Reportáž člena ČSAF z ostravské besedy (nejen) s odboráři.

Ve čtvrtek 29. září zorganizovala v Ostravě místní pobočka iniciativy ProAlt besedu se zajímavými hosty.

Po krátkém úvodu si vzal slovo ekonom Jiří Šteg, který upozorňoval na nebezpečí „ekonomismu“, což v době vlády kapitálu můžeme přeložit jednoduše – místo aby lidé ovládali ekonomiku, ekonomika ovládá lidi. Krátce se zmínil o dopadech reforem v oblasti sociální, ale i zdravotní a důchodové. V neposlední řadě mluvil také o krizích v evropských zemích, kdy řada politiků a novinářů poukazuje na zadluženost jednotlivých států a vzájemně je srovnává, přestože tyto státy mají tak rozdílné ekonomiky, že se hledání paralel mezi nimi stává demagogií. I přes inspirativnost přednášky je třeba vytknout panu Štegovi snahu hledat vzor v severských zemích, což se často podobá donquijotskému úsilí o nalezení „kapitalismu s lidskou tváří“.

Slovo si poté vzal Zdeněk Jehlička, spolupřekladatel knihy Zadní dvorek Ameriky, která popisuje intervence USA na latinskoamerický kontinent. Autorka v knize vysvětluje důvody americké zahraniční politiky – chudé země Latinské Ameriky jsou pro ni totiž zejména zdrojem levné pracovní síly. A zatímco dříve si USA zotročovaly chudé jihoamerické země vojenskými intervencemi, dnes jim stačí zóna volného obchodu. Kniha také upozorňuje na představu kulturní nadřazenosti, která v očích amerických politiků částečně legitimizuje jejich zločiny.

Na recenzi knihy navázal Jiří Silný, ředitel Ekumenické akademie, který krátce popsal politický a sociální vývoj v zemích Latinské Ameriky. Upozornil na paradox, že zatímco čeští politici reagují na ekonomickou recesi škrty, reakce brazilské vlády byla přesně opačná.

Následoval příspěvek Petra Rohela, který krátce shrnul situaci na Islandu a zdůraznil nutnost globalizace antikapitalistického odporu. Zajímavou informací bylo například to, že na nové islandské ústavě se podílejí sami občané země, nikoli pouze politici.

Posledním příspěvkem byla prezentace Dagmar Valové ze zdravotnických odborů a přednáška Iva Protivínského z odborů Dopravního podniku Ostrava. Valová nastínila budoucí situaci ve zdravotnictví za předpokladu, že navrhované vládní reformy vejdou v platnost. V kostce lze říci toto: Nemocnice se budou stále více a více privatizovat, což ovšem dělají i opoziční politici (viz kauza nemocnice v Novém Jičíně). Tím, že se zdraví stane byznysem, dojde k rušení nelukrativních oborů a tisíce lidí tak budou mít problém v přístupu k ošetření. Připomněla také, že tak jako v jiných odborových organizacích i ve zdravotnictví je pracujícím bráněno ve vstupu do odborů a je jim vyhrožováno výpovědí, pokud tak učiní. Zdravotní sestry mají navíc další nevýhodu – pokud by přišly o práci, těžko by se pak uplatňovaly na trhu práce v jiné profesi.

Ivo Protivínský pak stručně shrnul situaci v Dopravním podniku od doby nedávné časově neomezené stávky. Zatímco dílenský výbor zvolil do svých funkcí na schůzi radikálnější členy, z důvodu nejednotnosti pracujících i tlaku šéfů hrozí, že při dalším uzavírání smluv již nebude nová kolektivní smlouva a pracující se budou řídit zákoníkem práce.

Pokud bych měl akci celkově zhodnotit, byla určitě přínosná, nicméně vzhledem k propagaci mě překvapil nízký počet účastníků (něco přes 20). Během neformální diskuse pak došlo ke shodě nad tím, že lidé v České republice jsou natolik neangažovaní a pasivní, že namísto boje o poslední zbytky našich sociálních práv by možná bylo třeba udělat pravý opak – podpořit strůjce těch nejhorších neoliberálních nočních můr. Následný materiální nedostatek neprivilegovaných a jejich propad životní úrovně by pak mohl být obrovským impulsem pro sociální vzpouru.