Reportáž z anarchistického knižního veletrhu, který se konal ve slovinském Trbovlje.

O víkendu 13. – 15. května uspořádali slovinští anarchisté z Federace anarchistických organizací (Federacija za anarhistično organiziranje, FAO) ve městě Trbovlje mezinárodní setkání, které nazvali „Anarchie, dny autonomní politiky a kultury“. Akce v sobě zahrnovala anarchistický knižní veletrh, diskuse, workshopy, promítání a kulturní program a zúčastnili se jí i zástupci Československé anarchistické federace (ČSAF).

V pozvánce pořadatelé neopomněli zdůraznit, že vstup na celou akci je bezplatný a otevřený všem, kdo budou mít zájem. K tomu, proč jí pořádají uvedli: „Všeobecná krize, která narušuje současnou společnost, není kvůli nějaké špinavé zkorumpovaných jednotlivců, ale je přímým důsledkem samotného kapitalismu, zvláště v jeho neoliberální verzi. Přináší chronické nejistoty, oslabuje sociální práva, podporuje bezohledné vykořisťování, a tím posiluje sociální nerovnosti a chudobu. Proto se domníváme, že je nutná široká a hluboká sociální změna. V souladu s tímto přesvědčením jde i účel akce: na jedné straně to bude další příležitost k prohloubení komunikace a spolupráce mezi stávajícími autonomními skupinami a našimi sympatizanty a na straně druhé bude prostorem pro prezentaci anarchistických myšlenek všem zúčastněným stranám i široké veřejnosti. Anarchie chce otevřít veřejný prostor, kde bude probíhat diskuse o důležitých otázkách a kde různé iniciativy budou hledat společný základ pro budování alternativ v budoucnosti.“

Samo místo konání bylo vybráno mimo jiné pro svůj silný symbolický význam. Trbovlje je průmyslové město v regionu Zasavje, kde je dlouhá a silná tradice dělnického a antifašistické boje. Akce se navíc konala v Dělnickém domě (Delavski dom), který byl postaven právě na památku minulých zápasů. Trbovlje nespí ani dnes, stalo se centrem ekologicky orientovaného boje proti francouzskému nadnárodnímu gigantu Lafarge, který škodí životnímu prostředí a lidskému zdraví.

ANARH

Jelikož jsme do Trbovlje dorazili až sobotu ráno, přišli jsme o páteční program, který započal v pět hodin odpoledne zahájením knižního veletrhu a pokračoval diskusí na téma „Kapitalismus je krize: sebeorganizace jako alternativa“. Ta měla být pokusem ukázat, že krizí se nerozumí jen nedávný ekonomický vývoj, ale i to, jaké vztahy vytváří kapitalismus jako takový, jak nás rozděluje, odcizuje, utlačuje a vykořisťuje. Odpovědí na neoliberální recepty by neměly být jen kosmetické úpravy, ale změna systému jako celku. Hosté měli prezentovat své vidění problému a možná východiska spočívající především na různých formách sebeorganizace. Páteční večer pak byl věnován promítání filmu Země a svoboda režiséra Kena Loache a následné zábavě.

Knižní veletrh

V sobotu se dveře Dělnického domu otevřely před devátou hodinou, zatímco v okolí byl čilý ruch lidí, kteří přijeli především na místní trh. Někteří z nich se později zavítali podívat i na ten knižní. V prostorném vestibulu kulturního domu byli již z předešlého dne připravené některé ze stánků. Z a chvíli se mezi nimi objevil i ten reprezentující ČSAF, na kterém nechyběly výtisky anarchistické revue Existence, nový zpravodaj Zdola, několik vydání nástěnných novin A3, komikové sešity našeho nakladatelství a množství letáků. Pro zájemce jsme měli připravené také CD, nášiky a placky, jejichž prodej je benefitem na Anarchistický černý kříž.

ANARH

Účast vystavovatelů byla vskutku bohatá a internacionální, zastoupeno bylo Slovinsko, Chorvatsko, Rumunsko, Německo, Česko, Francie, Srbsko, Rakousko a Itálie. V prostoru vestibulu se ještě nacházelo několik velkých panelů s výstavou Anarchismus ve Slovinsku, která prostřednictvím fotografií, plakátů a dalších dokumentů představovala posledních deset let anarchistických aktivit ve Slovinsku.

Vedle knižního veletrhu byla celé dopoledne byla možnost navštívit zdarma místní muzeum oblasti Zasavje, kde se nacházejí mimo jité expozice vztažené k historii kraje, jeho hornické minulosti a zdejšímu antifašistickému odboji. Od 11. hodiny byl připraven recyklační wokrshop zaměřený na výrobu ozdob ze zátek od nápojů, do kterého se zapojilo velké množství účastníků setkání. Navíc před Dělnickým domem byla přistavena „polní“ kuchyně kolektivu Food not Bombs, který zde vařil a za dobrovolný příspěvek nabízel jídlo nejen přímým účastníkům akce, ale i všem kolemjdoucím.

ANARH

Diskuse a prezentace

Odpolední program započal diskusí „Nezávislá spolupráce jako alternativa k potravinářskému průmyslu“. Ta se zabývala vnímáním půdy v dnešní době a jejím odcizením. Řešením by mohlo být globální hnutí, které by se věnovalo vztahům k půdě, výměně zkušeností apod. Dál se tu mluvilo o obsazování půdy ve městech, guerillové zahradničení, o okupaci půdy, kterou si uzurpují velcí vlastníci… Mohlo by jít o jeden ze směrů, jak reagovat na krizi. Takové hnutí by nebylo svázáno žádnou striktní politikou, bylo by otevřené a bez jakékoliv hierarchie. Ve Slovinsku funguje skupina zabývající se touto tématikou, a to konkrétně v Lublani a v Mariboru. Zabývá se mimo jiné i tím, kam až může zajít odcizenost lidí a půdy.

Po třetí hodině se konala krátká, asi půlhodinová prezentace „Publikační strategie ČSAF“, na níž jsme představili tiskoviny, které naše federace vydává, jejich smysl, cílové zaměření, rámcový obsah, způsoby distribuce a další věci spojené s jejich vydáváním. Zmínili jsme návaznost tiskovin na webové stránky a další možnosti prezentace, které nabízí internet. Následně zaznělo několik doplňujících otázek z publika a nakonec jeden ze členů FAO představil tiskoviny slovinské federace – časopis Avtonomiia a zpravodaj Anarhistka.

ANARH

Další workshop jsme vynechali a věnovali se našemu stánku a debatám se zástupci několika členských federací Internacionály anarchistických federací, jejíž součástí je ČSAF. V šest hodin do prostoru anarchistického knižního veletrhu nastoupil mužský pěvecký sbor Zarja, jehož repertoár tvoří převážně revoluční dělnické a antifašistické písně. Jejich příchod podstatně zvedl věkový průměr v sále, to však nijak nemělo vliv na jejich skvělý výkon, který sklízel velký potlesk a „dědové“ museli ještě dvakrát přidávat. Tím ale jejich vystoupení zdaleka neskončilo. Při odchodu sboru z pódia kdosi z publika začal zpívat všem známou Internacionálu, načež se ihned spontánně přidala naprostá většina již promíchaných členů sboru a lidí z publika (zahraniční účastníci zpívali ve svých jazycích). Další písně zazněly ještě ve vchodu Dělnického domu a na ulici před ním.

ANARH

Anarchismus nebo barbarismus?

Vyvrcholením dne byla mezinárodní veřejná panelová diskuse zabývající se úlohou a strategií anarchistického hnutí v dnešní době. O své zkušenosti, názory a sebekritické reflexe se tu dělili členové a členky anarchistických skupin z různých částí Evropy. Panel tvořili zástupci anarchistických federací z Československa, Francie, Slovinska, Itálie a Anarchosyndikalistické iniciativy ze Srbska.

Stěžejním tématem diskuze byla otázka konkrétní strategie anarchistických skupin z různých zemí v době, kdy už nejen anarchisté zpochybňují kapitalismus jakožto neperspektivní ekonomicko-politický systém. Diskutující se zamýšleli nad tím, do jaké míry má anarchistické hnutí spolupracovat a zapojovat se do aktivit různých alternativních uskupení. Je vhodné spolupracovat například s nevládními organizacemi, odbory či občanskými platformami? V čem to může být pro anarchismus přínosné a v čem naopak kontraproduktivní? Má vůbec anarchistické hnutí navazovat spolupráci s ostatními subjekty nebo má zůstat na okraji a nepodílet se na vytváření široké veřejné platformy reagující na probíhající celosvětovou krizi a s ní spojené asociální reformy?

ANARH

Diskutující z jednotlivých federací pak představili svůj pohled na danou problematiku :

Jean Pierre (frankofonní federace, FAF): Anarchistické hnutí ve Francii změnilo strategii v oblasti přímých akcí a demonstrací. Ustupuje od pořádání nekoordinovaných demonstrací (demonstrace pro demonstrace) a snaží se (díky větší centralizaci hnutí a jednotnosti v aktivitách) nabízet veřejnosti alternativní řešení. Díky jednotnému tématu (reakce na reformy), které propojuje anarchistické aktivity na federální úrovni, se snaží oslovit veřejnost a ukázat politickou strategii sebeorganizace jako stěžejní. Reaguje tak také na negativní obraz anarchistického hnutí u veřejnosti – společenská nálada není obecně nakloněna radikálnímu aktivismu, anarchismus je vnímán pouze jako revolta, která dokáže jen kritizovat a nenabízí žádné alternativy, nedokáže veřejnost oslovit. Na základě těchto faktorů vznikl konkrétní projekt na federální úrovni, který se zabývá nabídkou alternativního zemědělství a potravinové produkce (čisté potraviny bez pesticidů, pěstitelství, samozásobitelství, využívání veřejné půdy k pěstování apod.) Tato aktivita má kladný ohlas u veřejnosti, lidé se zapojují, protože je jim to blízké, hmatatelné, představitelné, reálné. Anarchismus nemá ukazovat, jak se věci mají dělat, ale aktivně participovat, spolupracovat a učit se je. Poté může začít nabízet alternativní pohled.

Alessandro (italská federace, FAI): Velký důraz je v Itálii kladen na komunitní projekty. Nejvíce se FAI zapojuje do aktivit věnujících se problematice pracovních migrantů. Práce je ústředním tématem hnutí. Členové a členky FAI jsou často zapojeni v odborech. Dále se anarchistické hnutí věnuje kritické analýze médií – zejména ve vztahu k pracovním migrantům – rétorika veřejnosti, médií i politiků je v Itálii silně protipřistěhovalecká a také zaměřena proti nejnižším vrstvám. Důležité je budování identity pracující třídy, musí se ukončit její vykořisťování. Podstatná je kolektivita, stávky. Úkolem anarchistů je šířit anarchistické myšlenky u pracujících, v odborech. Je dobré, že se lidé organizují sami (sami za sebe), že bojují za svá práva. Proto je důležité, aby anarchisté u toho byli a uměli nabídnout alternativy. Nikoli pouze ukazovat jaká cesta je nejlepší.

ANARH

Dragan (ASI, Srbsko): Hlavní téma – boj za práva pracujících, antimilitarismus. Radikální levice v širším slova smyslu je v Srbsku velmi slabá, malá, je tvořena velmi úzkým okruhem jednotlivců. Anarchistické hnutí se tak musí věnovat široké škále problémů, protože tu není nikdo jiný, kdo by se jimi zaobíral. Hnutí v Srbsku se nebrání spolupráci na konkrétních akcích či projektech i s ne přímo anarchisticky orientovanými subjekty, pokud jsou tyto uskupení ochotny participovat na daném tématu nehierarchicky, na základě přímé demokracie. Důležité je, co kolektiv či jednotlivec dělá, ne to jak se názorově profiluje. V Srbsku je stále velmi silná nacionalistická nálada a prakticky se nejde organizovat pouze na základě anarchistických myšlenek. Chybí zde alternativní hnutí obecně, nejsou zde nevládní organizace, společnost neumí vystupovat, organizovat se. Je lepší spolupracovat s někým, kdo je aktivní a není anarchista, než s někým, komu je situace lhostejná a je pasivní. Je důležité, aby lidi spojoval program (vytváření koalic a společný boj proti kapitalismu), než ideologie jednotlivců.

Matěj (ČSAF): Reakcí na neoliberální útok je bezesporu vztek a frustrace. Je ale otázkou, jakým směrem se onen vztek může obrátit. Buď směrem dolů – proti ještě bezbrannějším (rasismus a fašismus) – a nebo nahoru – vůči mocným – a právě tady se nachází prostor pro antiautoritářské hnutí. Rolí dnešního anarchismu by mělo být směrovat vztek tím druhým směrem. ČSAF konstatovala, že jí chybí jasněji definovaná praktická politika. Z diskusí však již vyvstávají obrysy, jak by mohla vypadat a z čeho by se měla skládat. Těmi stěžejní mi body je: 1) braní si zpět veřejného prostoru, 2) budování hnutí solidarity (v lokálním i mezinárodním měřítku), 3) vstupování do aktuálních protestních hnutí (ne ve snaze je ovládnout, nýbrž s cílem prosazovat zde antiautoritářské organizační a akční principy), 4) podílení se na samosprávných projektech (coby ohniscích praktických alternativ), 5) budování silného anarchistického hnutí.

ANARH

Po úvodních příspěvcích následovala volná diskuze. Zmíněnými tématy bylo kromě hlavní diskuse ohledně spolupráce s širšími koalicemi také využívání veřejného prostoru, gender a queer tématika, či antimilitarismus. Debata se protáhla na dvě a půl hodiny, takže z programu byl vypuštěn film The Take a pokračovalo se večírkem.

Na shledanou příště

Jelikož nás ráno čekala dlouhá cesta, zakotvili jsme záhy v romantickém prostředí horské chaty, kde pořadatelé zajistili ubytování, a museli oželet program následujícího dne. Ten dopoledne tvořila aktivistická procházka městem a představení dlouhé a silné tradice dělnických a antifašistických bojů v Zasavje, pokračování knižního trhu a závěrečné společné rozloučení.

Není ale všem dnům konec a již brzo bude příležitost se na nějaký podobný podnik v balkánském regionu zase podívat, například na podzim do Srbska. Právě na Balkáně jsou anarchistické knižní veletrhy pravidelnou záležitostí. Vedle možnosti výměny publikací napomáhají udržovat a upevňovat vazby mezi aktivisty jak z tohoto prostoru, tak z východu i západu Evropy, stejně jako zprostředkovávat výměnu zkušeností, nápadů a inspirací.

ANARH