První máj je za námi. Pro začátek přinášíme znění proslovu, který za ČSAF zazněl na tradičním anarchistickém setkání.

První máj je za námi. Pro začátek přinášíme znění proslovu, který za ČSAF zazněl na dnešním tradičním anarchistickém setkání na Střeleckém ostrově v Praze. Podrobnější reportáž se pokusíme přinést již zítra.

Vítám vás za Československou anarchistickou federaci na Střeleckém ostrově, tradičním místě, kde vzpomínáme na události, které předcházely oslavám 1. máje.

1. máj je svázán s hnutím za osmihodinovou pracovní dobu, jež má kořeny ve Spojených státech. V něm hráli vedle odborářů významnou roli anarchisté. Jeho historie sahá až do sedmdesátých a osmdesátých let devatenáctého století, kdy pracující nekompromisně bojovali za zkrácení pracovního týdne při zachování mezd. Pomocí stávkových vln a masových demonstrací si vydobyli zakotvení osmihodinové pracovní doby v zákoně a hlavně její uplatňování.

Prosazení práva na důstojnější život, více času na rodinu a osobní vyžití, si vyžádalo mnoho sil, včetně lidských životů. Dělnické hnutí provázely tvrdé represe a pronásledování aktivistů. Na počátku května roku 1886 se celé Chicago ocitlo ve stávce. V reakci na to napadla policie střelbou dělníky před branami jedné ze stávkujících továren. Strhla se nerovná bitva, na jejímž poli zůstalo ležet šest mrtvých dělníků. Druhý den se na Haymarketu uskutečnila velká demonstrace proti brutalitě státu a kapitálu. Shromáždění bylo opět napadeno policií. Následoval výbuch. Bomba zabila sedm policistů. Okolnosti případu svědčí o provokaci ze strany policie, která byla vykonstruována, aby oslabila dělnické hnutí. Barbarství procesu později přiznal i stát. Jeho výsledkem byli čtyři popravení anarchisté, další spáchal v cele před popravou sebevraždu, dále doživotní a desetileté tresty pro ostatní. Továrníci a politici pracujícím nic nedarovali, ale nakonec museli ustoupit, jelikož si pod tlakem organizované síly uvědomili, že je nutné v zájmu zachování moci povolit otěže.

Kolébka demokracie je opředena bájemi o svobodě, právu a spravedlnosti. Pod peřinkou se však skrývá obrovské množství nakupeného kapitálu a násilí, jež se smí používat pouze na jeho obranu. Teprve od základních pilířů kapitalismu, jako je koncentrace majetku, moci a monopolu na násilí, se odvíjejí druhořadá práva společnosti. Proto se současnou situaci snažíme vidět v širším historickém kontextu. Poslední léta jsou ve znamení stupňovaného boje. Boje finančních a průmyslových oligarchů, kteří prostřednictvím politiků škrtají naše práva jak na běžícím pásu. Ta samá práva, jejichž vydobytí stálo naše předky desetiletí neúnavného odporu a některé i životy. Mocipáni dneška se především snaží vyvolávat a udržovat pasivní společnost. Nakrmenou bezcenným zbožím s blyštivými obaly a ukojenou bezduchou zábavou. Ve stínu totalitních režimů minulosti vychvalují dnešní křivdy jako nutné nejmenší zlo. Přesvědčují nás o našem rozdrobení na zaměstnance státní, soukromé, živnostníky, na pracanty a odboráře, na flexibilní a nepřizpůsobivé, na občany a ilegály. Opakováním křesťanských konvencí říkají, co by měly dělat ženy a co muži. Jejich propaganda vychovává naše děti a nadále šíří mýty o lidstvu válčícím, soupeřivém a sobeckém, jež se neobejde bez vůdčích rolí.

Sešli jsme se, abychom oslavili lásku ke svobodě, která je každý den konfrontována mocí. Jako neprivilegovaní a rozdrobení ji můžeme jen stěží ovlivnit. Proto nehodláme polevit v úsilí o svět, kde svoboda není na prodej, ale nezcizitelným právem nás všech. Anarchistické principy, na nichž bychom chtěli stavět, všichni známe. Nepřestávejme šířit povědomí o jejich existenci tam, kde je to možné i nemožné, všemi osvědčenými prostředky!

anarchistické setkání - 1.5.2012