V americkém St. Louis policie zavraždila mladíka Michaela Browna, což vyvolalo protesty, jež vyvrcholily násilnými nepokoji a rabováním. Přinášíme komentář k událostem, které média vykreslují jako bezbřehé násilí a chaos.

O víkendu (9. srpna 2014) zavraždila policie ve Fergusonu (St. Louis, Missouri, USA) černého teenagera Michaela Browna. Zatímco detaily neštěstí velmi pomalu vyplouvají na povrch, je jisté, že během konfliktu s hlídkovým vozem policista zastřelil uprostřed ulice neozbrojeného mladého muže. Svědkové uvádějí, že než byl zastřelen, utíkal Brown směrem od policisty s rukama nahoře.

Ferguson je čtvrť s velkou koncentrací chudých Afroameričanů, kterou v drtivé většině kontrolují bílé instituce. Zabití vyvolalo okamžité reakce. Lidé se začali shromažďovat v ulicích a tyto demonstrace nakonec vyústily v násilné nepokoje a rabování. Některé skupinky lidí zapalovaly za Michaela v místě incidentu svíčku, jiní zapalovali obchody a házeli molotovy na policejní kordon. Jak k tomu došlo?

Lidé ve Fergusonu se společně zapojili do uvědomělého politického protestu vedoucího k povstání. Jedno video pořízené na demonstraci ukazuje množství politických buřičů mluvících k davu a proměňujících spontánní hněv v politickou jednotu. Jeden z mluvčích, konkrétně mladý černý muž, nabízí přesvědčivou politickou analýzu, která nahlíží na nespravedlivou policejní brutalitu jako na vedlejší produkt ekonomického vyloučení komunity.

„Cpeme těmhle přisluhovačům naše peníze, jsme uvězněný v jejich systému a nemůžeme se domoct spravedlnosti. Nemáme žádný respekt. Jsou připravený tě sejmout, když šlápneš vedle… To člověka štve…“

Rioty mohou stejně jako jiné formy politické akce budovat solidaritu. Mohou utvořit silný pocit společné identity. Bouře ve Fergusonu rychle zaujaly marginalizované lidi napříč celým regionem. Není to punc nezákonnosti, ale přítomnost těchto „outsiderů“, co odráží magnetickou sílu politického momentu.

Od začátku měla protipolicejní shromáždění, která předcházela riotům, jasnou dynamiku v duchu „my proti nim“. Na jednom shromáždění, žena držící kameru říká: „Kde jsou gangsteři? Kde jsou všechny pouliční gangy, když je tu potřebujeme?“ A dav potom začíná vyzývat různé gangy, aby zastavily násilí „černých proti černým“ a sjednotily se v boji proti útlaku. Komunita je jednotná a připravená chopit se akce. Policie představuje problém a musí být zastavena.

Dav si nepočínal iracionálně ani apoliticky. Pokoušel se využít této příležitosti k vyjádření širších politických problémů. Lidé věděli, že iracionální násilí uvnitř komunity je jedním z nich a že ve většině případů jsou pachateli násilí jejich děti, bratranci, přátelé a sousedé. Ačkoli mnozí tvrdí, že se Afroameričané nestarají o násilí ve svých komunitách, dav volá po sjednocení gangů, čímž demonstruje, že protipolicejní povstání poskytuje jedinečnou příležitost pro sjednocení lidí takovým způsobem, který se domáhá vyřešení dlouhodobých problémů.

Když nepokoje na chvíli ustaly, jejich účastníci pokračovali v diskusi o protestu v politickém kontextu. DeAndre Smith u vyhořelého supermarketu QuikTrip sdělil místním novinám: „Myslím, že se příliš strachují o své obchody, obchodování a tak dál. O vraždu se nestarají.“ Druhý muž dodal: „Myslím si, že to, co se stalo, bylo nutné, abychom ukázali policii, že nemá absolutní moc.“ Smith následně uzavírá: „Nemyslím si, že by to stačilo.“

V dalším interview, tentokrát pro Kima Bella ze St. Louis Post-Dispatch, Smith rozšiřuje svou víru v riot jako životaschopnou politickou strategii: „Tohle je přesně to, co by se mělo dít, když dochází k nespravedlnosti ve vaší komunitě… Byl jsem venku s ostatními, to je vše, co můžu říct… Nemyslím si, že je po všem, vážně. Myslím, že jen dostali lekci a vidí, jak se má vzdorovat, v St. Louis, posledním státě, kde je třeba zrušit otroctví… Takhle získávají peníze: byznys a daně, policie zastavuje lidi a rozdává pokuty, žene je k soudu, zavírá je – takhle se vydělává v St. Louis. V St. Louis se všechno točí kolem peněz. Takže když zastavíte jejich tok příjmů, mají to zorganizované určitým způsobem… ve stylu ,my budeme jíst, vy budete hladovět‘ – donutí tě přestěhovat se do určitý čtvrti a uvidí se, jestli sneseš hlad…“

Smith identifikuje to, čemu mnozí samozvaní antirasisté a levičáci nedokážou porozumět – rasismus není otázkou morálního charakteru. Smith dochází k názoru, že ekonomický řád obecně usnadňuje rasový útlak a těží z něj, a tím pádem hledá cesty, jak do tohoto řádu zasáhnout a narušit ho. Jedná se o podstatnější analýzu, než jsou ty, které často nabízí levice, a práce na této analýze je jediný způsob, jak vymýtit pevně zakotvenou rasovou hierarchii.

Ferguson

Když nastanou události podobné nepokojům ve Fergusonu, slušní lidé obvykle jejich účastníky odsoudí. Minimálně zavrhnou násilnosti a rabování jako neproduktivní a oportunistické – ve stylu hrstka rváčů kazí dojem celého protestu. To je přesně ten přístup, který DeAndre Smith ve svém interview kritizoval. Většina kritiků, včetně těch afroamerických, se snaží dohlížet na tyto komunity, aby dělaly „seriózní politiku“ – volají po tom, aby se podřízení lidé vyjadřovali způsoby, které jsou akceptovatelné pro dominantní třídu, za účelem dosažení politických cílů.

Jak letos napsal Frederick Harris v jednom ze svých článků: „To, co začalo jako filozofie hlásaná černou elitou ve smyslu ,povznesení rasy‘ nápravou ,špatných‘ návyků černé chudiny, vyústilo v jeden z typických znaků černé politiky v Obamově éře, donucovací filozofii, která se soustředí na řízení chování Afroameričanů vyloučených ze společnosti, která se tváří jako plná příležitostí. Politika serióznosti je vykreslována jako emancipační strategie, jenomže zanedbává diskuse o strukturálních silách, které brání mobilitě černé chudiny a pracující třídy.“

Zatímco rioty často povzbuzují události v komunitách s potenciálem uvolnit společnou politickou energii dynamickým a nepředvídatelným směrem, vyčpělá politika serióznosti vede pouze k prohloubení marginalizace a vyloučení. Nyní je možné nesouhlasit s efektivitou povstání. Ale odpovědi těchto komunit na útlak musí být diskutovány v politických termínech a ne jednoduše smeteny ze stolu.

Žijeme v podmínkách bílé nadvlády a neoliberálního kapitalismu, kde je rasově neutrální politika používána k udržení třídního vykořisťování a rasové hierarchie a jakékoliv otevřené pokusy o řešení rasismu jsou zpochybňovány a přehlíženy. Tato politika pouze stupňuje ekonomické vyloučení a chudobu, kterou strádají ti na okraji.

Zdá se, že rozhovory pro lokální média, stejně jako jednání davu na místě, kde byl Brown zavražděn, ukazují porozumění potřebě narušit interakci mezi rasovým útlakem a kapitalismem. Oni cítili, že by pochod nebo nějaká další akceptovatelná podoba vlídného pobouření nesdělily jejich politické požadavky – a nemýlili se.

Mnoho z nás tento druh protestu ihned odsoudí, protože jsme se vlastně spokojili s postrasovou iluzí neoliberalismu. Na vypáleném supermarketu QuikTrip někdo zanechal vzkaz svému „korporátnímu sousedovi“ v naději, že bude obchod brzy obnoven: „Drahý korporátní sousede, omlouvám se za tento akt násilí a loupeže. Prosím vrať se brzy, chodím sem 2–3x týdně.“

Řešení vlivu nepokojů je na první pohled důležitou politickou otázkou. Je možné, že postavením se do role zákazníka, který potřebuje svého „korporátního souseda“, nejedná tento člověk z hlediska pracujících, kteří ztratili práci – z hlediska svých skutečných sousedů –, ale ze strachu, že bude narušena jejich nákupní rutina. Jak si povšiml DeAndre Smith, silněji se ztotožňujeme s rozbitými výlohami než s rozbitými lidmi.

Od „Bostonského pití čaje“ po „Shaysovu rebelii“ dělaly rioty Ameriku lepší nebo horší. V minulosti měli bílí rioteři přístup k institucionální moci, což umožnilo některé jejich pocity křivdy legitimizovat a politicky vyřešit, alespoň do takové míry, jak je to v kapitalistické společnosti možné. Pro povstání ve Fergusonu je klíčové, stejně jako pro každý neudržitelný politický moment, aby hněv a násilný protest přerostl v konstruktivní politickou organizaci. To se snáz řekne, než udělá – ale odezva je lepší než odmítnutí násilných nepokojů, což by lidem ještě ztížilo dosažení tohoto velkého úkolu.

Malcolm X říkal, že média jsou klíčovým nástrojem podmanění, jelikož určují, jaké jednání je akceptovatelné a jaké je extrémní, a tím nelegitimní. Namísto následování tohoto známého scénáře vyvracejme příběhy o zcela apolitických násilnících. Pojďme najít způsoby, jak skutečně identifikovat a diskutovat tyto politické požadavky, namísto prosté kritiky podobné přímé reakce na sociální násilí.

Ferguson

Zdroj:
https://www.jacobinmag.com/2014/08/in-defense-of-the-ferguson-riots/

Související odkazy:
USA ve znamení resegregace a fašizace
Nepokoje ve Fergusonu ustávají, otazníky vyvstávají