Report z oslav prvního výročí žižkovského autonomního sociálního centra.

Poslední listopadový víkend proběhla oslava prvních narozenin autonomního sociálního centra Klinika. Budovu na pražském Žižkově nejprve museli squateři a squaterky zbavit vrstvy odpadu a následně ubránit před policejními obušky. Zrodil se svobodný prostor, jenž funguje na zcela jiných principech, než které tak drtivě vyžaduje kapitalistický režim.

Za rok fungování budova ožila čilým ruchem, konaly se zde desítky kulturních, vzdělávacích a osvětových akcí, funguje zde kavárna, knihovna, freeshop, rádio, pravidelné jazykové kurzy a chystá se i lidová prádelna a knihařská dílna. Jedním z největších úspěchů však je, že je Klinika prostorem otevřeným a takto je i mnohými přijímána. Nejvíce se to ukázalo během organizování pomoci uprchlíkům, kdy posloužila jako základna pro shromažďování materiální pomoci.

Anarchistická federace považuje Kliniku za samozřejmou součást antiautoritářského hnutí. Je nám jedno, jestli ti, kteří se v jejím rámci angažují či ji navštěvují, se sami prohlašují za anarchisty a anarchistky či nikoliv. Na nálepce nezáleží, rozhodující jsou principy, na nichž celý tento rozmanitý projekt funguje a které dál reprodukuje. Je tedy jasné, že jsme se přidali k výzvě připomenout si uplynulý rok, který nám díky Klinice dal nové možnosti ve vyvíjení vlastních aktivit, a že jsme se spolu s ostatními oslav účastnili.

Sobota pod střechou

Víkendová oslava začala v sobotu odpoledne programem pro nejmenší v režii rodičovského kolektivu MamaTata, a to v zadní části budovy, kde se nachází dvě krásné místnosti plné hraček. V provozu byl freeshop Zdrojovny, na pátou byla naplánována prohlídka prostor a po šesté byla zahájena diskuse „Squating, aktivismus a politika. Kompromisy, koalice, zkušenosti“. V panelu před naplněným „sálem“ promluvili aktivista a antropolog Bob Kuřík, antropoložka, bývalá pracovnice Člověka v tísni a nyní mluvčí dobrovolníků pomáhajících uprchlíkům Marie Heřmanová, bývalý předseda Pirátské strany Ivan Bartoš a jedna ze squaterských aktivistek. Večer pak už patřil především zábavě. Co by to jinak bylo za narozeniny?

Neděle venku

Nedělní program byl poměrně jednoduchý – přenést oslavu do ulic Žižkova. Zima a déšť však venkovním radovánkám příliš nepřály, a tak na Klinice v době srazu, hodinu po poledni, bylo jen pět lidí. Zato venku už stydlivě přešlapovala dvacítka tajných fízlů připravená vmísit se do davu. Další a další účastníci se ale pomalu trousili, takže chvilku před druhou mohl vyrazit průvod v čele s mobilním soundsystémem, bez tajných bratru 150 lidí. Přece jen trochu málo na to, jaký význam v současné době Klinika má.

Ve skoro prázdných žižkovských ulicích se hudba krásně rozléhala a dobré bylo, že občas byla přerušena řečníkem, který vysvětloval smysl celé akce kolemjdoucím a lidem v oknech. A pro ty, kteří jeho slova neslyšeli, tu byly letáky. Navzdory lezavému sychravému počasí vládla příjemná atmosféra, i když bez skandování a podobných vylomenin. Výroční procházka Žižkovem byla zaznamenána na několik policejních kamer a své si jistě odbyl i „big brother“ policejní vůz. Před neobývanými domy na trase pochodu nechyběl vždy jeden strážník připravený bránit nevyužívané či právě rekonstruované soukromé vlastnictví. Jeden z těchto prázdných domů byl před lety demonstrativně obsazen a veřejnost se následně dověděla, že dům má být do roka opraven. Další roky chátrání a ani známka změny jsou však dokladem toho, jak to s takovými tvrzeními bývá.

Během „mobilních proslovů“ zazněla také slova solidarity s vězněnými anarchisty a přihlášení se k požadavkům klimatické spravedlnosti. Důvodem toho druhého bylo avizované připojení k demonstraci „Klimatická (r)evoluce“, která se konala od třetí hodiny na Václavském náměstí, kam také lehce promoklá street party krátce předtím dorazila.

Související odkaz:
Rok s Klinikou

2.12.2015 -pj-

Z domova Akce Squatting