Na začátku října se konal dvoudenní Pravěkfest, kde nechyběly ani FnB a distro AF. Požádali jsme kamarády z nakladatelství Pravěk, které akci pořádalo, o report a tady je.

Prostory hudebního klubu Exit-US první říjnový pátek a první říjnovou sobotu patřily dobám pradávným. Ne, nejednalo se tady o přednášky na téma společenského života homo habilis. Nepořádaly se workshopy rozdělávání ohně dvěma křemeny ani kurzy jeskynních maleb – a dokonce nešlo ani o žádnou rošádu s exponáty paleontologického ústavu. Tyto dva večery se týkaly úplně jiného pravěku – Pravěku s velkým P.

Undergroundové sdružení a nakladatelství Pravěk se v pražském podhoubí pohybuje už přes pět let. Jedná se o přátelskou skupinu literárních, hudebních a hlukových nadšenců, kteří si pevně stojí za tím, že autoritářství, komerce a útlak jsou jevy, které by rozhodně neměly být tolerovány v umění ani kdekoliv jinde. Důkazem budiž nakladatelská činnost sdružení. Na rozdíl od velkých nakladatelů si Pravěk nevede žádnou složku s nevyžádanými rukopisy – vydávat zde může každý, kdo si myslí, že má co nabídnout. Kvalitu díla mohou posoudit návštěvníci různých autorských čtení, benefičních večerů a hudebních festivalů, jako je například „domovský“ Pravěkfest. Podobně jako předchozí ročníky, i letošní (čtvrtý) se nesl ve znamení zatraceně ostré muziky, zvukovody trestajícího randálu, DIY přístupu k tvorbě a velice kvalitní zábavy. Kromě samotných hudebních vystoupení a nepřetržité možnosti doplnění půllitru se v Exit-USu nacházel stánek iniciativy Food Not Bombs s distrem nakladatelství Anarchistické federace a veganským jídlem za dobrovolné příspěvky. Samozřejmě nechybělo ani distro UG nakladatelství Pravěk. Jak prozradil už plakát, tato akce měla kromě zábavního charakteru i aktivistický podkres. Nejednalo se jen o kontrakulturní protest proti hrabivosti středněproudé kultury, ale také (v poslední době čím dál nezbytnější) vyjádření solidarity s uprchlíky.

Ale teď už ke kulturnímu programu – páteční večer otevřela sympatická a nadějná mladá banda s prazvláštním názvem Mečem naplocho. Neskutečně nasraný dívčí vokál se láskyplně prolínal s totálně krásně zasviněným kytarovým zvukem a skvělou rytmickou sekcí. Písně nebyly zbytečně natahované, což kapele přidávalo na energičnosti. Nálada muzikantů, diváků i několika tanečníků stoupala úměrně s časem – který se však ve společnosti podobné muziky obvykle ztrácí s úctyhodnou rychlostí. Velmi dobří byli i Black Aspirin. Jejich muzika balancující na tenké hraně mezi sludge metalem a rychlým crustem zněla mohutně, výhružně a temně, ale přesto nikterak nebránila zájemcům v tanci. Dominantní basa vibrovala celým podzemním sálem, chorobné vokály šířily nákazu – a já byl nadmíru spokojen.

Agresivním, kovově těžkotonážním crustem potěšila kapela Hrobokop a epilepticky energickým fastcorem zase přispěli k hluchnutí publika Klutz. Německá blackmetalová formace Trutzwall předvedla vynikající, v rámci žánru řádně napumpovanou show, avšak post nejlepší kapely večera si v mém srdci obhájili Victims of Classwar. Tenhle jemnými vlákny černého kovu protkaný crust punk skutečně nebral žádné zajatce. Jedna dáma a tři pánové s grácií a elegancí obrátili v prach všechno, co jim stálo v cestě, ale nezapomněli ani na vkusně zakomponované harmonie. Paráda – tahle kapela si určitě zaslouží, aby se o ní mluvilo!

Ke konci prvního večera přišel na řadu vrstevnatý ambientní noise, o který se postarali pánové z hlukové sekce samotného nakladatelství Pravěk. Konkrétně se jednalo o kolaboraci projektů Uncle Grasha’s Flying Circus, ~ˇ^ˇ~ (zřejmě jediný [anti]hudební projekt, jehož jméno se dá přečíst pouze pantomimou) a Paregorik. Tato surrealistická seance stalinisticko-fetišistických jeptišek byla výmluvnou tečkou za prvním večerem. Polovina obecenstva ležela na zemi a nechala se unášet (či snad spirituálně očišťovat) masami vrstevnatého lomozu, zatímco druhá polovina do rituálu všemožně zasahovala. Mile mě překvapilo, že i mí přátelé netknutí hlukovou scénou po chvíli strávené krutými vnitřními zápasy přijali tenhle randál víc než vřele.

Druhý den Pravěkfestu začali opět domácí, pravěcí – konkrétně gore/rock’n’rollová kapela Bambulkyne dobrodružstvá. Tahle banda se úspěšně vyhýbá všem goregrindovým klišé a je zaručeným zdrojem dobré nálady. Její muzika byla jako vždy vtipná, skočná, chytlavá – a hlavně poučná! Už v půl šesté odpoledne se pod exiťáckým pódiem vytvořil pořádný kotel, aby vzdal hold statečné Bambulce a všem jejím kamarádům. Bambulka se několikrát povozila na rozvášněné vřavě a celé vystoupení si moc užila. Všichni z toho měli ohromnou radost a pokřikovali na ni, ať ještě něco zazpívá. Jenže bohužel nemohla. Jako druzí na scénu totiž nastoupili Dirty Piss Fuckers. I když jejich název nasvědčuje tomu, že se nejspíše bude jednat o klasickou, tanečně goregrindovou záležitost, není tomu tak. Tihle „špinaví chcankomrdi“ na pódiu předváděli slušný mix tradičního grindu a moderního deathcoru s melodickými vyhrávkami. Prolnutí žánrů však bylo vkusné a umně provedené. Hardcore bandu Wreck Shit se mi z důvodů ryze společenských podařilo nestihnout, ale pravěkou grindovou stálici Menstrual Soup jsem si nemohl nechat ujít. Jejich muzika byla svérázná a ofenzivní nejen z gastronomického hlediska!

V ohledu virtuozity a skladatelské nápaditosti byli tahouni festivalu rozhodně Spreading Dread. To, s jakou lehkostí dokázali posluchače pohladit propracovanou a emotivní pasáží, jen aby mu vzápětí vrazili thrashový kopanec do úsměvu, mi bralo dech. Deathcorová smečka Madafaka si s sebou zřejmě zapomněla přivézt vokalistu, avšak já osobně tuto změnu uvítal – jejich technická instrumentální onanie, kterou předvedli, pravděpodobně zanechala v řadách posluchačů nejeden vykloktaný krční obratel. A to nejlepší nakonec – čtyřčlenná grindcorová narkomafie Amoclen! Tohle byl skutečně poctivý nářez, jak se sluší a patří. Nasranost, nespoutaná ničivá energie, muzikantská zručnost, naléhavost a zpěvák dělající kotrmelce mezi tanečníky. Bravo, Liberečtí!

Nezbývá mi, než téhle prastaré časy glorifikující bandě poděkovat za nadmíru příjemně strávený víkend. Ona nejen kvalitní hudba, ale také kvalitní poselství jsou věci, které každoročně dělají z Pravěkfestu jednu z nejzajímavějších akcí pražského podzemí.

10.11.2015 Vykuch

Z domova Akce DIY Kultura