Červencové číslo nástěnných novin A3 se zamýšlí nad kořeny frustrace, která se zcela iracionálně obrací proti „jiným“. Stahujte, tiskněte, lepte!

Okrajoví politici, kteří by rádi přičichli k moci, se chytají kdejakého stébla, po němž by teoreticky mohli vyšplhat až do výšin vládní politiky. Je politováníhodné, že se o něj často přetahují i s politiky etablovanými, kteří se rádi svezou na vlně negativních nálad ve strachu, aby jim neujel vlak. Oním pomyslným stéblem je toto léto odpor k uprchlíkům. Není to tak dlouho, co podobným způsobem zafungovali Romové, „nepřizpůsobiví“, bezdomovci, „líní Řekové“ či muslimové.

Fašizující nálady se opět prohnaly českými ulicemi. A i když nenávistné zástupy tvoří z větší (jako tomu bylo v Brně) či menší části známí neonacisté, pivní rasisté a chuligáni vybíjející se na fotbalových stadionech i mimo ně, přidávají se i další. A proč se tak bojí uprchlíků, když velmi často žádného ani nepotkali, natož aby s nimi mluvili a vyslechli jejich příběhy o tom, proč se odhodlali k tak drastickému rozhodnutí, jako je opuštění domova a cesta do neznáma.

„Nemůžeme se nečinně dívat na stovky lidí s dětmi, jak chodí ulicemi a leží na ulicích, a nechat je umírat ve slunci.“ Vždyť pro tyhle imigranty máme připravené šibenice. Tak by pokračoval citát, pokud by ho pronesl některý z těch hrdých českých rasistů, co se realizují na facebooku nebo v davu sešikovaném nějakým zdejším populistou nebo otevřeným fašistou. Citát naštěstí končí jinak, protože jeho autorem není fašistický tlučhuba, ale obyčejný člověk, který pomáhá jiným obyčejným lidem. Odehrává se to v Řecku, a hned dodejme, že ani tam to není beztrestné – tak jako není beztrestné postavit se u nás proti davu se šibenicemi. V Řecku vám za organizování provizorních středisek pro uprchlíky hrozí paragraf za pašování lidí, v Česku vás napadne policie, jejímž úkolem je chránit svobodu slova rasistů.

Ti, kteří přichází v Řecku a v Itálii s uprchlíky do styku, se snaží pomáhat. Mají totiž před sebou lidské bytosti, které mají velmi pádné důvody pro útěk před válkou, násilím a bídou. Starosta sicilského městečka, kde se nachází tisíce uprchlíků, nabádá zbytek Evropy, aby se přišel podívat, že je možné a potřebné pomáhat, že veškerá démonizace příchozích je vylhaná a že při pohledu do očí lidem na útěku je prostě nemůžete jen tak nenávidět.

V Česku se straší uprchlickou tsunami. Náš komplex vazalů obohacený sociální a ekonomickou krizí je živnou půdou pro populismus. Populismus je zase věrně provázen fašismem. Je asi jen otázkou času, než o sobě zdejší slušní rasisté (jak se někteří Češi začali jen tak mezi řečí sami označovat v rámci protiromských nálad) začnou stejně samozřejmě říkat, že jsou fašisté (tentokrát tak potvrdí svůj statut lepších lidí vůči uprchlíkům). A je smutné, že jen pár jich bude opravdu tušit, co tím vlastně říkají. Protože řada z těch nemyslících papoušků by člověku umírajícímu na ulici pomohla, kdyby se v takové situaci ocitla.

To, že jejich strach se obrací iracionálně v nenávist vůči cizímu, neznamená, že nemá reálný základ v sociální realitě, kterou žijí. Jsou to lidé, kteří uvěřili v utopii toho, že bez „cizích“ bychom si s problémy dokázali poradit. A přitom je tak jako tak od pádu na dno dělí jen několik platů, o práci můžou kdykoliv přijít a jedno zaměstnání jim k důstojnému životu mnohdy nestačí.

Zdejší frustrace je spojená s tím, že nejsme skutečnou součástí „Západu“, jak nám slibovali. A tak je tato frustrace kompenzována přijetím koloniálního myšlení i bez kolonií, tzn. vyzdvihováním hodnot „našich“ (a jaké to vůbec jsou?) proti podřadným hodnotám „cizích“, „podřadných“, „zaostalých“.

Budeme-li však skutečně radikální, tedy půjdeme ke kořenu věci, zjistíme, že izolování se od obětních beránků či jejich likvidace ničemu nepomůže. Náš strach a frustrace jsou dány našimi materiálními podmínkami, a ty nejsou určovány žádnými menšinami, nýbrž kapitalistickými vztahy.

Buďme radikální – pojďme ke kořenu věci. Postavme se kapitalismu. Buďme lidmi a chovejme se podle toho: přiznejme lidství i „jiným“. Ke dnu nás nestahují ti, kteří už na něm jsou, ale tlačí nás na něj ti, kterým rostou miliardová konta.

Nemůžeme se nečinně dívat na utrpení. Nemůžeme se nečinně dívat na prohlubování sociální propasti. Nemůžeme se nečinně dívat na fašizaci společnosti.

A3 (červenec 2015) ke stažení ZDE.

Stahujte, tiskněte, lepte!

Nástěnné noviny A3 vydává Anarchistická federace každý měsíc. Jsou určené zejména k šíření prostřednictvím výlepu v ulicích či vyvěšování na pracovištích a ve školách.

15.7.2015 Nakladatelství AF

Rasismus Publikace