Musím říct, že mě článek „Anarchisté a svoboda slova“ poměrně potěšil vzhledem k tomu, jakým způsobem je „politika“ karikatury Charlie Hebdo v současnosti pojímána značně širokým spektrem proponentů rozličných socio-kulturně-politických diskurzů. Tj. jako rasistická, xenofobní či islamofobní – a to především v liberálních/ liberálně levicových/ socialistických a lidskoprávních kruzích(!).

Je zjevné, že nikdo z těchto „elitních intelektuálů“ nikdy nejenže časopis nedržel v ruce, ale ani se – před napsáním nesmiřitelně kritických slov – neobtěžoval nahlédnout např. do wikipedie. Ještě otravnější potom je, když je útok na redakci zneužit ve prospěch různých politiků a nacionalistických uskupení, která se zcela schizofrenním způsobem zaštiťují „vlajkou“ skupiny, jež proti nim nesmlouvavě vystupuje. Stejným – autoritativně dichotomním – způsobem však k Charlie Hebdo přistupuje i levice: kritizujete islám?, tak to nepochybně stojíte proti samotným muslimům, podporujete izraelský militarismus a okupaci Palestiny či americkou imperiální politiku; jste islamofobní! (Jak se to jenom podobá odmítání kritiky izraelské politiky s použitím konceptu „antisemitismu“!). Vy prostě musíte patřit k nějakému „impériu“! Zdá se, jakoby Charlie Hebdo zůstal osamocený – aktivisty zleva odmítnut a zneužit pravicí. Myslím, že bychom si měli tento časopis „vzít zpět“.

V článku nezazněly některé, podle mne, zásadní skutečnosti, a sice: V diskuzi ohledně islámu je (po útocích) hojně kritizováno karikování islámských symbolů, socio-kulturních vzorců chování, zesměšňující karikatury Charlie Hebdo atp. jako rasistické. Islám je nicméně ideologií, nikoli rasou a rasistické je předně jeho ztotožňování s nějakou rasou – to by si měla většina „intelektuálů“ uvědomit. Víra je ve svobodné společnosti (nebo by alespoň měla být) předmětem svobodné volby, tedy opakem vnitřně vztažené kvality jako je rasa, pohlaví, fyzické dispozice apod. Islám je tak svobodně volenou ideologií (jako třeba liberalismus, vlastenectví, anarchismus či fašismus) a jako takový jednoduše může být kritizován a karikován.

Další rovinou je potom fakt, že většina ideologií (u monoteistických náboženství je to dnes ještě více viditelné) tenduje k ovlivňování a formování veřejného diskurzu, a tím k ovlivňování života dalších lidí – proto nejenom že taková ideologie může být kritizována a karikována, ale ona musí!Charlie Hebdo samozřejmě nemířil pouze a předně na islám, jak se někteří aktivisté domnívají. Islám byl naopak naprosto marginálním předmětem karikování a vždy se jednalo o uchopení konkrétní situace, o reakci na aktuální kauzu nebo událost, v níž daná ideologie figurovala.

Halík v jednom rozhovoru tvrdí, že je nepřípustné urážet rasu, víru a etnicitu... Příznačně vypustil pohlaví a sexuální orientaci, protože potom by musel konstatovat, že jím vyznávaná ideologie (stejně jako zbylé monoteismy) uráží již po staletí více než polovinu lidstva, když pomineme ženy (které si svůj statut, na rozdíl od Halíka – katolíka, vědomě nevybraly), jsou to ještě všichni neheterosexuální lidé, bezvěrci a heretici, hedonisté aj.

Je také zarážející, že se někteří/é komentátoři/ky pozastavovali nad tím, že se může karikovat islám a ne např. holokaust (ve smyslu jeho popírání) nebo aktuálně zveřejněná videa vražd zneužít pro reklamu – nevím, zda-li jsou tak hloupí a nedokážou rozlišit mezi karikaturou náboženského symbolu a autoritativních/totalizujících tendencí určité ideologie a karikaturou (či prostým komerčním využitím) reálných (nedávno proběhlých) vražd a genocidy. To myslím nepotřebuje další komentář.

V rámci kritiky karikatur dále dochází k nepřípustné homogenizaci Islámu – ne všem muslimům striktně vadí zobrazení proroka, někteří ho mohou i vítat; islám je pluralitní podobně jako třeba feminismus – od wahábbismu po súfismus. Některé muslimy může dokonce urážet i kritika karikatur, protože ji vnímají jako postoj, v rámci něhož jsou pojímáni jako příliš rigidní, zpátečničtí apod. Takže zde opět „elitní intelektuálové“ často míří na špatný cíl.

Charlie Hebdo byl vždy striktně antirasistický, antiimperialistický, proimigrantský a feministický (resp. „queer-friendly“), podporuje např. skupinu FEMEN, proto jeho karikatury také často reagují na to, když např. představitelé rozličných náboženství zasahují do veřejného diskurzu s úmyslem ztížit život lidem, jejichž socio-kulturní jinakost (ve smyslu politiky identity) není slučitelná s jejich autoritativní a exkluzivní agendou. Islám nevyjímaje – žádná ideologie si totiž (na rozdíl od nositelů vnitřně vztažených kvalit) nemůže nárokovat jakékoli vyjmutí z možnosti být zesměšněna; nárokuje-li si ho, je to důvod k další kritice...

Karikatura Charlie Hebdo nemíří na prosté lidi, ale vždy na autoritářské a totalizující tendence v rámci libovolné ideologie. Navíc – islám nemá jakýsi „copyright“ na reálnou historickou osobu proroka Mohammeda, čímž – z tohoto úhlu pohledu viděno – dostává ona „problematika“ nový rozměr, kdy se zdá, že zde ideologie opět diktuje určité diskurzivní podmínky přístupu k historii.

Na závěr je třeba dodat, že ruku v ruce s kritikou islámu (a dalších náboženství) musí jít kritika nacionalismu a protipřistěhovaleckých nálad, které si totalizující atributy daného monoteismu (či jiné ideologie) berou jako rukojmí. Platí to ovšem i naopak...

16.2.2015 Petr

Rasismus Kultura