Další útok vlády na naše práva – snaží se okleštit právo na stávku. Necháme si to líbit? Stahujte, tiskněte a lepte červnové číslo nástěnných novin A3!

Když se loni stávkovalo proti reformám, vyvodili z toho politici jediný závěr: reformy budou, ale stávky být nemají. Žijeme v demokracii, a tak jim zamezí pěkným demokratickým zákonem. Chystaný zvláštní zákon o stávce bude určovat, kteří pracující stávkovat nesmí (např. zaměstnanci ve zdravotnictví a sociálních službách) a kteří ano (snad političní komentátoři nebo entomologové by mohli). Ti šťastní s právem na stávku budou podle zákona před jejím zahájením odevzdávat šéfům svůj jmenný seznam - nejspíš aby se ukázalo, jak jsou stateční. Zaměstnavatelskou šikanu lze přece kvůli eliminaci krize trochu podpořit a posvětit, ne?

Dosavadní možnost uplatnit i jen výstražnou stávku je ovšem už tak okleštěna výkladem platných zákonů. Protože se žádný jiný náš zákon než ten o kolektivním vyjednávání o stávce nezmiňuje a protože zde byl prosazen názor, že právo na stávku musí být zákonné, je stávka spojena jen s (neúspěšným) vyjednáváním odborů o kolektivní smlouvě. Oprávněnost ostatních stávek posuzuje soud. Takové podmínky v posledních letech stačily odradit lidi od toho, aby riskovali zbytky jistot, které ještě mají. Až na tu loňskou „nešťastnou“ stávku v dopravě...

Letos odbory po masové dubnové demonstraci sem tam naznačují cosi o generální stávce, možná se taky budou prosazovat při jednání tripartity o stávkovém zákoně, možná přejdou od slov k činům. Možná. Je třeba si ale uvědomit, že ten, kdo se postaví moci, za to nebude mocí pochválen. Podívejte se do novin, kolik jízlivosti a zloby si odbory od moci vysloužily, přestože se chovají vlastně dost konformně. Nás mocní taky nepochválí. Co kdybychom se s tím konečně vyrovnali? Co kdybychom se začali starat o svá práva sami? Co kdybychom začali organizovat své oprávněné protesty navzdory propagandistickým vládním heslům, že tím ohrožujeme stabilizaci země? Zatím ji přece nejvíc ohrozili politici svými reformami. A současně volí nejrůznější způsoby mocenského zastrašování a manipulace, abychom neohrozili stabilitu jejich. Co kdybychom následovali činy lidí z Tuniska, USA, Islandu, Španělska, Řecka a dalších zemí, kteří protestují proti tomu, že pracují a žijí jako novodobí otroci? Co kdybychom konečně demonstrovali, stávkovali a okupovali tak, aby byl náš hlas pořádně slyšet a ti nahoře ho museli vzít vážně? Zatím námi jen pohrdají.

Autoritářské argumenty, podle kterých je možné zachovat naši společnost svobodnou a demokratickou, pouze když budeme neustále pod dohledem, pod kontrolou, cenzurováni a šikanováni, a to nejlíp podle litery zákona, můžou dnes už papouškovat jen mocní, kteří se na tvorbě takových zákonů podílejí, a úspěšní podvodníci, kteří je beztrestně porušují, či jejich méně úspěšní obdivovatelé. My ostatní rozhodně nestojíme o dohled a trestání od těch nahoře za to, že se dovoláváme svých práv, a za to, že naše argumenty jsou na rozdíl od těch jejich „jenom“ morální.

Možná odbory vyjednají s vládou nějaký kompromis. Možná ale ne. Jestli se demokratická společnost vyznačuje tím, že politická reprezentace lidu demokraticky prosadí demokratický zákon o demokratických represích vůči lidem, kteří chtějí veřejně vyjádřit svůj názor, máme my obyčejní lidé stejnou možnost: demokraticky takovou legislativu ignorovat. Stávkujme, když selhaly předchozí pokusy domoci se svých práv. Stávkujme, když je to legitimní forma protestu. Stávkujme, když se na tom shodneme. Stávkujme účinně! Stávkujme sebevědomě! Stávkujme bez dovolení!

A3 (červen 2012) ke stažení ZDE
Stahujte, tiskněte, lepte!

stávka