Anarchistická federace

Vzpomínky na budoucnost

Report z rozsáhlé squaterské akce, při níž bylo v Praze demonstrativně obsazeno několik dlouhodobě nevyužívaných budov.

V poslední srpnový víkend uskutečnila pražská autonomní scéna squaterskou slavnost nazvanou „Vzpomínky na budoucnost – Obsaď a žij!“. Došlo k pokusu o obsazení osmi budov, které doposud pod tíhou spekulací chátraly. Domy byly vyzdobeny protestními transparenty a v některých se ihned rozjel čilý kulturní ruch. Squateři a jejich sympatizanti tak upozornili na hlavní příčiny sociální krize a vzrůstající intolerance ve společnosti. Podobná akce se ten samý den odehrála i v Brně.

Kulturou k odporu

V sobotu od jedenácté hodiny probíhal na Letné festival „Vzpomínky na budoucnost“, který podpořili hudebníci Bonus, Křik z ticha, Lavash, Načeva, DJ Yukimura a další. Na místě byl distribuován letáček s následným programem v obsazených domech. Po třetí hodině se účastníci a účastnice začali rozcházet do míst, která už byla jednotlivými kolektivy předem zútulněna. Obsazené domy byly vybrány jako příklady nesmyslnosti a neudržitelnosti současného stavu bytové politiky a trhu s nemovitostmi obecně. Zúčastněné kolektivy vydaly k akci prohlášení dostupné na webových stránkách vzpominkynabudoucnost.squat.net, v němž vysvětlují širší souvislosti této akce: „Squating nejen jako řešení bytové situace, ale především jako aktivní politický postoj. Squating nadřazující základní lidské právo na střechu nad hlavou nad ,právo‘ kšeftování s domy. Squating odebírající domy těm, kdož si je zjevně nezaslouží, a vracející je zpět místním komunitám, čtvrtím, městům a jejich obyvatelům. Squating jako odpověď na současnou bytovou politiku, neúprosně ústící v sociální vyloučení, vznik ghett a nárůst rasismu.“ Akci podpořila také organizace památkářů Klub za starou Prahu, které není lhostejný skandální přístup spekulantů ke kulturním památkám.

Program byl natolik masivní, že obyčejný smrtelník nemohl využít všech možností a prozkoumat všechna zajímavá místa, která byla veřejnosti otevřena. Ve Washingtonově měl být obsazen dům v majetku ministerstva spravedlnosti a zahájena spravedlnost v režii squaterů. Dveře domu se však nepodařilo prolomit. Před domem tak proběhla alespoň distribuce letáků. V Křesomyslově došlo k oživení domu ve vlastnictví spekulanta Martina Truhláře. Na místě proběhl rychlokurz romštiny a rychlonácvik první pomoci, dále výstava obrazů a fotografií od Olyfky, Věry Samkové a Petra Hlaváčka. Nechyběla hudba, freeshop, darkroom a vegan guláš. Na programu bylo také promítání několika krátkých filmů. Hned dva domy byly zasquatovány na Pohořelci – jeden patřící realitnímu impériu Czech Property Investments a.s. a druhý ve vlastnictví Hlavního města Prahy. Za dobrovolnou cenu jste mohli ochutnat veganskou zmrzlinu, něco z grilu, nebo se nechat namasírovat. Stěny domu zdobily transparenty „Mrtvé domy města pražského“, „Dům chátrá díky Czech Property Investments... stejný majitel – stejný osud“, „651 000 prázdných bytů – 30 000 lidí bez domova“ apod. Své výtvory zde vystavilo množství umělců. V domě čp. 24 proběhlo promítání, autorské čtení a hudební projekce. Afterparty pokračovala do ranních hodin. Na další obsazený dům v ulici Dukelských hrdinů byly vyvěšeny transparenty nesoucí nápisy „Cikáni nemůžou za vaše zkurvené životy“ a „Smrt státu a kapitálu!“. V obsazeném domě v ulici Tomáše Štítného proběhla veganská hostina a sklepní prostory rozduněl sound systém. Fasádu domu zdobily balonky a transparenty např. s nápisy „Skansen Hlavní město Praha“, „Obsaď a žij“ a „S domy nejsou žerty“. Transparenty byl vyzdoben také dům v Přístavní, který iniciativa Food not Boms věnovala bezdomovcům. Na zchátralý dům v Peterské byly vyvěšeny černé prapory. Další domy byly údajně obsazeny v ulicích Křížkova a Rytířská.

Vzpomínky na budoucnost

Úder do hnízda

Akce squaterů a squaterek přichází v době, kdy se veřejnost uchyluje k intoleranci a konzervativním postojům, aby ukázala na viníky současné sociální krize. Kratičké prohlášení k obsazení domu v ulici Dukelských hrdinů říká: „I absence sociálního bydlení, ekonomická krize, stát a kapitál podněcují pogromistické pochody…“ Vlastníkem některých obsazených objektů je stát, v jehož institucích zasedají politici přímo odpovědní za deklasování velké části společnosti a za rozkvět obchodu s chudobou, na kterém se někteří z nich výrazně podílí. Mezi další vlastníky patří pionýři transformace ekonomiky ČR z centrálně plánované na tržní. Tito lidé si de facto přes noc nahrabali obrovský kapitál, za což dnes pracující platí. Další kusy chátrající městské zástavby jsou vlastněny „neprůhlednými firmami, osobami s cizí státní příslušností, akciovými společnostmi se sídlem v daňových rájích,“ jak uvádí prohlášení umělců k těmto událostem.

Vlastníkem budovy na Pohořelci je realitní impérium C.P.I. miliardáře Radovana Vítka. Vítek je bývalým „studentem“ Právnické fakulty Západočeské univerzity, která proslula právě prodáváním titulů politikům a prominentům všeho druhu (Vítek zde první zkoušku splnil hned tentýž den, kdy nastoupil do školy, další pak v době, kdy seděl ve vazbě – inu, pilný student). Jeho majetek se odhaduje na 55 miliard. Základní kapitál pro další nelegitimní obchodní praktiky získal vytunelováním spotřebního družstva Včela. Později se podílel v kuponové privatizaci na rozkradení průmyslové struktury Slovenska, konkrétně Východoslovenských železáren, Slovnaftu a Restitučného investičního fondu. Posléze byl vzat do vazby a obviněn z kuplířství. Při rozvodu přepsal na čas veškerý majetek na svou matku, aby nemusel vyplácet exmanželku. V roce 2010 se přiživil na pádu společnosti Sazka. C.P.I. je ukázkovým příkladem developerské korporace, která se podílí na sestěhovávání chudých z center měst do vyloučených lokalit. Následně získané bytové domy pak předělává na lukrativnější kancelářské prostory. Dům v Rytířské vlastní uhlobaron Antonín Koláček. Koláček je mozkem, který stál za rozkradením mosteckých dolů. V souvislosti s touto činností zmrazila letos švýcarská justice Koláčkovi 5,6 miliard korun.

Vzpomínky na budoucnost

Na Pohořelec!

Nejvíce pozornosti sklidil Vítkův dům na Pohořelci. Tato část města už není určena pro lidi, ale jako skanzen pro turisty. Možná právě proto zde na úrodnou půdu padla kritika posvátnosti soukromého vlastnictví a vytěsňování bytových prostor z center měst. Sousedé, kolemjdoucí, ale i turisté zvědavě nakukovali do obsazeného domu a někteří se i přišli podívat, co se děje uvnitř. Asi kolem desáté večer opustily všechny kolektivy ostatní domy a přesunuly se na Pohořelec. To už zde probíhala volná zábava a spontánní diskuse. Prokřehlé ruce na dvorku zahříval rozdělaný oheň. V podloubí v rohu dvorku rozjel své sety DJ. Pohodová atmosféra alespoň tento večer navozovala dojem, že používat dům a bydlet v něm je víc než ho vlastnit, spekulovat s ním a nechat ho chátrat. V ovzduší navíc poletovala naděje, že tady by se to mohlo povést. Vybudovat sociální centrum a bydlení pro chudé přímo před balkony hradní a parlamentní šlechty. Ráno byl dům navštíven několika jeho původními obyvateli, kteří squaterům poskytli výkladovou prohlídku a popřáli mnoho štěstí do budoucna.

Vzpomínky na budoucnost

Vzpomínky na budoucnost

To vše přesně dvacet let od obsazení legendárního squatu Ladronka. „Žijeme ve městě, v němž před dvaceti lety obsadila skupina mladých lidí prázdnou usedlost Ladronka a na sedm let jí vdechla život,“ stojí v jednom z prohlášení, „půjdeme obsazovat prázdné domy jako symboly absurdity posvátnosti soukromého vlastnictví. Vdechneme jim život, vneseme do nich kulturu, kterou dělají lidé pro lidi, ne pro zisk. Vystoupíme proti tržní logice, která čím dál více obnažuje svou nehumánní podstatu a ožebračuje čím dál širší vrstvy obyvatelstva. Půjdeme bořit zdi, které si staví lidé v hlavách, budeme rozporovat jednoduchá řešení plná nenávisti, která staví chudé proti zbídačeným, a svůj hněv obrátíme proti těm, kteří vidí jen maximalizaci zisků a minimalizaci nákladů. Nejsme němé publikum, které unese cokoli.“ 

Game over

V neděli, když se Policie konečně probrala ze spánku, podnikla první návštěvu uvnitř domu. Že prý musí zabezpečit kanceláře před poškozením. No jasně, přece jen tu má sídlo a adresy kanceláří sto padesát firem, tak by nebylo dobré je těm squaterům nechat napospas. A tak policajti chodili sem a tam, nahoru a dolů, doprava a doleva a hledali a hledali a hledali… Když žádné kancly nenašli, vyklidili prostor a stejně začali chystat zásah. Vevnitř zatím probíhala čilá diskuse na téma „jak sem dostat co nejvíc lidí a začít program ještě předtím, než to fízlové zavřou“. Bohužel se to nestihlo, protože už kolem jedné hodiny odpolední se v oblaku kouře a zápachu síry objevil sám majitel a požádal represivní složky o vyklizení. Začalo běžné kolečko zahrnující obehnání celé ulice policejní páskou, nájezd desítky aut plných příslušníků, aktivizaci médií i horečné přípravy uvnitř samotného baráku. Kdo si pamatuje vyklízení Milady, musí pochopit, že se zevnitř domu začaly okamžitě ven na ulici stěhovat cenné věci, batohy, a vůbec všechno, na co by neměla šlapat noha policajta. V prostranství před domem se začali shromažďovat narychlo zaktivizovaní stoupenci lidí uvnitř, ale i velké množství sousedů, místních a okolo procházejících „civilistů“. Z domu byl přečten projev a pronesena výzva o povolení přítomnosti nezávislého novináře v místě zásahu – marně. Když to pak kolem půl třetí vypuklo naplno a desítky těžkooděnců za hlasitého nesouhlasu ulice a v dešti padajících narozeninových konfetů pronikly dovnitř, zuřil už před barákem cekem slušný hukot – nutno podotknout, že někteří obyvatelé okolních ulic řvali na policajty snad ještě víc než přítomní anarchisté a anarchistky.

Dítě: „Maminko, já už chci domů.“
Maminka: „Teď ne, Jiříčku, za chvíli ti zatknou tatínka, tak se pěkně dívej.“

Konec zvonec, squateři byli v poutech a pomocí „hmatů a chvatů“ naloženi do antonů a i přes pokus o fyzickou blokádu silnice ze strany jejich příznivců odvezeni k výslechu. Hlasitá solidární párty se pak přesunula před služebnu v Bartolomějské. Zadržení byli do několika hodin zase na svobodě.

Vzpomínky na budoucnost

Slova nestačí

Squateři a jejich sympatizanti dali celému anarchistickému a antiautoritářskému hnutí, a možná i celé neparlamentní levici, najevo, že pokud chceme zasahovat do politického dění, pouhá slova opravdu nestačí. Neprivilegovaným lidem, kteří se stávají položkami obchodu s chudobou a na jejichž bedra směřuje hněv celé společnosti, předvedli, že je třeba chopit se přímé akce a řešit své problémy kolektivní iniciativou. Ukázali nám také, že nestačí bránit naše práva, o něž jsme neustále okrádáni, je třeba klást i ofenzivní požadavky, které posunou naše úsilí o svobodný svět vpřed. „Porušujeme zákon, jenže také dobře víme, proč to děláme. Tuto cestu volíme s čistým svědomím a při plném vědomí skutečnosti, že už žádná jiná nezbývá. Žijeme… a žít znamená také bouřit se a vzdorovat, protože jen tak je možné rozpoznat hranici, která rozděluje to, co je legální, ale není legitimní. Jen tak je možné vidět zdi, které nás dělí.“

Vzpomínky na budoucnost
Verze pro tisk 3.9.2013 ČSAF/VAP

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Odkazy