Prosincové vydání nástěnných novin A3 připomíná aktuálnost fejetonu Franty Gelnera z roku 1906. Stahujte, tiskněte, lepte!

Pod stejným názvem zveřejnil svůj fejeton v roce 1906 známý český anarchistický básník Franta Gellner. V jeho úvodu napsal: „Jsme nepřátelé pořádku. To je jasné. Tak dlouho nám to všichni soudcové, fízlové a novináři říkali, až jsme si z toho přestali něco dělat. A co horšího, až jsme tomu uvěřili. Řekli jsme si jenom: Ten pořádek je tak pěkný, že nemůže nepořádek být horší. Aspoň pro nás. Neboť k čemu je takový pořádek, kde je většině lidí znemožněno pořádně žít?“

Při dalším čtení zjistíme, že od jeho dob se toho zase tolik nezměnilo. Přehnalo se bouřlivé dvacáté století se svými totalitními experimenty a my si tu už léta „užíváme“ opět onen kapitalistický pořádek, který Gellner ve svém fejetonu ironicky kritizoval.

„Pekařské krámy jsou plné chleba, sta chlebů se neprodá a ztvrdne, a vám se chleba nedostává. Obilí hnije v sýpkách spekulantů, zatímco tisíce lidí hladoví.“ Takový pořádek panoval kdysi. A jak to vypadá dnes? Hypermarkety, ony výkladní skříně konzumní společnosti, jsou narvány zbožím. Podívejme se ale blíže na „život“ těchto věcí. Většina výrobků je dovezená z velkých dálek, kde na nich pracují lidé za mizivou mzdu, v nevyhovujících podmínkách a s pracovní dobou, která si nezadá s nejkrutějšími manufakturami 19. století. Tyto výrobky mají omezenou životnost, aby byli jejich konzumenti nuceni pořizovat si je opakovaně. Potraviny na pultech vypadají možná čerstvě, ale na úkor toho, že tuny jídla, kterému nic není, končí jako odpad. Hypermarkety budí dojem nekonečné studnice zboží a potravin, jde ale jen o článek globalizovaného kapitalismu, jehož vinou hladoví a živoří miliony lidí. Na jedné straně není co jíst, na straně druhé je obilí užíváno jako palivo na spálení. Tento společenský pořádek se možná jeví úctyhodně, ale především těm, kterým je ku prospěchu, těm, kteří z něj těží.

„Tisíce lidí jsou bez přístřeší a spí po cihelnách a pod mosty, a na tisíci domech hlásají cedule, že jsou v nich prázdné byty. Nesmírná prostranství půdy leží ladem, i když by mohla živit statisíce lidí, ale nedostává se pracovních sil, ačkoli statisíce lidí volají po práci.“ Ani v tomto směru není po více než sto letech pozorovatelná žádná změna. Počet lidí bez domova se zvyšuje, společně s počty exekucí, lichvářských půjček a rozkvětem byznysu s chudobou. A vedle toho můžeme ve městech vidět tisíce budov, které zejí prázdnotou. A co se stane, když na tento stav někdo poukáže a dlouhodobě nevyužívanou budovu obsadí? Záhy nastoupí zásahová jednotka policie a dům opět zbaví života, zajistí zájmy spekulantů s nemovitostmi a ochrání tak společenský pořádek, kde má přednost soukromé vlastnictví a peníze před lidmi, společností a přírodou. Stejně tak přibývá nezaměstnaných a zejména lidí s nejistou prací. Rozmáhá se tzv. pracující chudoba, kdy pracujete do sedření, ale ve výsledku žijete z ruky do huby.

Vzkaz ekonomických a politických elit obyčejným pracujícím, nezaměstnaným, studentům z nemajetných rodin a důchodcům zní stejně, jako v Gellnerově fejetonu: „Kliď se ke všem čertům, to je naše! My si třeba zničíme žaludek přílišným žraním, ale ty budeš dál hladovět. Tak je to v pořádku. A nechceš-li se podřídit tomuhle našemu pořádku, máme dost kriminálů, kde dostaneš stravu a byt, abys i ty měl nějaký prospěch z toho našeho pořádku.“

Co je vlastně ten dnešní společenský pořádek? Kapitalistický režim zajišťující bohatství několika na úkor zbytku společnosti; války vedené po celém světě kvůli moci, ovládnutí zdrojů a kšeftům zbrojařských koncernů; konzumní mašinerie atomizující společnost; rasismus štvoucí lidi dole proti sobě; ničení přírody a měnění klimatu v zájmu zisku korporací; parlamentní demokracie nalhávající lidem pocit svobodné volby; nástroje sledování a kontroly lidí; systém hodnot sobectví a konkurence likvidující mezilidskou solidaritu… „Přátelé, když čtete dějiny kterékoli doby a kteréhokoli národa, vidíte, že privilegovaní byli vždycky největšími příteli pořádku.“

Ano, my jsme anarchisté. Ano, nectíme stávající pořádek a přejeme si jeho zánik. A zkorumpovaní politici, hájící zájmy kapitálu, za doprovodu komerčních médií, se mohou zaštiťovat demokracií, nasazovat mezi nás špicly a posílat na nás zásahové jednotky, jejich pořádek za svůj nepřijmeme.

Naše představa o pořádku je odlišná od jejich. „Není možný pořádek, pokud budou existovat vládnoucí a ovládaní, vykořisťovatelé a vykořisťovaní. My anarchisti bojujeme za svobodu hospodářskou i politickou. My bojujeme za pořádek.“

A3 (prosinec 2013) ke stažení ZDE.
Stahujte, tiskněte, lepte!