile světové populace, které žije na úkor zbytku planety. I když následná diskuse občas odbočila a ukazovala na různá úskalí alterglobalizačních bojů, padla nakonec shoda, že anarchisté a anarchistky musí v tomto zápase přicházet s vlastní společenskou alternativou a neocitat se ve vleku těch, kteří sice stejně jako my stojí proti moci nadnárodního kapitálu, ale samotný systém založený na politickém a ekonomickém autoritářství a hierarchii neodmítají.