Převzato bez komentáře z rozhovoru Alexandra Kramera z deníku Právo s Pavlem Teličkou, bývalým eurokomisařem, dnes pracujícím v lobbyistické firmě působící v EU. Ponecháváme bez komentáře...

Čím se zabýváte teď?

Jsem jedním ze tří společníků v soukromé společnosti, kterou jsme založili před rokem a která poskytuje poradenství v záležitostech Evropské unie, kromě toho působím v Centru evropské politiky v Bruselu, v nadaci Jacquesa Delorse Naše Evropa a pro Evropskou komisi dělám politického koordinátora projektu Rail Baltica.

Služby, které vaše firma BXL Consulting nabízí na svých internetových stránkách, zahrnují „ovlivňování dalšího vývoje právního prostředí Evropské unie, jejích politik i jednotlivých rozhodnutí jejích orgánů“. Přiznám se, že pomyšlení, že rozhodnutí orgánů EU jsou ovlivňována v zájmu soukromých firem, mě trochu děsí.

Jestli dovolíte, abych si zažertoval, tak na tom je vidět, že vy byste se s politikou sociální demokracie asi ztotožnil mnohem snadněji než já. A teď vážně. Já tvrdím, že pokud některý orgán - a je jedno, jestli je to národní vláda, nebo Evropská komise - rozhoduje bez znalostí zájmů hospodářských subjektů, na něž jeho rozhodnutí nejvíce dopadají, pak ta rozhodnutí nemohou být kvalitní. Jako komisař jsem vítal, když jsem byl lobbován, protože jsem chtěl mít co nejvíc informací ze všech stran!

A teď, když jste sám lobbista, využíváte při tom ovlivňování osobních známostí, které jste si nadělal jako funkcionář EU?

Určitě je využívám, ale nezneužívám. Protože dobře vím, že kdyby mě jako komisaře nebo předtím jako velvyslance některý z mých bývalých kolegů oslovoval v různých záležitostech několikrát do měsíce, tak bych ho odstřihl. Ale když vidím, že ten člověk za mnou přišel ve věci, která je i pro mne podstatná, tak si jeho názor vyslechnu, i když oba víme, že hájí zájem určitého sektoru nebo určitého podniku. Vždycky je to o tom, s čím přijdete. Lobbista musí být prostředníkem.

Které zajímavé klienty máte?

Ze zahraničních klientů, známých jistě i vašim čtenářům, mohu jmenovat například Microsoft, německou energetickou společnost RWE, ale dělali jsme třeba i pro ukrajinskou vládu; z těch českých jsou to například OKD a ČSA.

K vašim klientům patří i kubánská opozice - jmenovitě pan Eduardo Perez, zastupující hnutí Todos Unidos a Shromáždění na podporu občanské společnosti na Kubě - která si vás najala, abyste jí pomohli ovlivnit politiku Evropské unie vůči Castrovu režimu. Je v pořádku, aby tohle ovlivňovaly peníze?

My s panem Perezem a s dalšími kubánskými disidenty dnes už nespolupracujeme na komerční bázi, servis, který jim poskytujeme, je relativně malý a bezplatný. V tomto případě to ale hned od začátku nebylo hlavně o penězích, ale o tom, že jsme chtěli pomoci lidem, s jejichž bojem a cíli sympatizujeme. Peníze v tom bohužel roli hrají, ale jinak: do pozic, které zastávají jednotlivé členské státy Unie, se promítají jejich ekonomické zájmy.

Když je řeč o penězích, prozradíte mi, kolik vám to vaše nynější zaměstnání vynáší?

Ptáte se na můj plat, nebo na zisk firmy?

Ptám se na to, co se objeví na vašem osobním kontu.

Z téhle lopaty vám snadno uteču, protože je to náš první rok a hospodaření skončí až v prosinci; o tom, jak naložíme se ziskem, se budeme bavit teprve po účetní uzávěrce... Ale mohu vám říct, že velmi slušně prosperujeme.

Takže si nestěžujete?

Ani trochu. A určitě nemám zapotřebí jít do politiky kvůli penězům.

Čili finance ve vašich úvahách o premiérově nabídce /vstoupit do politiky/ nehrají žádnou roli?

Do jisté míry hrají - v tom smyslu, že bych si musel zvyknout na nižší životní standard. Ale to zase říkám napůl žertem.

No, kdyby bylo nejhůř, tak vám pořád ještě zbyde těch 230 tisíc korun měsíčně, které vám Evropská unie vyplácí jako odstupné a které budete dostávat ještě dva roky, není-liž pravda?
Ano, je to tak. V podstatě je to kompenzace za to, že jako exkomisař po určitou dobu nemohu vykonávat řadu aktivit. A také to samozřejmě člověku pomůže s některými výdaji, které s odchodem z té funkce souvisejí.