Policie ČR využívá spolu s diktátorskými režimy služeb italské hackovací firmy. Přednostem a nástrahám internetu jsme se věnovali v Existenci 1/2014.

Masivní celosvětový rozvoj internetu v posledních dvou dekádách udělal z této globální počítačové sítě každodenně využívaný nástroj obrovského počtu lidí po celé planetě. Jeho přínosy jsou nepopiratelné. Čím dál více se ale začínají ukazovat také jeho nesporná úskalí. Nástroj, který přinesl internacionální naději na svobodnou a dostupnou komunikaci prakticky s kýmkoliv a na neomezený přístup k informacím, se asi i právě proto stává prostředkem totální kontroly a cenzury.

Internet dal mimo jiné možnost k vytvoření otevřené encyklopedie Wikipedie, která je spravována a využívána v mnoha jazykových verzích bezpočtem lidí po celém světě. Z ní si můžeme vypůjčit definici, že internet je celosvětový systém navzájem propojených počítačových sítí („síť sítí“), ve kterých mezi sebou počítače komunikují pomocí rodiny protokolů TCP/IP, a společným cílem všech lidí využívajících internet je bezproblémová komunikace (výměna dat). Impulzem pro vznik internetu byla studená válka, kdy se řešil potenciální problém zničení komunikační infrastruktury jadernými zbraněmi. Odpovědí na toto riziko byl ve Spojených státech vývoj komunikační sítě pro počítače, která by neměla žádné řídící uzly podobné telefonním ústřednám a místo toho by bylo řízení sítě rozprostřeno (decentralizováno), takže by mohla dále fungovat i při výpadku některých svých částí.

Masové rozšíření internetu přineslo doposud nevídané komunikační možnosti – komunikaci neuvěřitelně zrychlilo a zlevnilo. Zároveň se internet stal prostorem pro sdílení informací a prezentaci. To vše mělo vliv na dosavadní poskytovatele podobných služeb, jako byly pošty, telekomunikační společnosti, tištěná média, o něco později i obchody. Na internet se postupně přenesla kdejaká součást našich životů, včetně našeho soukromí. Prostřednictvím internetu máme možnost nakupovat, někteří i pracovat z domova, získávat odpovědi, návody a rady, být ve spojení s lidmi, které známe, i s těmi, které jsme nikdy neviděli, poslouchat hudbu, sledovat filmy a mnoho dalšího.

Pro jedince a skupiny, kteří se snažili o větší osvobození individua i společnosti, o decentralizaci, přímou demokracii a absenci cenzury, sledování a sociální kontroly, se stal internet nadějnou příležitostí. Vždyť jeho prostřednictvím může komunikovat každý s každým, lidé se díky němu mohou organizovat na základě toho, co je jim společné, je možnost dostat se k řadě informací, volně sdílet jak tyto informace, tak i další duševní produkty… A to všechno téměř zadarmo či s minimálními náklady, což teoreticky vzato umožňuje rovný přístup všem.

„Studená válka“ ve svém vojenském úsilí paradoxně přinesla se svou ideou „sítě sítí“ obrovský nástroj potenciálního osvobození, zrovnoprávnění a transparentnosti. Téměř samovolný pád „východního bloku“ a údajný „konec dějin“ s sebou přinesly euforii, která tyto aspirace mohla podporovat. Skutečnost ale začala být jiná a internet se stává bojovým polem „2. studené války“, kde už proti sobě nestojí dvě jasně definované mocenské struktury „východu“ a „západu“, ale elity třímající politickou a ekonomickou moc proti zbytku světa.

Internet coby neomezený zdroj informací se částečně stal informačním smetištěm, kde se povalují jak informace užitečné a pravdivé, tak i dezinformace, zavádějící informace a zejména neskutečný objem dat bez skutečné informační hodnoty určený k zábavě a odpoutání pozornosti. Můžeme sice dohledat fakta, relevantní informace a zajímavé názory, ale většinou musíme vědět, co hledat a kde hledat. Stejně jako dříve v tištěných médiích, tak i nyní na internetu je většina jeho uživatelů odkázána na informace, které jim nabídnou (odfiltrují) zpravodajské servery a první příčky vyhledávačů.

Vidina zbavení se možného dohledu nad komunikací jejím zrychlením a dostupností vzala za své asi nejvíce ze všeho. Internet se stal pro všechny režimy, státní i soukromé výzvědné agentury prostorem neomezeného sledování komunikace mezi lidmi. Tu je možno ukládat a dle potřeby si ji vytáhnout, je možnost vytvořit si mapu komunikační sítě toho kterého člověka. A nejen to, je možné sledovat, kdo navštěvuje jaké stránky, čím kde přispívá, jaké jsou jeho preference, co se komu líbí či nelíbí. Vaše elektronická stopa může nabývat neuvědomovaných rozměrů. V posledních letech k tomuto nejlépe přispívají sociální sítě, kterým mnozí lidé zcela svěřují své soukromí. Ve spojení s technologií mobilních telefonů, díky nimž je vysledovatelný dokonce i fyzický pohyb jejich uživatelů, je obraz kdysi odpuzující dystopie dotvořen. Jestli se dalo někdy mluvit o skutečně totalitním dohledu, tak to nebylo za studené války, ale právě nyní.

Nejde ale jen o zpravodajské služby, které pod záminkou boje proti terorismu sledují preventivně všechny (každý by přece mohl dělat problémy), ale i o privátní sektor, který data získaná na internetu využívá zejména ke svým marketingovým účelům.

Představa, že díky internetu budeme sdílet vedle informací také například audiovizuální data, bere za své při útoku korporací, které si vynucují přijímání legislativy na takzvanou ochranu autorských práv a duševního vlastnictví. Ve skutečnosti jde o to, aby měly nástroje pro zvyšování svých zisků a postihování těch, kteří toto jejich „svaté právo“ odmítají respektovat.

Bortí se i dřívější – možná naivní idealistická – vize toho, že se internet stane nástrojem transparentnosti a že nemožnost cenzury umožní všem dostat se k pravdivým informacím. Jenže ve skutečnosti jde vývoj opačným směrem. Nejenže je internet cenzurován v zemích, které jsou obecně považované za nesvobodné, jako jsou Írán, Čína, Sýrie, Saúdská Arábie, Bělorusko a mnohé další, tlaky na cenzuru přicházejí i ze států, které se samolibě prohlašují za vyspělé demokracie. Vytváří si legální nástroje pro sledování pod různými záminkami, které nelze napadnout, nejčastěji v rámci boje proti dětské pornografii a kvůli údajné hrozbě teroristických útoků. Ukazuje se ale, že nejednou tyto nástroje slouží také k potlačování politicky nepohodlných serverů. V souvislosti s užíváním sociálních sítí při protestech bylo odsouzeno několik lidí například v Turecku. Na základě spolupráce režimů s koncerny, jako jsou Google, Skype či Yahoo!, jsou zase odsuzováni političtí oponenti, nejmarkantnější je to v případě Číny. Chcete na náš trh? Spolupracujte! A koncerny, jejichž cílem není nic jiného než zisk, tak činí. I u nás společnosti Telefónica, Vodafone a T-mobile omezují přístup k některým stránkám, mj. i ve spolupráci s Policií ČR. Obecně se dá mluvit o snaze „znárodnit internet“, což znamená, že by jednotlivé vlády zcela přebraly dohled nad internetem na svém území.

Internet občas může budit dojem nástroje pro emancipaci a změnu reálného světa ke svobodnějším obzorům. Jeho účinek může být ale i opačný. Jeho užívání jednak prohlubuje závislost na technologiích, a potom také mnohdy odvádí pozornost od reality, která má být změněna, k široké škále světů, které jsou v jeho rámci vytvářeny. Mezilidská interakce se z ulic, sousedství a pracovišť přesouvá do víceméně anonymní sféry virtuální reality, kde se můžete stát kdekým, což sice může být uspokojující pocit, ale reálné problémy to nevyřeší. Paradoxně tak například rostoucí počet přátel na sociálních sítích může být doprovázen úbytkem opravdových přátel, s nimiž jste se doposud vídali tváří v tvář. V souvislosti s tím může docházet i k patologickým jevům, jako je závislost na internetu.

Mnozí uživatelé i počítačoví nadšenci si jsou rizik vědomi, snaží se na ně poukazovat, vyhledávat nástroje, které by minimalizovaly možnost dohledu při užívání internetu, a tyto nástroje vytvářet, rozvíjet a dál šířit. Svobodný software je odpovědí na ziskuchtivost nadnárodních koncernů vyvíjejících programy a aplikace. Šifrovací programy jsou odpovědí na snahu sledovat komunikaci uživatelů sítě. Alternativní poskytovatelé e-mailů a webových služeb jsou odpovědí na prodejnost těch korporátních.

Internet se stal bitevním polem, kde se odehrává mnoho bojů, avšak jedna z největších válek probíhá o jeho podstatu. Na jedné straně korporátní a vládní síly usilující o totální kontrolu, dohled a řízení shora. Na straně druhé decentralizovaná síť nadšenců a svobodomyslných uživatelů usilujících o transparentnost, rozvoj zdola, bezpečnou komunikaci a volné sdílení programů a dat.

Budoucnost internetu je stále otevřená.

My jsme si svou stranu v této válce vybrali.

Vyšlo v Existenci 1/2014.

10.7.2015 -

Represe Teorie