9. dubna zemřel v Bratislavě básník, prozaik a filosof Egon Bondy. Jelikož šlo o výraznou postavu, která měla vliv na několik generací, včetně mnoha anarchistů, rozhodla se plzeňská skupina ČSAF u této příležitosti připomenout jeho život a dílo. A tak na 14. května připravila vzpomínkový večer, na který dorazilo něco přes 30 lidí.

Povídat o Egonu Bondym přijel redaktor časopisu A-kontra Ondřej Slačálek. Asi dvouhodinový program prokládal recitacemi z básní a čtením ukázek. Začal od doby, kdy nadšený Zbyněk Fišer (Bondyho pravé jméno) v 17 letech vstoupil do komunistické strany a během únorových událostí v roce 1948 přišlo jeho první vystřízlivění. Bondyho kritika stalinismu však neznamenala, že by slevil ze svých marxistických a zpočátku až leninských pozic, což dokazovaly i přednesené ukázky z jeho básnické tvorby. Další událostí, která Bondyho ovlivnila, byla bezesporu poprava Záviše Kalandry v procesu s Miladou Horákovou. Od Bondyho revolucionáře pak Ondřej přešel k Bondymu vagabundovi, jak se básník často stylizoval a také žil. Mluvil také o Bondyho působení v undergroundu, vztahu k Chartě77, jeho zájmu o téma globalizace v devadesátých letech či o svém zhrození z některých jeho postojů, které vyslechl při osobním setkání.

Hned z počátku bylo připomenuto, že Bondyho dnes používá kde kdo. Výstižným paradoxem může být, že jeho texty zazněly jak na komunistickém 1.máji z úst Jiřiny Švorcové, tak ve stejný den na antikomunistickém mítinku v podání kapely Plastic People ot the Universe. Nejenže bylo v přednášce vzpomenuto, čím byl Bondy přínosem, nebyly opomenuty ani ty negativní stránky a aspekty jeho života. První z nich byla jeho spolupráce s StB a druhou vytváření kultu kolem jeho osoby. Proto také celý pořad nebyl zakončen ničím jiným než punkovým zvoláním „No idols!“

Nešlo však o úplnou tečku. Následovala ještě krátká diskuse, při níž se zbylí posluchači ptali nebo sami vyjadřovali své názory. Jeden z nich mimo jiné pochválil kritičnost, s jakou byla přednáška pojata, a uvedení textů, které nepatří mezi ty notoricky známé. Bylo ale cítit, že někteří kritický přístup k právě zesnulému „idolu“ nečekali.