NATOVe dnech 3. a 4. dubna 2009 ve Štrasburku a Baden-Badenu oslaví Severoatlantická aliance 60. výročí svého založení. Nenechme tento summit válečných stratégů v proběhnout v klidu!

NATO (North Atlantic Treaty Organisation) - Severoatlantická aliance je vojensko-politická aliance evropských a severoamerických států. NATO bylo založeno před šedesáti lety, přesně dne 4.dubna 1949 ve Washingtonu, na základě tzv. Severoatlantické smlouvy. Původním účelem této smlouvy bylo zaručení vojenské pomoci členským státům v případě napadení, postupně se zaměření organizace přesunulo i do politické a hospodářské sféry. Vznik Severoatlantické Organizace souvisel s nebezpečím, které pro zakládající členy koncem 40. let začal představoval Sovětský svaz. S koncem Studené války však tato organizace nezanikla, naopak pozměnila některé strategie a došlo k jejímu dalšímu rozšíření o některé postkomunistické země. Od března1999 je členem NATO i Česká Republika.

Členské státy NATO jsou odpovědny za několik vojenských operací v průběhu posledního desetiletí: v roce 1999 za útočnou válku proti Jugoslávii (operace Allied Force), v současné době operují jednotky NATO v Afgánistánu (tzv. mise ISAF) a v Kosovu (KFOR), kontrolují oblast Středomoří a podílí se na vojenské výcvikové misi v Iráku. Jedním z míst, které uniká pozornosti celosvětové veřejnosti je dlouholeté válečné tažení členského státu NATO – Turecka proti kurdskému národněosvobozeneckému hnutí.

Rostoucí počet vojenských operací NATO je ospravedlňován z humanitárních důvodů, z důvodu ochrany demokracie a obrany proti mezinárodnímu terorismu. Ve skutečnosti se ale spíše jedná o ekonomické a mocensko-politické zájmy. Důvodem intervence do Afgánistánu je především jeho geografická poloha blízko zdrojů oblasti Kaspického moře. Za angažovaností členských států NATO stojí v konečném důsledku především geostrategické důvody.

Severoatlantická aliance sleduje skrze své civilně-vojenské projekty a vojenské operace dlouhodobé strategie. Členským státům jde především o (další) globální restrukturalizaci, která by podpořila kapitalistické zájmy ve smyslu rozvinutí a využití trhů pro firmy a nadnárodní koncerny. Vedle a v souvislosti Severoatlantickou aliancí se jako další nezávislý válečný protagonista začíná etablovat i Evropská Unie. Ačkoliv je společná evropská bezpečnostní a obranná politika jednou z nejmladších evropských politik, vyvíjí se velice rychle. Není divu, budování silné Evropy je podporováno i ze strany USA. Nejenže Evropa dokáže spolupracovat v rámci NATO, samostatná Evropská bezpečnostní a obranná politika se může uplatnit tam, kde se NATO jako celek nebude angažovat. V tuto chvíli je EU aktivní v sedmi válečných operacích – mimo jiné třeba v Kongu a v Makedonii.

Válka není v kapitalistickém světosystému žádnou výjimkou, nýbrž přímo pravidlem. Násilné konflikty mívají často ekonomický základ a to nemusí jít jenom o surovinové zdroje. Zbrojní průmysl je velký byznys. Válečný konflikt představuje velké odbytiště zboží, především zbraní a ropy, a možnost neuvěřitelného výdělku. Další příležitosti uplatnění se pro firmy naskýtají při obnově válkou zpustošených oblastí. Tam, kde byl v důsledku konfliktu zničen národní průmysl se pro zahraniční firmy otevírá nový trh, na kterém není problém získat monopolní postavení.

Zbrojení se netýká pouze vnější politiky, ale v rostoucí míře i domácího prostředí. V průběhu „války proti teroru“ došlo a stále dochází k masivnímu rozšíření dosahu kontrolních a informačních mechanismů omezujících naše práva a svobody: můžeme začít u bezpečnostních kamer na každém kroku, přes elektronické odposlouchávací systémy, elektronické nákotníky které složí monitoringu alkoholiků, snímače otisků prstů, až po stále přísnější zabezpečování dat a omezování práva na shromažďování. Hranice mezi sektory které výhradně náležely policii, bezpečnostním složkám nebo vojsku se ve stále větší míře rozmazávají a dochází ke stále užší spolupráci mezi policií v rámci Evropské unie.

Tento vývoj směřující ke vzniku policejních států souvisí se stále se zvyšujícími sociálními rozpory, které povedou k nárůstu konfliktů, které se nevyhnou ani kapitalistickým metropolím. Příznaky krize, které můžeme vidět v současné finanční krizi se dotýkají i jádrových oblastí, kde dochází k nárůstu nezaměstnanosti a chudoby. V některých evropských zemích, v Řecku či Itálii právě dochází k masivním bojům proti privatizaci, sociálním škrtům a imperiálním válkám.

Po předloňském summitu G8 v Heiligendammu je nadcházející zasedání NATO ve Štrasburku a Baden-Badenu další příležitostí k manifestaci našeho vzdoru vůči stávajícímu stavu. Nezapomeňme, že nám nejde o žádné dovolávání se vládnoucích tříd a dílčí, sociální nebo jiné změny stávajícího systému. Kapitalismus, který je výhradně založen na logice zisku nám nemůže přinést uspokojivou budoucnost. Jakékoli jeho dílčí změny nám nemohou přinést řešení.

Vyjádřeme svůj nesouhlas se Severoatlantickou organizací, která je jednou z účinných složek stávajícího systému! No peace with NATO! Smrt kapitalismu!