Zamyšlení člena ČSAF na téma civilizace, jejíž hnací silou i cílem je výkon.

Základní kámen civilizace byl položen ve věku neolitické revoluce. Zemědělský experiment té doby ohlašoval zlomový okamžik v historii lidstva. Rozvoj zemědělství totiž zásadním způsobem proměnil vztah člověka k přírodnímu prostředí a následně k sobě samému.

Na rozdíl od lovecko-sběračských kultur, jejichž křehká koexistence s přírodním prostředím byla nezbytnou podmínkou k přežití, vzešla nová zemědělská společnost z logiky instrumentality a výkonu. První domestikace zvířat a rostlin s sebou přinesla nutnost kontrolovat přirozené přírodní procesy a přizpůsobit je ve prospěch člověka. V zájmu společnosti bylo potřeba donutit přírodu pracovat.

Růst vědomostí, měření času, počítání a vznik písma poskytly člověku nástroje k opanování světa. Zemědělství postupně vedlo k stále větší potřebě svět kontrolovat, manipulovat a ovládat. Do popředí se probíjí logika výkonu. Dovedná manipulace se světem měla přinést maximální prospěch z vykonané práce. Vše od přírody po společenské uspořádání bylo vedeno k tomuto cíli. Tak byla například domestikace krávy chápana jako svého druhu výroba stroje na přeměnu trávy v stále větší množství mléka.

Vztah mezi domestikovaným a domestikátorem se časem zvrátil a vláda člověka nad přírodou brzy vedla k vládě člověka nad člověkem.

Tlak k výkonu vedl k zotročování lidí a později k nástupu průmyslové civilizace. Průmysl jen dále rozšířil logiku zemědělství. Posílil hierarchizaci, institucionalizoval organizaci společnosti a posílil moc elitních privilegovaných skupin. Elitní vrstvy urychlily s pomocí vědy a techniky proces domestikace a zástupy neprivilegovaných postavily na úroveň strojů, odcizily je svému lidství a přetvořily v efektivnější nástroje systému.

Na počátku člověk domestikoval přírodu a nevědomě tím přispěl k domestikaci sebe sama a ke vzniku civilizace. Nyní se civilizace zcela vymyká kontrole a dále jen člověka brutálněji optimalizuje ke svým potřebám. Člověk se stal zajatcem civilizace, pouhým nástrojem slepé vůle výkonu.

...

Toto vše krásně shrnuje scéna z filmu Animatrix, v níž vůdce strojů vystoupí před zasedání OSN po porážce lidstva a kde zazní: „Chceme jen vaše těla, vaše těla jsou jen prázdné nádoby, vydejte nám svá těla a čeká vás krásný nový svět.“ Stroje pak lidi přeměnily na zdroj obnovitelné energie a mysl lidí uzavřely do virtuality matrixu. Tak podle snímku začala dokonalá symbióza mezi člověkem a strojem.

Jak je tomu dnes? Nejinak! Dnes žijeme své odcizené životy přesně takto. Stojíme u pásů, chodíme do nudné práce, kde jsme jako doplňky strojů a lidské zdroje manipulováni pro potřeby výkonu. Před takovou brutální realitou civilizace unikáme do říše virtuality. Konzum, drogy, iluze, ideologie se nám stávají virtualitou matrixu. Zde uzavíráme svoji mysl, abychom to vše přežili. Abychom přežili civilizaci, v kterou tak neochvějně věříme.