Autonomní politika pro 21. století

Krátký report ze závěrečné hodiny první série Kurzu strategického myšlení.

V Pražském autonomním sociálním centru Klinika se v sobotu 13. února konalo diskusní setkání u příležitosti ukončení Kurzu strategického myšlení, který začal 2. června a přibližně každý měsíc se věnoval otázkám autonomní politiky. Velkým lákadlem se stala přednáška Theodorose Karyotise, řeckého aktivisty, sociologa a přispěvatele internetového magazínu ROAR.

„Přednášková místnost“ byla krátce po čtvrté odpolední naplněna takřka k prasknutí. Tísnilo se tu skoro 80 lidí a někteří se dovnitř už nevešli. Pro malý hlouček těch, kteří nevládnou anglickým jazykem, byl připraven profesionální simultánní překlad, takže ani oni o nic nepřišli a Theo mohl plynule mluvit.

Nejprve promluvil o proměnách kapitalistického systému, změně výrobních vztahů, a tím pádem i proměně klasického průmyslového proletariátu, aby navázal na téma neoliberalismu coby ideologické doktríny, která se naplno začala prosazovat od 80. let minulého století a v jejímž zajetí nyní vězíme. Na příkladu Řecka ukázal proces neoliberální restrukturalizace uvnitř hranic národního státu. Poukázal na sebedestrukční snahu přilákat do země zahraniční investory, a na nicneřešící volání po ekonomické přestavbě na národní úrovni mimo EU. Jako životaschopnou alternativu oproti tomu navrhoval hnutí zdola organizovaných a solidárních ekonomik, přechod na kolektivní způsoby vlastnictví a správy. I když v Řecku lze takové hnutí pozorovat s jeho družstvy, lidovými klinikami a okupovanými provozy, jako je např. Fabrika Vio.Me, v níž se Theo angažuje, neustále se nad ním vznáší hrozba represe na jedné či kooptace systémem na druhé straně. Neopomenul také přiblížit kritiku současné řecké vlády, v jejímž čele stojí nominálně levicová strana Syriza.

Po otázkách, odpovědích a přestávce, během níž se mohli posluchači za zcela dobrovolný příspěvek občerstvit u veganského „švédského stolu“, si vzal slovo aktivista z kolektivu Kliniky, Arnošt Novák. Ten částečně mluvil o postupujícím neoliberalismu podobně jako Theo, avšak s přihlédnutím k české realitě. Autonomní politiku, coby navrhovaný směr místního antiautoritářského hnutí, zarámoval několika diskusemi, které jinde ve světě již proběhly nebo stále probíhají. Promluvil tedy o commons, politikách požadavku a jednání či o prefigurativní politice. Vše pak velmi názorně ilustroval na příkladu samotné Kliniky, diskusí, které se v jejím rámci vedou, a procesech, které jejich individuální i kolektivní praxi doprovázejí.

Navzdory zimě, která se začínala do „přednáškové místnosti“ nepříjemně vtírat, pokračovala závěrečná hodina kurzu obecnou diskusí, kde mohl každý položit otázku či vyjádřit vlastní názor. Nastoleny byly otázky vztahu autonomních projektů k politickým stranám, možnosti zneužití autonomní praxe fašistickými silami a nebezpečí toho, že zejména solidární autonomní projekty mohou být ku prospěchu neoliberálnímu státu, který se tak může pohodlně zbavovat sociálních rolí, jež by měl zastávat. Zajímavé bylo také Theovo vyprávění o problémech squatů zřízených pro uprchlíky, kde je poměrně velká fluktuace lidí a je těžké kolektivně vytvářet společná pravidla. Dotaz na globální autonomní správu zůstal otevřený jako prakticky velmi předčasný v současné situaci a v budoucnu zřejmě určovaný konkrétním kontextem a potřebami.

Obě přednášky, stejně jako doplňující a závěrečné debaty byly velmi inspirativní. Bylo zde možné najít v mnohém velkou shodu s debatou, které se konala v létě na Klinice u příležitosti 20. výročí Anarchistické federace a snažila se hledat směr anarchistické politiky pro další roky. Doufáme, že se nahrávka celého večera brzy objeví k poslechu na internetu, jako tomu bylo u předchozích setkání v rámci kurzu.