Anarchistická federace

Izraelské věznice se naplňují těmi, co nenásilnou cestou bojují za ukončení protiprávní okupace

Článek mírové aktivistky, která byla kvůli své činnosti na podporu obyčejných Palestinců nelegálně zatčena izraelskou armádou a vyhoštěna z Palestiny.

Od mého nelegálního zatčení a vyhoštění z Palestiny neuběhl ani měsíc a v podobné situaci se ocitly další dvě aktivistky Mezinárodního hnutí solidarity (ISM). Izraelská armáda je zatkla v neděli 7. února ve tři hodiny ráno během noční invaze do palestinského města Ramalláh, oblasti, která má spadat pod plnou civilní i vojenskou kontrolu Palestinské samosprávy. Ilegalitu jejich zatčení u soudu uznal i státní zástupce. Přesto tento zákrok představuje další vyostření kampaně Izraele na potlačení nenásilného hnutí proti okupaci. Jejími následky ale trpí hlavně Palestinci.

Od svého nedobrovolného návratu z Palestiny dostávám nejméně jednou nebo dvakrát týdně zprávy o Palestincích, které izraelská armáda zatkla během nočních invazí do palestinských vesnic Ni’lin a Bil’in, na Západním břehu Jordánu. Když zatknou vaše známé a kamarády, je to vždy šok, zejména pokud jde o Palestince, kteří ve vězení často stráví několik měsíců bez toho, aby jim byla sdělena obvinění.

Nejhorší dopad to má právě na jejich děti. Mohammad Khatib má čtyři. Čtyřletý Khalet dodnes projevuje známky traumatu. Občas je dost nezvladatelný. Nejvíc si to ale člověk uvědomí, když ho vidí šťastného. Jako tenkrát když ulovil psa. Oči mu svítily radostí, když se s vyděšeným štěnětem pyšně procházel po ulici a snažil se na sobě nenechat zdát, jak moc se ho bojí. Khalet se nakonec nechal přemluvit, ať štěně pustí, po tom, co mu rodiče vysvětlili, že jemu by se také nelíbilo, kdyby ho takhle někdo vzal od matky. Proč mu izraelská armáda několikrát do roka bere otce, mu teď asi nikdo nevysvětlí.

Mohammad měl zatím štěstí. Izraelská armáda ho vždy po několika dnech přes všechny její snahy musela propustit. Jednou dokonce u soudního přelíčení vyšlo najevo, že důkazy proti němu byly zfalšované.

Abdallah takové štěstí nemá. Často vzpomínám, jak jsme mu jednou na podzim s kamarádkou a jeho bratrem snědli pomelo přímo ze stromu na jeho zahradě. Staral se o ně jak o vlastní děti. Dodnes nevíme, jestli náš čin odhalil. Týden nato nás vezl autem z Ramalláhu do Bil’inu. Vtipkovali jsme o tom, co by se asi stalo, kdyby po cestě náhodou bylo kontrolní stanoviště izraelské armády. Abdallah byl totiž na seznamu lidí pro Izrael nepohodlných tím, že pořádají nenásilné demonstrace proti zdi, které si, zejména v Bil’inu, získávají stále větší podporu mezinárodní komunity. Kamarádka a já jsme byly bez (izraelských) víz.

Neuběhl ani týden a Abdallah byl zatčen ve svém bytě v Ramalláhu, kam se se svou rodinou odstěhoval ve snaze žít normální život. Učitel druhého stupně základní školy a jeden z nejznámějších propagátorů nenásilného boje proti okupaci teď už skoro dva měsíce čeká na vojenský soud, o jehož nespravedlnosti snad nikdo nepochybuje. Abdallah byl obviněn z držení zbraní, což v překladu znamená, že sbíral použité granáty od slzného plynu a prázdné nábojnice, které izraelská armáda neváhá použít proti neozbrojeným demonstrantům. Z těch potom obyvatelé Bil’inu vytvářejí plastiky, na kterých návštěvníkům vesnice ukazují, jaké brutalitě jsou nuceni denně čelit. Ve snaze potlačit demonstrace ve vesnici izraelská armáda zatkla již 35 obyvatel Bil’inu. Politických vězňů, jako jsou oni, je v Izraelských žalářích několik tisíc.

Na mě přišla řada měsíc po něm. Podobně jako u Abdallaha vtrhla izraelská armáda o síle asi dvaceti ozbrojených mužů a žen do mého bytu. Byly tři ráno. Vyděšené spolubydlící nechali s vyraženými dveřmi, mě vzali k výslechu, u kterého se ptali hlavně na mé politické aktivity a demonstrace v Bil’inu.

Jelikož nejsem Palestinka, měla jsem na rozdíl od Abdallaha „štěstí“ a ve vězení jsem strávila jen 27 hodin, po kterých jsem se probudila před televizními kamerami v zemi, kde bylo asi o dvacet pět stupňů méně a o dvacet pět centimetrů sněhu více, než v Palestině. Podobného mediálního ohlasu se Palestincům nedostává. Stejně je tomu tento týden, kdy agentury po celém světě informují o zatčení dalších dvou mezinárodních aktivistek, Australanky Bridgette Chappell a Španělky Ariadny Jove Marti.

Kromě toho, že jejich zatčení vyvolává nepříjemné vzpomínky, připomíná i to, že izraelská armáda soustavně porušuje dohody z Osla. Ty podobné zákroky povolují jen pokud je v přímém ohrožení bezpečnost státu Izrael. Těžko si představit jak Češka krmená deset měsíců palestinskou stravou představuje bezpečnostní hrozbu pro Izrael. Jak ale potvrzují události posledního roku, pro izraelské autority jsou větší hrozbou slova a fotografie, svědectví, která během svého pobytu v Palestině mezinárodní aktivisté podávají svým známým a médiím po celém světě.

Nejsou to proto propadlá víza, kvůli kterým izraelská armáda tyto zásahy podniká. Ariadna i Bridgette byly obě velmi aktivní, Ariadně vycházely články ve španělských médiích, Bridgette zase v online magazínu Electronic Intifada. Obě se aktivně angažovaly v kampaních za propuštění politických vězňů. Doufejme, že si tím, jako já, nevysloužily letenky domů.

Několik hodin po jejich zatčení mi Ariadna po telefonu z vězení Givon řekla, že jsou s Bridgette obě odhodlané proti svému zatčení bojovat soudní cestou. Obě také zahájily protestní hladovku. V izraelském vězení se ale stejně prvních několik dní jíst nedá. Po celou dobu svého zadržení jsem měla pocit, že jsem se najednou ocitnula v nějakém filmu napsaném podle Orwella. Všudypřítomná nelidskost zabraňovala jakýmkoliv jiným pocitům a zastiňovala mé vnímání toho, co se kolem mě děje. Zároveň jsem si ale uvědomovala, že v porovnání s Palestinci jsem na tom ještě dobře.

Den po jejich zatčení byly obě aktivisky propuštěny na kauci s podmínkou, že se nebudou pohybovat na okupovaných palestinských územích. S největší pravděpodobností je však čeká soud a izraelská armáda už začala dělat všechno proto, aby ten nakonec rozhodl o jejich vyhoštění. Další noc vojáci znovu vtrhli do kanceláře ISM a zabavili fotoaparáty, počítače a trička s nápisem Palestina. Podobný zátah byl proveden i na kanceláře organizace Stop the Wall a palestinské komunistické strany v Ramalláhu.

Není tedy pochyb o tom, že se represe ze strany izraelské armády vyostřují. Ti, kteří se rozhodli bojovat za ukončení okupace nenásilnou cestou, se tím však nenechávají odradit a jsou odhodláni více než kdy předtím ve svých aktivitách pokračovat.

Související odkazy na csaf.cz:
Report z přednášky o nenásilném hnutí odporu v Palestině
Izraelská armáda zatkla během nočního zátahu na Ramaláh dvě mezinárodní aktivistky
25. únor: Mezinárodní den akcí za znovuotevření Palestinské ulice v Hebronu a ukončení okupace Palestiny
Aktuální číslo měsíčníku A3

V nejbližších dnech:

IFA/IAF - Internacionála anarchistických federací
Web Nakladatelstvi Anarchistické federace

Píšou jinde

Podporujeme