U příležitosti prvního výročí krvavého potlačení hornické stávky v JAR upozorňujeme na brožuru, kterou na toto téma vydalo Nakladatelství ČSAF. Je stále k dostání.

V srpnu 2012 obletěly svět záběry postřílených jihoafrických horníků. Odvážně se postavili nesnesitelnému vykořisťování v platinových dolech, odpovědí jim byly kulky policejních zbraní. Nakladatelství Československé anarchistické federace vydalo letos v dubnu brožuru o této tragické epizodě třídní války, která vešla ve známost jako „marikanský masakr“. Více o brožuře ZDE. K sehnání na distribučních místech uvedených na stránce nakladatelstvi.csaf.cz.

U příležitosti prvního výročí krvavého potlačení této hornické stávky uveřejňujeme poslední kapitolu publikace, která se zabývá dozvuky potlačené stávky.

Dohra: 75 000 v divoké stávce

Přes brutální policejní zásah udrželi horníci stávku ještě celý další měsíc. Nedosáhli svého požadavku navýšení mezd o 212,5 % a spokojili se s navýšením o 22 % a s vyplacením jednorázové částky 2000 randů. Takového navýšení mezd se odborovým svazům NUM a AMCU nikdy nepodařilo dosáhnout. Horníci, kteří se podíleli na stávce, spustili kampaň Marikana Solidarity. Snaží se tak dohnat k odpovědnosti ty, kteří zabíjeli a dávali rozkazy, a hlavně podporovat pozůstalé rodiny a zraněné. Ve stejnou dobu japonský nadnárodní konglomerát Nomura vyslovil ve své analýze vážné obavy, že by se 22% nárůst mezd mohl rozšířit po celém těžebním sektoru v JAR. Co se týče zabíjení, už 17. srpna 2012 uvedl fotograf agentury Reuters Siphiwe Sibeko, že viděl minimálně jednoho demonstranta, jak vystřelil z pistole ještě předtím, než policie spustila palbu. Jihoafrický deník Daily Maverick zveřejnil 1. února 2013 zprávu, podle které nebyl 11. srpna předáky NUM nikdo zastřelen. Dva lidé byli údajně pouze vážně postřeleni. I kdyby se tyto zprávy potvrdily, nijak neobhajují postup policie ani jednání předáků NUM, přesto je většina masmédií dokonale využila k rozmělnění hněvu, který tragédie u široké veřejnosti vyvolala.

Marikanský masakr

Již den po střelbě se ženy horníků za zpěvu a skandování sloganů známých z bojů proti apartheidu chopily akce. Odmítly verzi, že stávkující vystřelili první, trvaly na tom, že tato stávka je pouze kvůli mzdám, a požadovaly potrestání policejních funkcionářů odpovědných za masakr. V průběhu minimálně pěti dalších týdnů byly na denním pořádku demonstrace a střety s policií, do kterých se zapojili i horníci z dalších platinových a zlatých dolů, kteří také vstoupili do stávky. Demonstrace byly zpravidla tvrdě potlačeny pomocí slzného plynu a gumových projektilů. V této době zároveň dochází k masivním raziím v chudinských ghettech a zatýkání za držení jakéhokoliv předmětu připomínajícího zbraň. Marikanská stávka se stává mezníkem v historii JAR a po vzoru jejích účastníků vstupují do stávek další dělníci. Na začátku září 2012 vstoupilo do divoké stávky 20 000 horníků v platinovém dole Bokoni patřícím společnosti Anglo American Platinum. Všichni byli propuštěni. O týden později uspořádali bývalí horníci demonstraci, při níž se snažili obsadit důl. Policie je zasypala gumovými projektily. Následovalo masové zatýkání. Posléze došlo k sérii sabotáží na důlní technice. Všechny přístupové silnice k dolu byly pak zabarikádovány kameny a hořícími pneumatikami. Ve stejný čas vstoupila do divoké stávky většina z 35 000 horníků těžařské společnosti AngloGold, která je třetím největším producentem zlata na světě. Stávkující požadovali navýšení platů na 16 000 randů. Stávky zasáhly také další společnosti spadající do konglomerátu Anglo American. Ve společnosti Gold Fields, což je čtvrtý největší producent zlata na světě, vstoupilo do divoké stávky 12 000 horníků. Při protestech se jim podařilo ukořistit policejní náklaďák se slzným plynem, nesmrtícími puškami a gumovou municí. Policie tak mohla ochutnat vlastní medicínu. Také manažeři Gold Fields označili jako důvod stávky nesmyslnou verzi o znepřátelených odborových svazech. Stávkující v Gold Fields požadovali navýšení platů na 12 500 randů. Tyto stávky nebyly organizovány odborovým svazem NUM ani AMCU. Mezi další požadavky stávkujících patřila rezignace předáků NUM a přezkoumání vztahu mezi NUM, vládní stranou ANC a těžařskými korporacemi. Načasování divokých stávek uskutečněných po marikanském masakru také napovídá, že pravděpodobně došlo ke vzájemné koordinaci mezi horníky z různých dolů. V roce 2012 proběhly v JAR největší nepokoje od pádu apartheidu. Na začátku října 2012 bylo v divoké stávce až 75 000 horníků z různých platinových a zlatých dolů. Masmédia pokračují v papouškování tvrzení, že za rozpoutáním vlny divokých stávek stojí znesvářené odborové svazy. Stokrát zopakovaná lež se zřejmě stane pravdou.

Marikanský masakr

Nikdo z předáků odborového svazu NUM, kteří zahájili 11. srpna palbu do davu odborářů, nestanul před soudem. Žádný člen speciální policejní jednotky, která odstřelovala a popravovala stávkující horníky, nestanul před soudem. Velitel zásahu ani jeho nadřízení nestanuli před soudem a dále setrvávají ve svých funkcích. Na druhou stranu bylo zatčeno 270 stávkujících a obviněno z „veřejného ohrožení“, které bylo později překvalifikováno na obvinění z vraždy. Podkladem pro obvinění byl zákon o „kolektivní vině“, který je dědictvím vlády apartheidu. Přes nevoli vládních činitelů musela být nakonec část skupiny horníků 2. září 2012 propuštěna z vězení. Ostatní byli propuštěni 6. září. Prezident Jacob Zuma navštívil 18. září Brusel, aby uklidnil zahraniční investory a přesvědčil je, že jihoafrický stát tento konflikt zvládne. Se Zumou se setkali také pohlaváři Evropské unie, např. komisař pro obchod Evropské komise Karel de Gucht, předseda Evropské komise José Manuel Barroso a předseda Evropské rady Herman Van Rompuy. Marikanský masakr považuje prezident Zuma stále za přiměřenou policejní akci, stejně jako policejní prezidentka Mangwashi Victoria Phiyega, ministerstvo vnitra, Nezávislý policejní vyšetřovací úřad (IPID), Africký národní kongres, Komunistická strana Jižní Afriky, Jihoafrické konfederace odborových svazů, Národní odborový svaz horníků a samozřejmě těžařská společnost Lonmin.

Marikanský masakr