Anarchistická federace

Metadata, sociální mapy a jak se bránit v každodenní praxi

Dva roky starý příspěvek k bezpečnostní kultuře antiautoritářského hnutí.

anarchy

Začít lze bonmotem: Edward Snowden ukázal, že skutečnost je ještě horší než to, před čím jsme vás roky varovali. Anarchistický černý kříž a jiné anarchistické technické kolektivy celá léta opakují mantru o tom, že využívání korporátních služeb na síti se prakticky rovná předávání dat represivním složkám a že důsledné šifrování všeho obsahu není frajeřinou, ale holou nezbytností. Jak si ale ukážeme níže, ani šifrování není záchrana, protože už nejde „jen“ o obsah komunikace.

Pokud se šlo „před Snowdenem“ uklidňovat, že techničtí geeci trochu přehánějí a že represivní složky se zajímají spíš o islamisty a drogové dealery než anarchisty, teď už máme jistotu – potvrdilo se v podstatě všechno, před čím jsme byli varováni. A také víme, že cílem jsou úplně všichni lidé bez rozdílu. Data si tak z nechtěné zálohy na discích tajných služeb lze vytáhnout na každého.

Přesto jsou tato fakta velkou částí hnutí ignorována, což u technologických kolektivů vede k frustraci a pocitům zmaru. Ještě předtím, než Snowden vystoupil se svým odhalením, objevil se na internetu (i v českém překladu) text „Musíme si promluvit o Facebooku“ od německého technologického kolektivu nadir.org. Mimo jiné se v něm píše:

V krátkosti nadneseme problém. Když aktivisté využívají Facebook, tak nejenže je jejich vlastní komunikace, názory, „lajky“ atd. otevřená a připravená ke zpracování, ale také – a to je podle nás mnohem důležitější – odhaluje struktury a jednotlivce, kteří sami mají s Facebookem do činění jen málo nebo nic. Pro laika je těžké pochopit schopnosti Facebooku v oblasti vyhledávání síťových vztahů, podobností atd. Vykecávání na Facebooku reprodukuje pro oficiální místa a korporace politické struktury. Mohou být prohledávány a tříděny nejenom proto, aby poskytly přesný obrázek o sociálních vztazích, klíčových lidech atd., ale i k vytváření předpovědí, nebo k dedukci pravidelností. Vedle mobilních telefonů je Facebook nejmohutnější, nejlevnější a nejlepší dostupnou sledovací technologií.“

Jan Hanuš k tomu na svém blogu dodal: „Je přinejmenším zarážející, že snad všechny anarchistické organizace v ČR, a to i radikální skupiny dbající na bezpečnost jako AFA, provozují své Facebook profily a bez jakýchkoli varování o rizicích a problémech Facebooku na něj odkazují přímo ze své úvodní stránky. Svým sympatizantům tak nabízejí ten nejsnadnější nástroj k tomu, jak se označkovat, aniž by policie musela zvednout zadek ze židle…“

Docela dobře to ilustruje situaci, kdy sice můžeme řešit plošné sledování internetové sítě, nicméně budování bezpečné on-line kultury ztroskotává hned na první návnadě systému… Ponechme ale nyní Facebook stranou a pojďme se podívat na jednu konkrétní věc, na kterou v souvislosti s ním nadir.org upozorňuje a která ve sledovacích aférách hraje klíčovou roli: metadata.

Metadata jsou informace o tom, s kým která osoba komunikuje, jak často, jak dlouho, kdy a odkud. Jde o informace, u kterých máme jistotu, že jimi disponují i naše represivní složky, protože poskytovatelé připojení k internetu jsou ze zákona povinni je půl roku uchovávat a na žádost předávat. Uchovávat metadata navíc není nějak technologicky a kapacitně náročné (na rozdíl od celého obsahu komunikace), takže pokud (s pravděpodobností hraničící s jistotou) i evropské tajné služby mají své sledovací programy, metadata jsou uchovávána stoprocentně.

Na první pohled jde o v zásadě nevinné informace, které nemohou způsobit mnoho škody. S pomocí metadat – tedy naprosto bez znalosti faktického obsahu komunikace – mohou však být vytvářeny tzv. sociální mapy, tedy mapy vztahů uvnitř hnutí. Ty pak pomohou určit, kteří lidé jsou v hnutí a kampaních klíčovými hráči, tzv. propojovateli („connectors“). Kolektiv riseup.net v jednom ze svých newsletterů dává praktický příklad takto:

Řekněme, že se objeví opravdu skvělá, efektivní kampaň proti uhelnému průmyslu – tak efektivní, že ji mocní chtějí zastavit. Sociální mapa sestavená za pomoci metadat jim ukáže úzkou skupinu lidí, která propojuje zelené anarchisty s odborovými aktivisty a lidmi z hnutí proti globálnímu oteplování. I v rozsáhlých kampaních je to často jen pár lidí, kteří stojí v jejím jádru a propojují různé skupiny, a bez nich zkrachuje komunikace, koalice, koordinace a solidarita. Ne že by mohla zkrachovat, ona zkrachuje. Korporace a vláda dokonce ví, kolik těchto klíčových lidí je potřeba eliminovat, aby došlo k narušení kampaně. Existují na to algoritmy a akademické studie. Často neví jen to, kteří lidé to jsou. A zde přichází sociální mapa – ta jim snadno ukáže, kdo jsou klíčoví lidé, na které se mají zaměřit. Koho pronásledovat a zastrašovat, aby přestal s organizováním. Koho sledovat a legálně stíhat nebo ilegálně odposlouchávat. Koho unést, mučit a zabít.“

Paranoidní přehánění? Mučení, únosy a vraždy se zatím týkají spíše zemí třetího světa, kde ale vůči aktivistům progresivních sociálních hnutí nejsou žádnou výjimkou. Nicméně, represivní složky jsou k podobným praktikám ochotny sáhnout i v Evropě v době míru – stačí připomenout nevysvětlenou vraždu Marie Jose Olivastri, italské aktivistky podílející se na protestech v Janově. Je otázkou, jaké techniky budou přípustné v době masivních sociálních otřesů a bouří…

Co tedy s tím na praktické úrovni? Naprostou nezbytností je e-mailová schránka u poskytovatele, který podporuje připojení přes SSL protokol. To je nicméně jen jedna forma komunikace a navíc jen velmi částečná ochrana… Co telefony, chaty a sociální sítě? Na to se v současné době těžko hledají odpovědi, i když některé technologické kolektivy na nich již začaly pracovat.

V souvislosti s aférou okolo NSA se v tisku objevily zprávy o tom, že tajné služby se vrací k tužce a papíru. Možná je tak po jejich vzoru částečnou odpovědí vstát od monitorů a displejů všeho druhu (včetně těch u chytrých telefonů) a začít se organizovat tváří v tvář.

Na závěr ocitujeme již zmíněný kolektiv riseup.net, který upozorňuje na kolektivní rozměr této otázky: „Jednou věcí jsme si jisti. Bezpečnost a soukromí nemohou být vyřešeny na osobní úrovni. Pokud chceme bezpečí, je to záležitostí kolektivní odpovědi a kolektivního závazku k vybudování alternativní komunikační infrastruktury.“ Postavíme se této výzvě?

 

Tento článek vyšel v rámci rubriky ABC v anarchistické revue Existence č. 2/2014.


Aktuální číslo měsíčníku A3

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Podporujeme

Social Screenings: The Battle of Algiers

19. 8. 2020, Praha

Promítání. Kampus Hybernská (Hybernská 998/4, Budova B: Room 1B) …(více)

Social Screenings: Children of the Revolution

25. 8. 2020, Praha

Promítání. Kampus Hybernská (Hybernská 998/4, Budova B: Room 1B) …(více)

Procházka po Žižkově anarchistickém

12. 9. 2020, Praha

Komentovaná procházka dějinami anarchismu na Žižkově …(více)

8. Anarchistický festival knihy (nové datum)

17. 10. 2020, Praha

Bude na podzim! …(více)