Jak bylo předvídáno brazilskými anarchisty již na počátku roku, propuká na brazilském venkově rozsáhlý sociální konflikt. Jak napsali v lednu 2003 ve svém časopise Ruptura: „Současný produktivní základ země klade přílišný důraz na vývoz v zemědělském sektoru, což omezuje manévrovací schopnost vlády pokud jde o pozemkovou reformu a vůbec o vlastnictví půdy. Nedojde k žádné pokojné pozemkové reformě, ale spíše k vojenské pacifikaci venkova.“ Tento ekonomický tlak je tu stále, ačkoli je u moci „dělnický prezident“ Lula. Ten se ocitl v pasti. Na jedné straně stojí sociální hnutí, která mu připomínají jeho levicovou rétoriku. Na druhé straně stojí „ekonomická nutnost“, což je poněkud fatalistický název pro zisky globálních ekonomických elit, které ze zemědělského vývozu mají zisk. Do toho tu jsou ovšem ještě zvláště patrné zájmy místních elit na zachování svého dosavadních vlastnických vztahů.

V současné době už dochází k rozkolu mezi bezzemeckým hnutím a prezidentem. Prezidentova partaj, Strana práce, se ještě snaží tento rozkol zažehnat a tvářit se hezky na obě strany, pravice spjatá s pozemkovými vlastníky nicméně po prezidentovi požaduje jasný postoj. A sami pozemkoví vlastníci dávají jasně najevo, že nebudou pouze spoléhat na stát, kupují zbraně a stahují na venkov nájemné ozbrojence.

Média to ještě legitimizují, když zahájila kampaň o násilí bezzemků, o němž se nyní mluví v televizi a jsou mu věnovány obálky časopisů. Cíl této kampaně je zřejmý .- ospravedlnit chystané násilí při „pacifikaci“ hnutí bezzemků. Právě k té bude Lula tlačen pravicí stále víc.

Zatím dochází k předzvěstem frontálního útoku proti brazilským bezzemkům. Pět jich bylo uvězněno 11. července 2003. ještě závažnější je ale odsouzení vůdce Movimento Semm Terra (Hnutí bezzemků) Josého Rainhy na dva roky a osm měsíců.

Jak konstatují brazilští anarchisté, již všichni aktéři řekli v případě brazilského venkova své, až na jednoho: armádu. Anarchisté očekávají vyhlašování výjimečného stavu na rozsáhlými oblastmi a snahu potlačit hnutí bezzemků vojenskou silou.

Noam Chomsky svého času označil Movimento Semm Terra za nejvýznamější sociální hnutí v dějinách. Jiní anarchisté jsou o poznání kritičtější a upozorňují na četné autoritářské prvky ve vnitřních strukturách hnutí, i na jeho provázanost s některými marx-leninskými strukturami. Na tuto represi nicméně i anarchisté z Anarchistické revoluční federace odpovídají slovy: „Útok na kohokoli z nás je útokem na všechny!“ a volají k solidaritě s bezzemky.