Report a proslovy z prvomájového anarchistického setkání na Střeleckém ostrově a účast ČSAF na MAY DAY festivalu.

Letos se na Prvního máje členové a členky Československé anarchistické federace (ČSAF) z větší části aktivně připojili ke 4. ročníku MAY DAY festivalu. Někteří z nás se tento den účastnili antifašistické blokády v Brně, která měla za cíl nepustit neonacistický pochod do ulice obývané Romy. Vedle takto nabitého programu jsme se přesto rozhodli uspořádat malou připomínku kořenů Prvního máje coby Svátku práce a jeho tradici v Čechách, která se mimo jiné váže ke Střeleckému ostrovu v Praze. Tam se konalo 1. května 1890, tedy v roce první oslavy tohoto svátku, největší dělnické shromáždění v Čechách toho dne, na němž participovali i anarchisté.

Dopoledne: Střelecký ostrov

Po desáté hodině dopolední na Střelecký ostrov začínají přicházet první účastníci. O půl jedenácté již na lavičce pod stromy ostrova pro několik desítek lidí hraje a zpívá s anarchistickými myšlenkami sympatizující písničkář. Poté se asi již 60 lidí přesouvá s transparentem, na němž stojí „Společně proti všem formám útlaku“, k pamětní desce připomínající zmíněný první prvomájový dělnický mítink v Praze.

Tam nejprve zazněl neformální projev jednoho z anarchistů: „Co jsou sny a odkud povstávají? Sny mění náš svět, sny utvářejí náš život a dnes je jisté, že hýbou dějinami. Před necelými padesáti lety měl americký kazatel Martin Luther King slavný projev I have a dream... On a mnoho lidí toho dne mělo sen – veliký sen, který změnil tvář celého světa. Co jsou tedy sny? Sny určují identitu každého z nás. Jako lidé sníme. Sny nás inspirují, sny nás motivují a sny nám dodávají odvahy. Cítíme, že sny musí být uskutečněny. Avšak kdo dnes může s jistotou prohlásit, že jeho sen se stane skutečností? Ve společnosti nerovnosti, nejistoty a strachu; ve světě diktatury trhu; ve světě, v němž každý z nás je pouhé ozubené kolečko v soukolí kapitalistické bestie; ve světě, v němž jsme jen nastroje vůle k moci – zde jsme jen věci mezi věcmi, zde nejsme lidé, kteří mohou snít. Jako anarchisté a anarchistky sníme o jiném světě, o světě rovnosti, solidarity a svobody. Sníme o světě, který je jiný. Naše sny zde nejsou vítány. Jsem si jistý, že dokud zde budeme my, budeme bojovat proti světu beze snů, proti světu mlčenlivého otroctví. Budeme bojovat, a to nikoliv z vůle ničit, nýbrž z touhy uskutečnit naše sny. Věřím totiž, že za některé sny je třeba bojovat!“

Po něm recituje své verše mladý anarchistický básník, stejně tak po dalších projevech, které zazněly za sdružení Alerta (proslov naleznete ZDE) a za pořádající ČSAF (proslov naleznete za tímto reportem). Po projevech vždy následovalo skandování, např. „Odpor žije, boj pokračuje!“ či „Svoboda, rovnost, solidarita“. Po projevech a recitaci, tedy někdy po jedenácté hodině, byly k pamětní desce položeny květiny a věnec s černorudou stuhou a nápisem „Chicago 1886 / Praha 1890/2011. Československá anarchistická federace.“ Následovala minuta ticha jako vzpomínka na popravené chicagské anarchisty.

Po skončení setkání následoval společný odchod na MAY DAY festival, který směřoval přes Újezd na Smíchov. Přesun je provázen skandováním hesel a recitací básní Františka Gellnera a Egona Bondyho.

Odpoledne: Císařská louka

Brána MAY DAY festivalu, který na prvního máje již počtvrté pořádala Antifašistická akce (AFA), se otevřela přesně v poledne. V zadní části festivalového areálu v tu dobu již byl připraven i program, s nímž přišel tým členů a členek ČSAF. V tomto reportu přiblížíme jen tuto část festivalu, jelikož souhrnný report spolu s fotografiemi se jistě brzy objeví na stránkách pořádající organizace (Report z May Day 2011). Přesto nám ale nedá,abychom nezmínili skvělou politickou část celého festivalu, jíž dominovaly především přednášky zahraničních hostů (Alana Cartera, Octavio Alberoly a Johna Hollowaye), které měly početné posluchačstvo a velký ohlas.

V první řadě byl pro návštěvníky festivalu ze strany ČSAF připraven „distro-stan“, kde byly k mání publikace z dílny ČSAF – anarchistická revue Existence, zcela nové číslo zpravodaje Zdola, komiksové sešity Nakladatelství ČSAF a další. Společně s tiskovinami ČSAF tu bylo i distro Anarchistického černého kříže (ABC) a své místo tu našly i publikace slovenské Priamé akcie. Součástí stanu byl i benefiční bazar, do kterého lidé přispěli především hudebními nosiči a staršími anarchistickými časopisy.

Samostatně pak byl zřízen „info-stan“, v němž si lidé mohli brát noviny A3, letáky a propagační materiály ČSAF a diskutovat se zde přítomnými členy a členkami federace. Zájemci zde také přispívali do kasičky ABC. Mezi oběma stany byla improvizovaná „výstavní síň“, kde si návštěvníci mohli prohlédnou tři instalace. První byla věnována Anarchistickému černému kříži a aktivistům zavražděným v Rusku, druhá se vracela k 15. výročí existence ČSAF a historii jejích aktivit a ta poslední představovala projekt nástěnných novin A3.

Další stánek nabízel možnost zakoupení benefičních housek. Jedna houska = jedna poštovní známka na dopis pro konkrétního v zahraničí vězněného bojovníka za práva zvířat. Vedle tohoto byla možnost těmto vězňům cokoliv připsat na dopisy, které jim budou zaslány.

Díky podceněné propagaci se nakonec nekonal workshop politického street-artu, ale vezmeme-li v úvahu, jak nabitý program byl na Císařské louce připraven, nešlo o nic zásadního. Tolik tedy k onomu jednomu střípku bohaté festivalové mozaiky, který připravila ČSAF. Závěrem nutno přiznat, že nás překvapil opravdu velký zájem o politickou část festivalu, jejíž jsme se snažili být plnohodnotnou součástí.

Proslov ČSAF na Střeleckém ostrově:

Dovolte mi, abych vás přivítal jménem Československé anarchistické federace na Střeleckém ostrově.

Na tomto místě se před více než sto dvaceti lety uskutečnilo první dělnické shromáždění v Čechách spojené s oslavou Svátku práce. Kořeny tohoto dne coby svátku pracujících lidí však sahají ještě o několik let dále. Když se v roce 1886 dělníci rozhodli vyjít do ulic Chicaga, byli připraveni vybojovat si svá práva. A byli úspěšní! Osmihodinová pracovní doba, to byl požadavek, o který neoblomně usilovali a neustoupili ani před zastrašováním či represemi. Samotné protesty vyvrcholily násilím ze strany policie a pumou hozenou do jejích řad. Kdo za tím činem stál, není dodnes jasné, avšak vyprovokovaný střet měl za následek zatýkání a následné justiční vraždy anarchistů, kteří stáli v čele odboje. Strach, ve kterém kapitalistické autority jednaly, byl příznačný, stejně jako jejich touha po pomstě a vražedném exemplárním rozsudku. Dělnické hnutí totiž čítalo tisíce a tisíce přívrženců. Hněv, který poprava nevinných vyvolala, a pokračování v boji za osmihodinovou pracovní dobu donutily mocné ustoupit požadavkům. Dělníci mohli slavit velký úspěch.

Dnes se historie svým způsobem opakuje. Dělnické hnutí dlouho pomalu upadalo a ztrácelo svůj vliv. Podmínky si postupně začínají diktovat výhradně kapitalisté. Konkrétně v této době, kdy skloňují slovo krize ve všech pádech a využívají vzniklé paniky, jako záminky ke zkracování občanských a pracovních práv. Ekonomické elity vedou třídní válku a ve svém tažení jsou úspěšné. Jejich síla totiž spočívá ve slabosti neprivilegovaných vrstev společnosti. Bezohledný útok světa kapitálu pociťujeme již všech oblastech života.

Političtí představitelé šíří předsudečné a nepodložené domněnky, že bohatí jsou vždy nejschopnější, a je tedy špatné je „trestat“ vyššími, nebo vůbec jakýmikoliv, daněmi. Není divu, že v posledních desetiletích nerovnost ve většině vyspělých zemí silně narůstá a přerůstá v nesouměřitelnost. Výše mezd se zcela odpoutala od produktivity práce – mzda manažera je dnes i pět set krát větší než dělníka. Zatímco jedni bohatnou, o čemž svědčí rostoucí počet miliardářů a jejich příjmů, naprostá většina lidí čím dál tím častěji přežívá v existenční nejistotě, či se rovnou propadá mezi deklasované. Ani tato skutečnost nebrání oficiální propagandě v neustálém opakování své ideologické mantry, že trh vše zařídí sám od sebe, a když se my, obyčejní lidé, uskromníme, proškrtáme se až k prosperitě!

Reformní úsilí současné vlády je jen záminka k privatizaci veřejných služeb, od školství přes zdravotnictví až k penzijnímu systému, záměrná a řízená likvidace veřejného prostoru.
Je tedy nasnadě si domyslet, že taková snaha je pro nás nepřijatelná a ani její jemné úpravy nepomohou. Systém již není schopen se stabilizovat. Nabízí se nám možnost radikální změny systému. Je ovšem naprosto nutné tuto změnu společně uchopit.

Současný kapitalistický systém je po mnoha stránkách zcela neudržitelný a škodí nejen nám, ale i celému ekosystému planety Země. Zisk musí přestat být motivací k veškerému konání. Nový systém musí být demokratický v pravém smyslu, nikoliv pouhou karikaturou demokracie, která je nám nyní předkládána. Změna spočívá na našich bedrech. V našem konání, ale i způsobu uvažování. Na tom, čemu Erich Fromm říká raději být nežli mít.

Proslov ČSAF na MAY DAY festivalu:

Dovolte, abych vás na May Day festivalu krátce přivítal jménem Československé anarchistické federace a zároveň poděkoval organizátorům z Antifašistické akce za poskytnutý prostor a vůbec za zorganizování takového skvělého setkání. Setkání, kde se propojují myšlenky odmítající útlak a diskriminaci – a to vše za podpory hudebních interpretů, kteří mají co říci.

Prvního května si pravidelně připomínáme nejen Svátek práce, ale především události, které vedly k jeho vyhlášení – boj pracujících ve Spojených státech za osmihodinovou pracovní dobu a chicagské události z roku 1886, které vyústily v popravu skupiny anarchistů.

Nechceme se ale utápět v minulosti a institucionalizovat tradice. Žijeme tady a teď a jsme si vědomi, že boj za osmihodinovou pracovní dobu se pomalu ale jistě dostává opět na pořad dne. Nepožadujeme však pouhé ústupky a není nám vlastní snaha o zlidštění kapitalismu. My naopak chceme kapitalismus a vztahy, které vytváří a které deformují společnost a člověka, odstranit. V našich srdcích nepřebývá jen destruktivní vášeň nechat za sebou starý svět nadvlády, otroctví, vykořisťování a útlaku, nachází se v nich i vášeň tvořivá, která volá po svobodné, samosprávné a zdola organizované společnosti. (...)

leták