Rozhovor s Anarchistickou federací Rio de Janeira o jejích organizačních principech a aktivitách v rámci sociálních hnutí.

Přinášíme překlad první části rozhovoru s Anarchistickou federací Rio de Janeira. Rozhovor připravil v období srpna až října 2010 Jonathan Payn z jihoafrického Anarchist Communist Front Zabalaza (ZACF).

Anarchistická federace Rio de Janeira (Federação Anarquista do Rio de Janeiro, FARJ) je specifickou anarchistickou organizací v brazilském městě Rio de Janeiro. Byla založena 30. srpna 2003 a své kořeny spojuje s činností militantů, jako jsou Ideal Peres (1925 – 1995), jeho otec Juan Perez Bouzas (neboli Joăo Peres) (1899 – 1958), José Oiticica (1882 –1957) a další. Odkazuje se také na politické organizace, jako jsou například Anarchistická aliance (Aliança Anarquista), založená v roce 1918, a Libertinská komunistická strana (Partido Comunista libertário), založená roku 1919 (nezaměňovat s Komunistickou stranou (Partido Comunista reformista e eleitoral), která byla založeny v roce 1922). Hlásí se také k odkazu odborových svazů z počátku 20. století, které byly ovlivněny anarchisty, jako například Federace pracujících Rio de Janeira (Federação Operária do Rio de Janeiro, FORJ), založená roku 1906, ke směrům sledujícím „sociální rozměr anarchismu“ z 40. a 50. let a k aktivitám v době post-vojenské diktatury.

Jonathan (Jon): Mohli byste pro čtenáře, kteří neznají koncept organizačního dualismu, vysvětlit potřebu vybudovat v Rio de Janeiru anarchistickou politickou organizaci. A jakým procesem jste museli projít, než jste došli k takovému rozhodnutí a vytvořili FARJ?

Anarchistická federace Rio de Janeira (FARJ): Termín organizační dualismus tak, jak je používán v angličtině, slouží k vysvětlení konceptu organizace, na němž stavíme či co klasicky nazýváme „sporem mezi stranou a masovým hnutím“. Stručně řečeno, naše specifická tradice má kořeny u Bakunina, Malatesty, skupiny Dělo truda, Uruguayské anarchistické federace (FAU) a dalších aktivistů/organizací, kteří argumentovali odlišnostmi mezi stupni organizace – tím máme na mysli rozsáhlý stupeň, který nazýváme „sociální úroveň“ a jenž se skládá z lidových hnutí, a ten, co označujeme jako „politická úroveň“ a je složen z anarchistických militantů, kteří jsou sdruženi na politických a ideologických základech.

Tento model je založen na následujících postojích: že lidová hnutí nemohou být uvnitř definovaného ideologického pole, a na tom, že respektujeme, v čemž se lišíme například od anarchosyndikalistů, že by měla být organizována kolem potřeb (půda, bydlení, zaměstnání, apod.) rozsáhlých skupin lidí. To je úroveň sociálních a masových hnutí, jak je historicky označujeme. Tento model také tvrdí, že hnutí, na nichž se podílíme, nás uvnitř sebe uznávají jako anarchisty. Potřebujeme být organizovaní, vytvářet významnou sociální sílu, která nám pomůže prosazovat náš program a také nás bude chránit před útoky odpůrců, kteří přichází s odlišnými programy. Je třeba mít nicméně na paměti, že nestavíme na členství na té či oné úrovni. Anarchisté jsou stejně jako ostatní pracující součástí tohoto širokého celku, který označujeme coby vykořisťovanou třídu, a proto se organizují jako třída v sociálních hnutích. Jelikož má tato úroveň organizace svá omezení, sebeorganizují se navíc anarchisté v politických organizacích, a to jakožto anarchisté, což je způsob, jak artikulovat své myšlenky a postoje.

Takzvaná specifická anarchistická organizace není v anarchistickém hnutí nic nového. Její kořeny sahají k Bakuninovu členství v První internacionále během formování Aliance sociální demokracie v roce 1868. Malatesta, rozvíjející teze o Bakuninově aktivní menšině, měl na mysli něco podobného. Stejně tak, mezi mnoha jinými, ruští exulanti ze skupiny Dělo truda či FAU. Tento revoluční antiautoritářský model organizace byl založen na základě postojů k možnostem (cílům), společným strategiím a taktikám. Z toho plyne, že specifická anarchistická organizace není žádný nový „vynález“, ale má svou vlastní trajektorii v konsolidaci anarchismu jakožto revolučního nástroje, počínaje aktivitami Michaila Bakunina.

FARJ
FARJ

V rozvíjející se historii anarchistického hnutí se tato pozice v různých zemích překlápěla v postoj, který říká, že „odborářství“ již bylo dost. A to platí i pro nás zde. Věříme, že funkcí specifické anarchistické organizace, kterou Malatesta nazývá „stranicky“ anarchistická, je seskupit síly anarchistů kolem společného návrhu a podporovat sociální hnutí, aby se dostávala stále více a více za své původní požadavky, a mohla tak vytvořit základ pro revoluční přeměnu.

Je důležité si uvědomit, že organizační dualismus neznamená vztah podřízenosti nebo hierarchie mezi oběma uvedenými případy. V pojetí anarchismu se specifická anarchistická organizace a sociální hnutí vzájemně doplňují. Poměr specifické anarchistické organizace předpokládá etickou a horizontální stránku, což znamená, že neexistuje žádný vztah nebo hierarchie kontroly nad věcmi, kterých se účastní.

V Rio de Janeiru se takzvaní anarchičtí organizacionalisté pokusili založit specifickou organizaci anarchistů dvakrát, ale soudní stíhání tento projekt zbrzdilo. Tito anarchisté vytušili, že odliv revolučního unionismu by s sebou mohl strhnout také anarchismus. A to je přesně to, co se stalo. Odbory již nedostačují a s oslabením revolučního syndikalismu se ocitl v krizi i anarchismus, a to již ve 30. letech 20. století. Ve 40. a 50. letech soudruzi z Rio de Janeira (a také ze Sao Paulo) zakládají svou specifickou organizaci, ale jsou zcela izolováni od sociálních hnutí, i když se snaží tuto situaci zvrátit.

V 60. letech byl kvůli vojenskému převratu a podmínkám anarchistického hnutí odložen projekt specifické anarchistické organizace v Rio de Janeiru. Pro hnutí zcela rozbité roky diktatury byla 80. a 90. léta dekádami, kdy se dávali dohromady staří i noví militanti, a to především díky trpělivé a neúnavné práci Ideala Perese. Bylo na čase nejen shrnout staré diskuse, ale také zkušenosti z boje, vedeného anarchisty, i když ne nutně seskupenými kolem společné strategie (squatting, lidové vzdělávání, účast v odborech, atd.).

Začátkem roku 2001 jsme usoudili, že nastal čas, abychom udělali kvalitativní skok. Opustili jsme model „kulturních center“, kolem kterých jsme se od roku 1980 organizovali, a začali pracovat na politické organizaci, která by byla co možná nejvhodnější pro práci s hnutími. Bylo stále zřejmější, že je to cesta, kterou bychom se měli vydat. Měli jsme již nějaké zkušenosti se sociální prací a rozhodnutí, že anarchismus by měl mít za úkol posilovat sociální boje, nás vedlo k tomu, že bychom se měli pokusit o něco organičtějšího, soudržnějšího, stručně řečeno: o nástroj, který by umožnil další práci způsobem, jaký se zdál být nezbytný.

Následovalo to, že se několik militantů z anarchistického hnutí v Rio de Janeiru sešlo s úmyslem diskutovat o návrhu na založení nové organizace. Měli již nějakou zkušenost se sociálním aktivismem, ale zbývalo prodiskutovat, o jaký model organizace by přesně mělo jít. Jedna skupina tento proces opustila a rozhodla se pokračovat svou vlastní, oddělenou diskusí. Později založila Federaci anarchistického povstání, které se později říkalo UNIPA (União Popular Anarquista, Anarchistická lidová unie). Ze skupiny, která zůstala a pokračovala v debatě, vznikla v roce 2003 FARJ . Důležité je, že FARJ byla výsledkem vývoje nejméně deseti předešlých let, kdy byly anarchisté přítomni v různých sociálních hnutích ve státě Rio de Janeiro.

FARJ
Sociální knihovna Fabia Luze

Jon: Jak vidíte svou roli - roli specifické anarchistické organizace ve vztahu k sociálním hnutím?

FARJ: Role specifické anarchistické organizace je působit jako katalyzátor sociálních bojů. Nedomníváme se, že by politická organizace měla řídit tyto zápasy a vést je, jak stojí v brožurách marxismu-leninismu. Konstrukce aktivní menšiny, jak jí pojímal Bakunin, je podle nás v tomto ohledu přijatelná. Aktivní menšina nemá dominovat, nemá vytvářet vztahy autority nebo hierarchie v rámci sociálních hnutí.

Role specifické anarchistické organizace v oblasti sociálních hnutí také nespočívá v tom mít ve vleku všechny polohy hnutí, v nichž se angažuje, ale rozptýlit a ovlivňovat hnutí libertinskou praxí (přímá akce, autonomie, samospráva atd.), nikoli však „doktrinářsky“.

To znamená velkou odpovědnost a předpokládá etický vztah k těmto hnutím. To také vede k nevyhnutelné roli přispívat k boji proti jakémukoli zneužití sociálních hnutí, k snížení byrokracie, k povzbuzování vnitřní organizace hnutí a k práci pro hnutí v součinnosti s ním.

Jon: FARJ rozlišuje mezi sociální prací a sociálním začleněním. Mohl bys definovat, jak tyto dva pojmy chápete?

FARJ: Ano, rozlišujeme je. Jak jsme napsali do svého programu: „Sociální práce je činnost anarchistické organizace vykonávaná uprostřed zápasu tříd, při níž anarchismus působí společně s vykořisťovanými třídami.“ Sociální integrace je „proces vlivu anarchistické praxe na sociálních hnutí. A tak anarchistická organizace mluví o sociální práci, když vytváří nebo rozvíjí práci se sociálními hnutími, a o sociálním začleňování, když může ovlivňovat ona hnutí anarchistickou praxí…“

Pojďme se podívat, jak můžeme vysvětlit tyto pojmy v praktických podmínkách. Nejdůležitější rolí anarchistické organizace je pro nás fungovat jako motor/startér zápasů sociálních hnutí, odborů atd. a v tomto smyslu je vždy naším cílem vytvářet hnutí nebo se zapojovat do hnutí, které již existují.

Dobře, řekněme, že naše práce spočívá v účasti na sociálních hnutích či na jejich vytváření, a ta nepracují s naší strategií. Když vstupujeme do hnutí, jako například mezi lidi bez domova, pracujeme v něm a rozvíjíme ho, aniž bychom byli schopni prohlubovat jeho projekty, nebo prakticky aplikovat vlastní program, pak děláme sociální práci. Sociální práce tedy znamená být účasten na hnutí, ale nemoci realizovat svůj program. První kroky anarchistické organizace jsou obvykle právě v sociální práci, ale v další fázi je nutné snažit se o sociální začlenění.

Jak bylo výše definováno, k sociální integraci dochází, když ze sociální práce mohou anarchistické organizace udělat svou praktickou strategickou práci v rámci lidových hnutích. Být prostě jen v závěsu hnutí, tak si svou roli nepředstavujeme, naopak se uvnitř nich musíte nacházet s militantním programem, který budete realizovat v praxi tak, jak jen to bude možné.

V našem programu navrhujeme specifickou strategii pro hnutí. V krátkosti řečeno by 1) mělo jít o široká hnutí bez ideologických nebo náboženských omezení pro členskou základnu, hnutí stojící na sektorech vykořisťovaných tříd; 2) měla by být jasně zaměřena na úspěchy dosažené skrze boje, nikoli díky kolaboraci tříd nebo dohodám mezi vládou a samosprávou; 3) přímé akce by měly sloužit jako prostředek k zajištění úspěchů třídních bojů, a to bez účasti na institucích buržoazní demokracie, rozhodování by mělo probíhat prostřednictvím přímé demokracie, tj. v rámci takových hnutí, která jsou organizována horizontálně s tím, že rozhodování se účastní všichni lidé zapojení do boje, postrádají vůdce a deklarují, že jsou založena na samosprávě a federalismu; a nakonec 4) musí tu být dlouhodobá perspektiva, která může podpořit úspěchy každodenní boje a také posílit socialistický a revoluční cíl.

Takže čím více můžeme podpořit tuto strategii v rámci oněch hnutí, a čím více pracujeme tímto způsobem, tím většího dosahujeme sociální začlenění. Rozdíl je tudíž patrný: sociální práce je o podílení se a sociální začlenění o realizaci programu. Práce by měla být vždy začátkem a příležitostí k hledání podnětů.

Klademe důraz na sociální hnutí a když sociální práce není dělána nesouvisle a nedostatečně, můžeme považovat jakýkoli akt vzpoury, nejlépe směrovaný přímo na utlačovatele, za sociální práci. Předně je tu otázka půdy, která je terénem třídního boje a možností nárůstu grassroots organizací. Porozumíme-li všem protagonistům revoluce vykořisťovaných tříd, nebude nic zřejmějšího, než že pracujeme s hnutími, která se skládají z těch, kdož jsou utlačováni kapitalismem.

Tato hnutí již existují nebo je potřeba je vytvořit – tento úkol může i nemusí být splněn specifickou anarchistickou organizací. Sociální práce potřebuje určitou systematičnost. To znamená, že musí stát na pevných základech a více méně se dále upevňovat. Musíte přemýšlet o svých cílech a rizicích, jinak upadnete do aktivismu pro aktivismus a budete plýtvat energií potřebnou pro rozvíjení bojů.

Měli bychom zdůraznit, že sociální práce vyžaduje vytrvalost a trpělivost. Je to nezbytné, abychom se udrželi. K čemu je militantní styl, pro nějž je příznačné, že nemá výsledky – to je něco, co se v poslední době začalo ve větší míře projevovat. Je třeba bojovnost, která s sebou nese výsledky, i když vede k nesouladu mezi pozicemi aktivistů. V neposlední řadě chceme, aby každý jednal a choval se v souladu nebo aspoň neškodil kolektivu, což se týká několika osobností a povah uvnitř organizace.

Myslíme si, že by měly existovat některé charakteristiky sociální práce, které by měly být podporovány v rámci specifické anarchistické organizace. Naše základní principy již definují páteř naší organizace, ale každodenní práce zahrnuje sociální problémy, které nelze vyřešit pouhými abstrakcemi. K tomuto účelu je nezbytné, aby militant nebyl pro hnutí, na nichž se účastní nebo chce účastnit, „cizorodým tělesem“, něčím exotickým a působícím zvnějšku. Musíme se naučit naslouchat. Musíme být trpěliví a především opravdoví a upřímní. Ztělesněné hodnoty nehájíme z důvodu mnohomluvnosti nebo čiré indoktrinace, ale proto, že kráčíme bok po boku, z bratrství a solidarity v boji, který se odehrává při každodenní sociální práci. Neexistuje žádný způsob, jak rozvíjet sociální práci, když bych mohl působit jen mezi svými „revolučními“ vrstevníky.

Čím bojovnější styl, tím větší možnost sociální integrace. Nejde o ideologizaci hnutí či snahu z nich udělat anarchistická sociální hnutí, ale o to postarat se, že budou pokud možno schopná směřovat k revolučnímu horizontu.

FARJ
Anarchistická knihovna a recyklační projekt v Centro de Cultura Social

Jon: Od té doby, co jsem poprvé v roce 2005 navštívil FARJ, se ve vaší organizaci rozjela nová fronta, která se jmenuje Anarchismus a Příroda. Mohli byste krátce popsat aktivity, zaměření a struktury front, které v rámci FARJ působí, a na jaká hnutí se zaměřují?

FARJ: Ano, jsme aktivní v sociálních hnutí hned v několika směrech. Fronta městských sociálních hnutí (Frente de Movimentos Sociais Urbanos) působí hlavně v Hnutí nezaměstnaných dělníků Rio de Janeira (Movimento dos Trabalhadores Desempregados – Pela Base, MTD-RJ), jenž se skládá z nezaměstnaných, nedostatečně placených a těch, kteří trpí nějakým způsobem důsledky kapitalistického způsobu organizace. TDM-RJ se zaměřuje na potřeby komunit a čtvrtí, v nichž působí. V současné době existuje několik buněk, většinou situovaných v komunitách na periferii a ve slumech Rio de Janeira. Ve čtvrti Macacos pracujeme především prostřednictvím lidového vzdělávání, podílíme se na organizaci předuniverzitního studia, kde probíhají lekce pro studenty, kteří si nemohou dovolit vysoké náklady na soukromé kurzy, které by je mohly připravit na přijímací zkoušky na státní univerzity. Buňka, která se nachází v Centru sociální kultury (Centro de Cultura Social, CCS) (1), se věnuje také recyklaci oděvů. Naše buňka v oblasti Penha se v první řadě zabývá otázkou kultury, konkrétně hip-hopu. Ve čtvrti Maré se konají další předuniverzitní kurzy. A mimo město Rio de Janeiro, máme buňku ve městě Petropolis, v horské oblasti státu Rio de Janeiro, tato skupina se zabývá problematikou dopravy a neformálního sektoru. Je toho hodně, čemu je třeba se věnovat, ale jednotlivé buňky se snaží. Důležité je, že jsme mohli přibrat několik soudruhů, jejichž perspektivou je především antikapitalistická organizace a budování hnutí, jehož snahou je úplná nezávislost na vládě, politických stranách a byznysu. V menší míře se Frente de Movimentos Sociais Urbanos také podílí na Akademickém centru pro dějiny (Centro Acadêmico de História da UFRJ). Vybudovat vztah mezi studentským hnutím a těmi lidovými se nám jeví být základem jakéhokoli projektu sociální transformace, i když jsme si vědomi, že to není snadná práce.

Naše Komunitní fronta (Frente Comunitária) je odpovědná za organizaci Centra sociální kultury, které se nachází ve čtvrti Vila Isabel a slouží především komunitě z Kopce opic (Morro dos Macacos). V rámci CCS působí několik skupin a projektů – literární a filmové workshopy pro děti a mládež z Kopce opic, předuniverzitní studium, které je výsledkem společného úsilí tří skupin (MTD-RJ, CCS a Sluneční svit (Luz do Sol)), workshop environmentální výchovy a recyklace, prodej použitého oblečení za lidové ceny v rámci komunity, počítačové kurzy a nakonec Sociální knihovna Fabia Luze (Biblioteca Social Fábio Luz), která je sbírkou knih od anarchismu přes filosofii, beletrii až po učebnice). CCS se také podílí na Výzkumném centru Marquese da Costy (Núcleo de Pesquisas Marques da Costa), které publikuje články, věnuje se výzkumu zaměřenému na historii dělnického a anarchistického hnutí v Rio de Janeiru a vydává informační bulletin s názvem Emecê. Přední funkcí CCS je, aby se stalo nejen zázemím pro sociální hnutí v Rio de Janeiru, ale také otevřelo dveře samosprávným iniciativám a přispěl k politickému a sociálnímu rozvoji komunity kolem něj. To se také CCS do jisté míry daří.

Naše poslední a nejnovější fronta – známá jako agroekologická či pod názvem Anarchismus a Příroda (Anarquismo e Natureza) – vzešla z konkrétní práce primárně vyvíjené v Seropédica (venkovské město státu Rio de Janeiro) a v Baixada Fluminense a z působení našich militantů v Centru pro zdraví a potraviny, které několik let organizuje aktivity v CCS a rovněž podporuje komunitní aktivity svázané s hnutím lidí bez domova a městských zemědělců. To, co začalo s působením našich skupin v agroekologické oblasti (Skupina ekologického zemědělství (Grupo de Agricultura Ecológica, GAE) a Asociace producentů samosprávného města a venkova (Associação dos Produtores Autônomos da Cidade e do Campo, APAC)), vyústilo do aktivit fronty v koloniích MST (2) a drobných zemědělců. Fronta se také prostřednictvím hnutí, v nichž působí, podílí na Hlasu agroekologie Rio de Janeira (Articulação de Agroecologia do Rio de Janeiro, AARJ), což je síť skupin a sociálních hnutí na venkově státu Rio de Janeiro, bojujících hlavně proti expanzi agrobyznysu, geneticky modifikovaným plodinám a za posílení agroekologických iniciativ. Myslíme si, že agroekologie se může stát alternativou při rozchodu s kapitalismem, když se z perspektivy přímé akce připojí k hnutím za půdu a kontrolu nad produkcí na polích.

FARJ
Přednáška FARJ o boji palestinského lidu

Jon: Jaké mají tyto fronty funkce ve vztahu ke specifické organizaci a lidovým hnutím?

FARJ: Ve vztahu k dané organizaci nejsou fronty skupinami v rámci této organizace, ale nedílnou součástí FARJ. Rozdělení na fronty se děje v zájmu lepší organizace aktivistické práce. Autonomie front je operativní, tj. podléhá strategickým obecným přístupům, které jsou definovány kolektivně v naší federační radě a řídí se principy a programem organizace. Je pro nás zásadní mít ty samé obzory boje. Bez toho by nebylo možné, aby probíhaly naše aktivity a rychle nesklouzávaly do „aktivismu pro aktivismus“, což by bylo děsným plýtváním energie.

Stane se například, ačkoli to není moc časté, že militanti přechází z jedné fronty do druhé, a to buď na základě kolektivní žádosti organizace nebo kvůli dočasným problémům či stagnaci činnosti v daném prostoru.

Fronty vznikly z praktických potřeb hnutí, v nichž působíme, a podmínek pro provoz organizace a koordinaci aktivit těchto anarchistických oblastí zájmu.

Co se týče lidových hnutí, ty hodláme v podstatě posilovat a rozvíjet příkladem, praktickou politikou a etikou, principy samosprávy, přímé akce a horizontality. Jak jsme již naznačili, nevěříme v sociální hnutí „anarchistů“, to by odradilo velkou většinu militantů hnutí, a tím pádem odsoudilo anarchismus do ghett či omezených kroužků. Avšak šíření zásad svobody zajišťuje, že hnutí nejsou ani zneužitelná politickými stranami a vládami, ani neberou za své principy reformistů. Tím je dáno vystupování front – pracují pro autonomii oněch hnutí, jsou zárukou boje a jednají tak, aby hnutí bylo organizovanější a dosáhlo revolučních obzorů.

FARJ
Děti pomáhají na městské zahradě squatu Vila da Conquista

Jon: Jaké ještě vyvíjíte aktivity mimo těchto tří front?

FARJ: Jde o některé překrývající se aktivity, jako je například Lidová univerzita (Universidade Popular), kde je zapojeno několik soudruhů z různých front. Lidová univerzita je vzdělávací projekt, který se věnuje především pořádání kurzů a vzdělávacích seminářů v sociálních a politických komunitách, jejichž jádrem jsou skupiny nezaměstnaných, slumy, squaty, kolonie atd. Jsou tu také ti, kteří nejsou formálně zapojeni v nějaké konkrétní frontě. Někteří naši členové jsou aktivní ve svých odborových svazech nebo studentských organizacích, ale jejich prioritou je aktivita, která vychází z jejich zapojení v příslušných frontách. V současné době pracujeme na formování odborové fronty.

Abyste zabránili vyhoření militantů, je nezbytné vyhnout se přetížení aktivitami. Samozřejmě že všechny ty aktivity mají určité mínusy, ale nevyčerpávají nás jako ty, které se netočí kolem společného cíle - ty jsou úplnou ztrátou času. Proto vždy kolektivně posuzujeme otázku rozjetí nějaké nové aktivity. Čím jsou rozptýlenější, tím méně jsou efektivní. Takže je kladen velký důraz na činnosti provozované v rámci front. Existují aktivity, které stojí mimo fronty a jsou vyvíjeny v rámci struktury organizace. Ačkoliv je nepovažujeme za reálnou součást sociálního aktivismu, stanovili jsme si, že každý člen bude aktivní jak navenek (fronty, tzn. práce v jejich příslušných sociálních hnutích) tak interně (ve struktuře organizace). To udržuje skupinu pohromadě, jsou tu ale i lidé, kteří dělají jen „domácí ideologickou“ práci, což je pohodlnější aktivita oproštěná od rozporů a napětí sociálních hnutí. Také to zabraňuje tomu, aby se militanti věnovali jen sociálním aktivitám a nestarali se o interní otázky organizace, které jsou taktéž důležité. Pro nás všechny je nezbytně důležité být v přímém kontaktu se sociálními hnutími, jichž jsme součástí, pokračovat v práci v nich a zároveň se věnovat interní práci v rámci organizace.

(dokončení příště)

FARJ
FARJ - 1. máj 2009

Zdroj:
Brazil: Interview with Anarchist Federation of Rio de Janeiro (FARJ)

Více informací o FARJ v angličtině:
How to Participate in the FARJ?
Social Anarchism & Organisation: Concentric Circles
Interview with the Rio de Janeiro Anarchist Federation (FARJ)

Poznámky překladatele:
(1) Více v článku "Squatterské hnutí v Rio de Janeiru", Existence č. 2/2010, nebo ZDE.
(2) Movimento dos Trabalhadores Rurais Sem Terra - brazilské Hnutí bezzemků, největší sociální hnutí Latinské Ameriky s odhadovaným počtem členů kolem 1,5 milionu.