Анархистская федерация

SAC - 100 let anarchosyndikalismu ve Švédsku

Rozhovor přibližující historii a současnost švédského anarchosyndikalistického odborového svaz SAC.

V sobotu 24. října byl ve švédském městečku Jönköping zahájen kongres anarchosyndikalistického odborového svazu SAC (Centrální organizace švédských pracujících). Tato událost je současně začátkem oslav jeho stoleté existence. K této příležitosti publikujeme rozhovor přibližující tuto organizaci. Rozhovor byl pořízen s Rasmusem Fleisherem, členem SUF/SAC, a byl realizován během setkání na protihraničním táboře v Krynkach v červenci roku 2001. Na některé otázky odpovídala také sekretářka SAC Hannele Peltone. Rozhovor se objevil v časopise A-tak č. 5

Co znamená zkratka „SAC“?

Svensk Arbetaren Centralorganisation, tedy Centrální organizace švédských pracujících. Název mluví sám za sebe, o našem úsilí o sjednocení se švédských pracujících.

Jak vypadaly začátky vašeho svazu? Přibližte nám něco z historie.

Historie SAC se datuje od roku 1910, od velké stávky provedené sociálně demokratické odbory. V určitém momentě tyto odbory tvrdily, že již nechtějí prodlužovat stávku, avšak to nebylo v souladu s vůlí stávkujících, rozhodnutých pokračovat. Tehdy vlastně vznikla SAC jako revoluční odpověď na reformistické ústupky tehdejších odborových svazů. Část lidí s anarchosyndikalistickým přesvědčením opustila velký odborový svaz nazývající se LO (LandOrganisation) a rozhodla se pracovat na vlastní pěst. Tak vznikla SAC, která se stala masovou organizací, kde každý dělník měl rovný hlas a mohl o všem spolurozhodovat, zahajovat stávkové akce bez ohlížení se na odborovou byrokracii.

SAC byla tehdy organizací, která rozhodně odpovídala na třídní boj. Ve skutečnosti není nic zvláštního na této historii. Na začátku, kdy SAC vznikla, se jejím vzorem staly energické revoluční anarchosyndikalistické odborové svazy působící například ve Španělsku, Itálii, Argentině, Mexiku či také v Německu. Avšak potom se situace změnila, protože žádný z těchto svazů nepřežil fašistické či jiné diktatury, a SAC nepřetržitě fungovala do dnes. Právě proto, že během II. světové války bylo Švédsko neutrální a v SAC byly silné antimilitaristické tendence, které ovšem nebylo možné ztotožnit s klasickým pacifismem. Je potřeba připomenout, že mnoho Švédů ze SAC se účastnilo španělské občanské války proti Francovi v roce 1936, samozřejmě v anarchistických oddílech. Potom to již byla obvyklá činnost. Po válce ve Švédsku zavládlo období prosperity a SAC změnilo své cíle. Místo tradičního „třídního boje“ byl kladen důraz na zaměstnanecká práva. K takovému přeorientovaní se rozhodli anarchisté. Proti těmto tendencím se postavila Syndikalistická liga, organizována jako politická skupina, odporující všem formám anarchismu. V tomto čase se SAC přeměnil v menší verzí LO. Může to znít směšně, ale tehdy mnoho lidí považovalo SAC jako bezpečnostní sdružení. Vstoupili do SAC, protože členské příspěvky byly nižší než ve svazu LO. Během událostí v letech 1968-69 nikdo neviděl v SAC žádnou alternativu vůči reformismu, teprve kulturní změny a pokles životní úrovně v 70tých letech způsobily, že SAC začala být plně anarchosyndikalistická. Mnoho lidí tehdy vstoupilo do SAC proto, aby našli skutečně demokratické odbory, které by byly pod kontrolou členů. Lidé vstupující do SAC byli rozhodnutí bojovat za lepší životní standart. Další novinkou bylo, že SAC do svého programu zařadila problematiku ekologie. V důsledku všech těchto událostí se SAC proměnila, přestože mnozí tehdejší členové neměli velké povědomí, co tato organizace reprezentuje.

SAC

Čím se SAC odlišuje od jiných odborových svazů ve Švédsku? Co rozhoduje o tom, že někdo vstoupí do SAC a ne do nějakého sociálně demokratického svazu?

Celý rozdíl spočívá v tom, že SAC je jediným revolučně-socialistickým a feministickým odborovým svazem ve Švédsku. Především jde o demokratickou strukturu SAC. Jestli například členové SAC chtějí stávkovat, tak to jednoduše udělají, nemusí prosit o svolení vedení odborů. Důležité je rovněž, že SAC je víceoborovým svazem a ne souborem zaměstnanců jednoho odvětví, a každé může mít své sekce a vstupovat do SAC. Svaz působí na dvou úrovních. První je lokální organizace na území konkrétního města. Základem odboru je místní výbor, který je součástí celé federace. Je nezávislý a záležitostí si řídí sami zaměstnanci. Obecná rozhodnutí týkající se celého svazu jsou přijímána na speciálních setkáních. Existuje rovněž centrální výbor, který je složen z delegátů setkávajících se nejméně dvakrát do roka. Existuje taktéž výkonný výbor, který se prakticky schází jednou týdně.

Organizuje SAC své konference a sjezdy týkající se záležitostí svazu?

Ano, jsou organizovány. Avšak konference nejsou místem, kde svaz musí uskutečňovat změny, ty probíhají každodenní prací. Samy konference tu jsou prostě proto, abychom mohli pozorovat, co jsme dobrého dosáhli v mezičase. Vlastně na konferencích v 70. letech jsme se navrátili k deklaraci revolučních cílů, které byly opuštěny po válce. Tyto konference vedly také k tomu, že začaly rotovat funkce. Předtím byl svaz strašně reformistický.

SAC

Kdo jsou členové SAC?

Většinou jsou to mladí lidé, avšak je tu také část hodně starých lidí, kteří do svazu vstoupili ještě v 70. a 80. letech. Jako zajímavost je možné říct, že reformistické odbory LO vydají ohromné finanční prostředky, aby k sobě dostali mladé lidi, a oni pokud do nějakého svazu vstupují, tak je to SAC. SAC jsou prostě více dynamické a viditelnější odbory.

Jaká je početnost SAC-u? Je schopna organizovat samostatné stávkové akce nebo přivést lidi do ulic?

Myslím, že v celém Švédsku je 10 tisíc členů SAC, ale nevím to jistě, možná je nás několik desítek tisíc, nikdy jsem se o to speciálně nezajímal. Někdy se podaří udělat nějakou samostatnou akci, avšak ve většině případů na větší úrovní to není možné. Situace ve Švédsku je specifická a odlišná od kontinentální Evropy, kde jsou různé odborové svazy, různé komunistické cetrály a další svazy. Ve Švédsku je místo toho jeden ohromný sociálnědemokratický moloch, a proto je někdy těžké organizovat stávkové akce bez jeho účasti. V některých odvětvích je možné organizovat samostatné stávky, tak jako v případě poštovních zaměstnanců a taxikářů. Na jaře roku 2000 byla zorganizována stávka taxikářů, během které došlo k blokádě letiště. Samozřejmě je mnoho dalších forem činnosti kromě stávek: přerušování práce, přímé akce, blokády atd. Dokonce i jeden člověk, který působí na pracovišti, může provést nějakou radikální protestní akci.

Nakolik je jeden člověk autonomní ve vztahu k zbytku svazu? Může například jeden člověk provést přímou akci ve svém pracovišti? Může to být nezávislé rozhodnutí bez souhlasu zbytku svazu?

Je to tak, že v SAC není individuální členství ale pouze skupinové členství. Každý může koordinovat své iniciativy se svojí sekcí, existující na daném pracovišti. A na této úrovni se to také děje. Nevytváří to žádný problém, protože nejsou problémy v komunikaci mezi členy. A pokud dojde k takové akci, tak se celý svaz snaží jí pomoci a propagovat jí. Tudíž není osamocen a ví se, že vždy může počítat s pomocí a solidaritou ostatních členů svazu. Taková pomoc velice pomáhá morálce.

SAC

Spolupracuje SAC s jinými odborovými svazy?

Někdy, ale ne příliš často. Jedním z důvodů nehrnutí se k takové spolupráci je to, že sociálnědemokratické svazy jsou monopolní a realizují vlastní zájmy, a ne zájmy zaměstnanců. A na něčem takovém se s nimi neshodneme. A co se týče konkretní spolupráce, tak pokud k něčemu dochází, tak jen na úrovni podniku, nikdy ne na vyšší úrovni. A jestli se někdy do něčeho zapojíme, tak jen proto, abychom zlepšili podmínky zaměstnanců, a ne odborových byrokratů.

Jestli někdy dojde k provedení stávky, hlasuje se o tom?

Ano, takové hlasování je prováděno v každém syndikátu a tehdy se každý člen může vyjádřit k tomuto tématu. Není tomu tak jako v ostatních odborových svazech, že odborová byrokracie rozhoduje za zbytek svazu. Během takového hlasování se proberou všechna pro a proti.

Kde SAC působí nejsilněji? V jakých městech?

V současnosti SAC působí v 85 městech, městečkách a vesnicích. Vlastně je to celé území Švédska. A nejvíce lidí je ve Stockholmu a Goeteborgu, kde mají velice silnou strukturu. Avšak hodně lidí je rovněž z Gavle a Malmo, kde vedou dost viditelnou činnost.

Počítá SAC s růstem členů svazu?

Ano, ale není to tak jednoduché, protože spíše panuje tendence návratu do klasických odborových svazů. V současnosti SAC čítá mnohem méně členů než kdysi, tudíž nejdůležitějším úkolem do budoucna je rozvoj naší organizace v každém odvětví, ve kterém jsme již reprezentování. Členové se snaží rozvíjet syndikalistickou propagandu, přestože to není snadné. A tak například syndikáty pošťáků, učitelů, dopravců a zaměstnanců médií se snaží protlačit naše myšlenky na širší fórum.

Kdysi převažovali v SAC zaměstnanci velkého průmyslu, a dnes je většina ze služeb a veřejné sféry. Proč?

To je docela přirozené, že kdysi SAC mělo mnoho členů například v ocelářském průmyslu, avšak zaměstnanost v tomto sektoru rapidně klesla. Má to souvislost se změnou struktury zaměstnanosti, ale to se děje po celém světě. Není proto nic divného na tom, že většina členů SAC je zaměstnaná ve službách. Zřetelné je i zvýšení podílů pracujících žen například v nemocnicích. Dříve byly proporce jiné. Tradičně má SAC silné pozice ve stavebnictví, hornictví a lesnictví. Kdysi bylo mnoho členů SAC mezi řidiči tramvají nebo kameníky a vytvářeli si vlastní syndikáty. V současnosti jsou tyto obory v zániku, ale za to členstvo vzrostlo v nábytkářském průmyslu, hlavně ve Stockholmu a dalších větších městech, a to právě lidmi přicházejícími ze severu, kde tradiční průmysl upadá. Tam, kde se současná SAC rozvíjí, dříve nebyla konkrétní tradice a sekce existují krátce, například: veřejný sektor služeb, sociální pracovníci a zdravotní péče. Důležitou součástí SAC je dopravní federace. Lesnictví je další důležitou oblastí, především v severovýchodní části Švédska, kde jsou celé vesnice, jejichž obyvatelé jsou členy SAC – často z tradice, ačkoliv mnozí nejsou tak radikální.

SAC Jak vypadá sociální a politická situace ve Švédsku?

Po mnoho let mají monopol na politické scéně ve Švédsku sociální demokraté, avšak ve městech jako Stockholm se projevuje silná popularita pravice a tam dochází k privatizačním procesům na úrovni, která byla do té doby pro mnoho Švédů nemyslitelná.

Vystupují členové SAC také v soukromých firmách? Protože například poštovní služby jsou doménou státu.

Mnoho takových institucí jako Švédská pošta bude zanedlouho zprivatizováno, takže již nebude takové rozdělení. Ještě to nenastoupilo, ale můžeme to očekávat v nejbližších letech. A soukromých firmách můžeme samozřejmě najít členy SAC. Jestli někdo cítí takovou potřebu, zakládá buňky SAC, protože diskriminace vzhledem k členství v odborech je ve švédskou zakázaná. Mnoho lidí z našeho svazu pracuje rovněž v tzv. komunitních podnicích, které zajišťují služby města. Takže jsou členy SAC zaměstnanci městských komunikací, technických služeb města a atd.

Na čem spočívá úloha syndikalistické mládežnické organizace SUF? Jak vznikla?

SUF právě vychází z málo organizovaného anarchistického hnutí, a sám SUF byl snahou zorganizovat něco konkrétnějšího a stálejšího se syndikalistickým přesahem. Na začátku to byla jedna z mnoha anarchistických organizací a v současnosti se dost odlišila od ostatních, protože se koncentruje hlavně na anarchosyndikalistické myšlenky, a ne na jiné, typu boje s rasismem, sexismem či imperialismem, tedy takovými autonomistickými myšlenkami, které se v anarchistických hnutích proplétají. SUF se více orientuje na odborové svazy.

Znamená to, že ostatní anarchistické skupiny nadále fungují a anarchistické hnutí nebylo monopolizované SUF?

Nemůže zde být řeč o monopolizaci, SUF je jednou z mála skupin, která je stálá. Druhou stálou skupinou je AFA, tedy AntiFascistisk Aktion (Antifašistická akce). Ta má velice dlouhou historii. Zatímco ostatní skupiny vznikají, ale není to nic trvalého. Jsou to spíše efemeridy, rozpadají se a jejich členové často končí v SUF.

Jak dlouho existuje SUF a v čem spočívá její činnost?

SUF vznikl v roce 1993, a jeho činnost je velice různorodá, protože se jednotlivé sekce těší značné autonomii. Některé fungují podobně jako jiné anarchistické skupiny a jiné se snaží organizovat studentské stávky a podobné aktivity činnosti inspirované syndikalismem mezi mládeží. Věnují se také akcím zaměřeným na ekologii. Avšak v zásadě nejsou zakončeny většími úspěchy. Hlavním orgánem je šestkrát do roka vydávaný časopis Direkt Aktion (Přímá akce). Činnost SUF má spíše lokální rozměr, tak aby nějakým způsobem změnilo své okolí. Avšak když jste náctiletý, může taková aktivita vypadat naivně. A proto je zde ještě SAC.

Je SUF rovněž počítán do SAC?

Ne, jsou to odlišné organizace a teoreticky spolu nejsou provázané, ale mnoho akcí děláme společně, a jestli se mluví o SUF, najednou se podsouvá slučování se SAC. Mnozí berou SUF jako anarchistickou školku, a samotný svaz jako konkrétní a závažnější činnost.

SAC

Jsou ve Švédsku všichni anarchosyndikalisté sdružení v SAC, nebo jako v jiných zemích například ve Francii, Itálii patří do různých svazů?

Ve Švédsku není jiných anarchosyndikalistických organizací kromě SAC a SUF. V tomto roce se aktivita zaměřila především kolem summitu EU v Goeteborgu, avšak je mnohem více dalších forem aktivit, například antirasistická činnost (což je součást činnosti SUF). Kdysi existovalo něco jako Syndikalistická liga, jako opozice vůči nám. Je tomu již dávno, a byl to ambiciozní projekt. Říkali, že v SAC nemůžou být pacifisté. Tvrdili, že jsou politickou skupinou a negovali další směry anarchismu. Ale to bylo před několika desítkami let, a mnoho o tom nevím.

Jak to vypadá s publikační činností ve Švédsku, samozřejmě co se týče anarchistického a syndikalistického tisku? Jaké jsou náklady časopisů, jejich peridiocita a způsoby distribuce?

Vychází časopis Arbetaren, který má přes 3000 předplatitelů a vychází jako týdeník. Direkt Aktion má náklad 2000 exemplářů a Brand, který je typickým anarchistickým časopisem, má náklad asi 1000 kusů. Do roku 1998 vycházel rovněž v anglickém jazyce bulletin s názvem SAC Newsletter, který byl zasílán hlavně do zahraničí, aby propagoval SAC a udržoval naše kontakty s ostatnímu anarchistickými skupinami. Kromě toho vlastně každé odvětví sdružené v SAC vydává svůj bulletin věnovaný především podnikovým věcem, které se týkají dané profese. Existuje bulletin taxikářů a dopravců, zaměstnanců technických služeb, pošťáků a jistě další, ale nemám přesné informace.

Jakým způsobem jsou časopisy distribuovány?

Direkt Aktion je prodáván v infoshopech, v různých klubech a také na demonstracích. Pokud jde o Brand, ten nemá konkretní organizaci, která by byla spojena s časopisem. Samozřejmě že je taktéž prodáván v infoshopech, ale nemá systém distribuce spojený s konkrétní organizací jako Direkt Aktion. Avšak je potřeba zmínit, že Brand je stálice, vychází bez přestávky od roku 1898. Kromě toho vychází časopisy radikálních ekologů, komunalistů, tedy sympatizantů myšlenek municipalismu Bookchina. Vydáván je také časopis Yelah.Net, který vychází pouze na internetu. Yelah.Net vydávají libertariáni, libertinští socialisté všech odstínů, od municipalistů po syndikalisty.

Má SAC nějakou vlastní tiskárnu nebo využívá komerční tiskárny?

SAC založil vlastní tiskárnu v momentě, kdy stát během poslední světové války začal cenzurovat časopis Arbetaren. Musíme podotknout, že to byl tehdy nejvíce cenzurovaný časopis ve Švédsku. Dělo se to kvůli antifašistickému obsahu časopisu. Tehdy padlo rozhodnutí postavit vlastní tiskárnu, nezávislou na komkoli. Tato tiskárna funguje dodnes a je zde stále tištěn Arbetaren. Tiskne se tam rovněž mnoho dalších propagačních materiálů SAC a další anarchistické časopisy. Takže nejsme na nikom závislí. Tiskárna poskytuje své služby i ostatním, tak aby si zajistila finanční prostředky. Je jednou z nejlevnějších tiskáren v zemi, ale technické detaily neznám. Pracují tam samí anarchisté, jsou sekcí SAC.

SAC

Od kdy vychází Arbetaren?

Začal vycházet ve 20. letech 20. století. Během Druhé světové války to byl deník a nyní je to týdeník.

Během výjimečného stavu v Polsku (1981 - 1983) posílal SAC pomoc Solidaritě. Jak to vypadalo?

Ano, skutečně jsme pomáhali Solidaritě v tomto období. Hlavně šlo o pomoc v polygrafii, dodali jsme tiskařské stroje a vybavení a jeden z členů SAC navštívil Polsko. V letech 1982 - 1983 jsme spolupracovali s informační kanceláří Solidarity ve Švédsku a s Výborem Solidarity. Měli jsme rovněž kontakty na polské odboráře, kteří v té době byli uvězněni a snažili jsme se je podporovat. Kromě toho SAC pořádala solidární akce se Solidaritou, např. SAC vydalo prohlášení o Solidaritě a o tom, že podporuje snahy polských dělníku za sebeurčení.

Do SAC patří mnozí z alternativní mládeže, zvláště příslušníků hnutí skinheads. Co je k tomu vede? V jiných zemích se zapojení rozmanitých subkultur do odborů zdá byt zcela nepravděpodobné.

Pokud pracují , zpravidla se přidají k SAC. Samozřejmě je možné se přidat do SAC a nebýt pracujícím, ale třeba studentem, avšak není to masové. Jestli již lidé z nějakých subkultur pracují a podporují nějaký odborový svaz, je to nejčastěji SAC a ne sociálnědemokratické odbory. A co se týče skinheads, tak jich je fakticky jen pár a jsou současně kromě SAC sdružení ve skupině RASH. Často nám pomáhají při ochraně demonstrací.

Například v Goeteborgu jsme viděli běhat mnoho punx s fanglemi Maa, Che Guevary či Stalina. Zatímco skinheadi, které jsme potkali, byli anarchisté.

Ve Švédsku nemáme maoisty ani stalinisty, a jestli se někdo takto prezentuje, jsou to ojedinělé případy. Ovšem, existují zde nějaké trockistické skupinky, které někdy přitáhnou mládež ve věku kolem 17 let. Když je člověk mladý, udělá mnohé hlouposti. Avšak tato mládež tyto organizace rychle opustí a zpravidla se pak přidá k anarchistům.

V SAC jsou lidé s dost různými názory: anarchisté, marxisté, zelení, feministky – to je jistého druhu fenomén. Jak se dají sladit všechny ty názory?

Pokud konkrétní lidé souhlasí s myšlenkami libertinského komunismu či anarchismu, tak není problém, aby měli ještě nějaká jiná přesvědčení nebo vycházeli z jiných směrů, například marxismu či ekologie. Zatímco cílem SAC není činnost striktně ekologická nebo marxistická, mohou ji tito lidé realizovat v jiných organizacích. A do SAC jsou přijímaní tehdy, když souhlasí s libertinskými myšlenkami, které propagujeme. Přesto všechno je SAC stále odborovým svazem.

Nebyl nikdy problém manipulovaní, dominance či také přetahování členů k jinému směru?

Skutečně se takové případy staly. V 50. letech byl silný tlak reformismu a vše směřovalo na liberální stranu, a v 70. letech byl zase silný vliv radikálních ekologů, protijaderného hnutí. Dnes se vše vrací do normálu a anarchosyndikalistická aktivita je nejdůležitější.

SAC

V čem spočíval konflikt mezi SAC a IWA (Mezinárodní asociace pracujících), v důsledku čeho byla SAC vyloučena z IWA? Byla obviňována z reformismu? Jaká byla odpověď SAC?

Zdá se mi, že to vše, co se stalo, bylo výsledkem nepochopení. Hlavním obviněním proti SAC byl způsob vybírání představitelů – odborových delegátů na pracovištích. To bylo považováno za reformistické. CNT ve Španělsku má struktury stejného typu, sám nevím, o co šlo přesně v tomto konfliktu. Dalším důvodem bylo, že v SAC nejsou všichni anarchisté. To ovšem nemění nic na faktu, že v SAC skutečně nebylo několik věcí v pořádku, například ideové odchýlení se na stranu reformismu. Avšak to již pominulo.

Jak v současné chvíli vypadají kontakty SAC s ostatními syndikalistickými a anarchosyndikalistickými odborovými svazy z jiných zemí? Víme, že SAC dobře spolupracuje s CGT ze Španělska.

Skutečně, nejlepší zkušenosti ve spolupráci máme se španělským CGT a s CNT ve Francii. No, ale samozřejmě tím to nekončí. Spolupracujeme rovněž s německým FAU a dalšími anarchosyndikalistickými svazy.

V čem spočívá tato spolupráce?

Jako příklad spolupráce můžeme dát, že před summitem EU v Goeteborgu proběhla odvětvová setkání odborů z různých zemí. Kromě již zmíněných se těchto setkání účastnili lidé ze Sibiřské Konfederace práce z Omska v Rusku či Workers Solidarity Movement z Irska. Během těchto setkání se řešily konkrétní záležitosti týkající se jednotlivých odvětví.

SAC je silně zapojena do kampaně podporující odborové svazy v Asii, například v Bangladéši, Indii či Nepálu. Jak to vypadá v reálu?

Bylo to tak, že představitelé našeho svazu se vydali na cestu do zemí třetího světa, mimo jiné i do Nepálu a Bangladéše. Vlastně z těchto cest byly zveřejněny ve Švédsku reporty a rozhodli jsme se nějakým způsobem podporovat tamější odborová hnutí. Během setkání v Goeteborgu byli přítomní i odboráři z asijských zemí, například představitel rolnického hnutí bezzemků z Bangladéše, kteří obsazují půdu. Okupovali pozemky, které patřily latifundistům a nebyly obdělávány. Došlo k ostrým střetům, několik lidí bylo zabito.

Jaký je vztah SAC k IWW (The Industrial Workers of the World)? Nejste v nich sdružení, avšak na vašich stránkách je možné nalézt mnoho odvolání na IWW. V čem spočívá vaše spolupráce?

Neprobíhá nějaká užší spolupráce, avšak máme dobré vztahy s IWW. Představitelé SAC byli v roce 1999 na konferenci IWW v Los Angeles. Jinak vše zůstává na úrovni kamarádských kontaktů.

Setkala se SAC někdy s represí ze strany státu?

Pokud jde o represe, tak spíš něž ze strany policie, probíhá ze strany oficiálních sociálnědemokratických odborů, například způsobem, kdy tyto odbory spolupracovali se zaměstnavateli. A vytvářely černé listiny radikálních odborových aktivistů a ti pak nemohli najít práci.

SAC

Jak skončila věc s fašistickými vrahy člena SAC, Bjorna Soderberga, který byl zavražděn v roce 1999 skupinou fašistů, po tom co odkryl snahu infiltrovat svaz aktivisty krajní pravice?

Byly obviněni tři fašisté. Jeden byl odsouzen za spoluúčast na vraždě a dva z přímé účasti. Nejvyšší trest byl 6 let vězení, zbylí dva dostali nižší tresty.

To jsou za vraždu ve Švédsku tak nízké tresty?

Myslím, že byly normální, možná i vyšší než obvykle.

Takže jsou ve Švédsku docela mírné zákony?

Rovněž ve Švédsku je možné dostat doživotí nebo taky 25 let vězení, ale ne v případě tak mladých lidí. A ti fašisté byli dost mladí.

Jak to, že v zemi s tak vysokou životní úrovní, kde by vás zaměstnavatelé snadno přitlačili ke zdi, se lidé chtějí angažovat v odborářské, anarchosyndikalistické činnosti?

Vždy je možné bojovat za zlepšení své situace, no a jestli je SAC důsledná ve svých aktivitách, tak lidé k nám přechází a není v tom nic zvláštního. Od 70. let úroveň života a sociálních služeb neustále klesá a najít si práci je stále těžší, tudíž je mnoho důvodů, proč lidé propadají hněvu k panující situaci ve Švédsku.

Co je příčinou?

Určitě je závažným důvodem neustálá privatizace všeho. Celou dobu přenáší stát všechny finanční potíže na společnost, a třeba za vše je nutné platit extra daně, což je mimo jiné příčinou toho, že mnoho věcí je tu mnohem dražších než na kontinentě. A nevím proč stále panuje mýtus, že ve Švédsku leží peníze na ulici a panuje zde neustálý blahobyt. Pravda je taková, že teď každý počítá s každou korunou a snaží se racionálně plánovat své výdaje. Je to chyba politické elity, ale stejně ji za ni zaplatíme.

Jak to vlastně je ve Švédsku s vysokými daněmi? Jaký to má vliv na životní úroveň?

To záleží o jakých daních mluvíš? Samozřejmě je dobře, že existují například veřejné nemocnice, které fungují na dobré úrovni, protože díky tomu obyčejní lidé mají neomezený přístup k lékařské péči. Peníze na to jdou z daní. Avšak je potřeba obrátit pozornost na to, že daně nejsou rovnoměrně rozloženy a jestli někdo vydělává vyšší částky, je hodně bohatý, tehdy ho vláda zbaví daňových povinností, aby své zájmy nepřesunul do jiné země. Proto na zdravotnický systém pracují především sami zaměstnanci. A proto jsou oni nejvíce zatížení daněmi, zatímco boháči ne. Bohatí si zakládají na soukromé lékařské péči a staví na různých finančních machinacích, odpisech daní, jak platit nižší daně než obyčejní lidé.

Říkal jsi, že vaše činnost má za cíl zlepšení životních podmínek. Může taková činnost někoho přesvědčit, aby vstoupil do SAC a ne do sociálnědemokratických odborů, protože jste autentičtější? Nebo je to volba myšlenek?

Pragmatické důvody taktéž hrají určitou roli. Avšak ideové důvody jsou jistě hlavní příčinou, proč se lidé přidávají k SAC. Jestli již někdo vstupuje do SAC tak proto, že se považuje za anarchistu. Ale samozřejmě se v našich odborech můžou nalézat i neanarchisté, nejsme žádní dogmatici.

Platí časopis Arbetaren za zveřejněné texty? Má placené zaměstnance nebo je celý vytvářen na dobrovolnické bázi?

Ne, zde fungují klasické podmínky. Lidé vydávající Arbetaren dostávají normální mzdu, na úrovni středně placené švédské mzdy. A já výměnou za napsané texty dostal příspěvek na dofinancování mé cesty, takže pokryji mé výdaje během cesty.

Jak po nepokojích v Goeteborgu vypadá postoj společnosti, nebo SAC spíše nechtěl, aby byl svaz spojován bezprostředně se střety a akty násilí?

Skutečně se SAC distancoval od aktů násilí, ale především šlo o násilí ze strany policie. Avšak nepřipisoval vinu ani jedné ze stran. Obecně se tvrdilo, že je politováníhodné, že k takovému násilí došlo. Jestli jde o veřejné mínění ve Švédsku, tak to bylo velice negativně nastavené k tomu, co se stalo a první týdny bylo čtení tisku dost nepříjemné, noviny byly dost agresivní a negativně postavené vůči akcím odpůrců ekonomické globalizace.

Média a veřejné mínění spojovalo bezprostředně SAC s nepokoji, že jste s tím mohli mít něco společného nebo spíše psali, že přijeli násilníci z Evropy, aby vyvolali střety?

Podíl SAC na těchto událostech nebyl až tak velký, avšak policie se snažila prezentovat SAC jako ochránce teroristů, no v globále ve špatném světle. Média to podala různými způsoby, ale obecně bylo SAC obviňováno z odpovědnosti v mnoha věcech. A když si četl noviny, viděl si v článcích pouze SAC, SAC, SAC...

Angažuje se SAC kromě aktivit mezi zaměstnanci také v nějaké kulturní činnosti?

Na lokální úrovni. Některé sekce SAC se angažují v kulturní činnosti, avšak není to žádné pravidlo. Bylo by se zapotřebí zeptat každé skupiny jednotlivě. Jsou například organizovány festivaly.

O co jde v kampani, ve které figuruje postava Tygra?

Je to hra slov. Jde o to, že během II. světové války to byla kampaň švédské vlády s heslem, že Švédi jsou proti válce, že Švédi nejednají s jinými státy a neuzavírají žádná spojenectví. A slovo „nejednají“ se po švédsky čte stejně jako slovo „tygr“. A SAC a týdeník Abetaren vede takovou kampaň s logem tygra pod heslem „My s nimi nejednáme“, tedy že nejednáme s vládou ani reformistickými odborovými svazy. Je to náš anarchosyndikalistický postoj, že nejdeme s nikým do na žádných dohod.

Je SAC v povědomí průměrného Švéda nebo tomu je jako v jiných zemích, že je spíše chápan v marginální roli?

Spíš je vnímán jako každý jiný odborový svaz ve Švédsku. Samozřejmě po událostech v Goeteborgu jsme s stali mnohem populárnější. Rovněž po vraždě Bjórna Sóderberga se hodně mluvilo o SAC a popularita svazu se zvětšila. A co se týče našeho obrazu, mnohým lidem nejde do hlavy, že SAC je odborovým svazem, jenž není provázán s žádnou politickou stranou a ptají se nás o co nám obecně jde.


Zdroj: http://ozzip.pl/serwis-informacyjny/zagranica/903-szwecja-rozpoczal-sie-kongres-sac

Související odkazy na csaf.cz:
Švédsko: Anarchosyndikalisté vybojovali nevyplacené mzdy nelegálním zaměstnancům
Švédsko: Neonacisté se pokusili zavraždit odboráře a tříleté dítě

Что пишут на других сайтах

Ссылки